10. Kapitola: Boj s časem

2. června 2014 v 19:02 | Seléna x LussyNda |  VA Naruby 4 Ztracení Osudem
10. Kapitola: Souboj s časem


DIMITRI POV:

Moje noční posezení s Abém si vybralo mnohem větší následky, než jsem si myslel. Byl jsem, zvyklí pít, ale ta jeho vodka, mi docela dost zamotala hlavu a navíc moje rozplývání nad jeho dcerou taky nepomohlo.
Jenomže zase na druhou stranu mi ten rozhovor otevřel oči. Pořád jsem se bál, že na ní zapomenu. Bál jsem se toho, že po pár letech si už nevzpomenu na její obličej, na její oči, na způsob jak jí voněli vlasy, ale to byl naprostý nesmysl.
Nikdy bych na ní nemohl zapomenout. Ona by na mě podle Abého taky nezapomněla.
Najednou se v mém pokoji rozrazily dveře a dovnitř vtrhl Ivan. Roztáhl závěsy od sebe a pustil do pokoje světlo. "Vstávat a cvičit." vykřikl a otočil se na mně. Zasténal jsem a zakryl si tvář polštářem.
"Nech mně." řekl jsem mu.
"Vstávej. Máme před sebou dlouhý den." řekl Ivan a vzal mi polštář.
"Jak to?" ptal jsem se a promnul jsem si tvář.
"Máme se setkat s Abém na snídani. Má pro nás nějaké informace." řekl Ivan a šel směrem ke dveřím.
"Jaké informace?" ptal jsem se ho.
"To nevím." pokrčil rameny. "Říkal jen, že má novinky." odešel a zavřel za sebou dveře. Zasténal jsem. Rosyn otec byl nevyzpytatelný a nějak pořád nevěděl, co si mám o něm myslet. Byl pro mne záhadou stejně jako jeho dcera, ale aspoň bylo vidět, že je opravdu jeho a ne někoho jiného. Bylo zvláštní, jak byli podobní.
Vyškrábal jsem se z postele a zalezl do koupelny, kde jsem na sebe pustil horkou vodu. Potřeboval jsem uklidnit nervy a bolavé svaly, než budu muset čelit jejímu otci a tomu co pro nás má. Docela jsem se bál, co chce říct. Vždycky jsem věděl, co ostatní chtějí. Stačilo to odvodit, ale u Mazura? U toho jsem měl problém, protože byl tajemný jako hrad v Karpatech.
Jenomže zase na druhou stranu jsem věděl, že to co chce říct, bude velice důležité. Pochybuju, že by si pro mě nechal poslat Ivana, když kdo ví, co se mu honí hlavou. To je další věc, kterou měl stejnou se svojí dcerou.
Vylezl jsem ze sprchy, omotal kolem dolní části ručník a vstoupil do pokoje. Oblékl jsem se do džínsů a černé košile. Vydal jsem se po schodech dolů. Musel jsem znát pravdu.
Opustil jsem pokoj a šel co nejrychleji dolů do jídelny.
Všichni už tam byli a čekali na mne. Připadal jsem si nějak moc sledovaný.
"No konečně Pane Belikove. Už jsem si myslel, že jste se na nás vykašlal." Prohlásil Abé. "Tak prosím posaďte se." Řekl mi a pokynul mi na židli naproti němu.
Pokrčil jsem rameny a posadil se ke stolu naproti němu. "Tak o co jde?" zeptal jsem se. Služebná přišla, naservírovala mi snídani a ranní kávu.
"Od té doby, co jste se tady objevili jsem vyslal pátrací skupinu, které hledá v různých oblastech." Řekl mi Abé.
"No moment, já jsem ten, kdo má pátrat a ne vy!!" vykřikl jsem pobouřeně.
"Uklidni se Belikove a jez." Řekl Abé a napil se nápoje, který měl ve svém šálku. Ivan seděl vedle mě a cpal se vaflemi. Povzdechl jsem si. Neměl jsem vůbec hlad, potom co řekl sem ztratil veškerou chuť. Sakra to já jsem tady, abych jí našel ne on. Je to sice její otec, ale nemá žádné právo zasahovat do mé akce.
"Copak? Nechutná ti?" ptal se Abé s úsměvem, který zdobil jeho rty. "Nebo si zvyklí jen na Ruskou kuchyni."
"Myslím, že tu nejsme, abychom se zabývali kuchyní. Jsme tu kvůli jiné věci, tak vysypte, co máte a nebo se mi kliďte z očí." Zavrčel jsem na něj.
Ivan se na mě podíval, pod stolem mě kopnul a zakroutil na mě hlavou, ale mě to bylo naprosto jedno. Kdo si myslí, že vůbec je? Ano Je to Rosyn otec, ale já jsem ten, kdo šel na její záchranu, kdybych nepřišel, tak by ani nevěděl, že je jeho dcera mrtvá.
"Ano to máš pravdu Belikove." Řekl Abé a konečně pokynul hlavou k jednomu ze svých strážců, který přikývl, přešel ke mně a předložil přede mně desky s nějakými dokumenty a odstoupil ode mě. Podíval jsem se nechápavě na Abého.
"To jsou všechno písemné správy o pohybu mé dcery od doby, co byla proměněná." Řekl mi. Podíval jsem se na něj v šoku. Takže on jí už hledal dřív? A ví, kde vlastně je?
"Ale.." začal jsem, otevřel jsem složku a díval se na všechny písemné zprávy a fotografie, které byli v deskách. Všechny fotky, byli foceny z dálky a byli hodně tmavé. Ani jsem nečekal, že budou za dne, když je strigojka. To by byl nesmysl. Slunce by jí spálilo a taky zabilo. "Ale, jak jste?" Ptal jsem se a pohlédl jsem mu do očí.
"Myslíš, že jsem se o její záchranu začal zajímat, až poté co ses tu objevil?" Zeptal se a pozvedl jedno obočí. "Je to moje dcera. Věděl jsem, že její bláznivá mise, aby tě zachránila povede k tomu, že sama přijde o život. Měl jsem nad ní stráž. Mám svoje způsoby a svoje zvyky." Uchopil svůj hrnek a napil se z něj. "I přes to co se stala, si stále pamatuje svoje kořeny. Vrátila se tam kam patří." Řekl Abé skoro až zasněně. "Vždycky byla chytrá a velice vynalézavá, ale teď k tomu jako strigoj má mnohem větší sílu. A proto." Začal a podíval se mi do očí. "Ty musíš být chytřejší. Musíš jí nalákat na něco čemu nebude moci odmítnout. Nesmíš udělat chybu, protože jediná tvá chyba bude znamenat smrt nás všech. Všechno si velice pečlivě prostuduj." Řekl, zvedl se a odešel pryč z jídelny.
Dveře se zavřeli a já se podíval na Ivana, který se na mě díval se strachem v očích a s otázkou. Co budeš dělat?
Podíval jsem se dolů na fotky, které leželi na stole přede mnou. Všechny byli focené z dálky, ale stejně jsem na nich rozeznával její postavu a její dlouhé vlasy, někdy i kousek tváře.
"Co budeš dělat?" zeptal se Ivan po chvíli. Znovu jsem se na něj podíval a pak směrem k tónovaným oknům. Přes které byli vidět paprsky slunce.
"To nemám ponětí." Řekl jsem mu popravdě a byla to pravda. Nevěděl jsem, co budu dělat, ale jedinou mojí jistotou bylo, že jsem musel něco udělat, velice rychle.
Nemohl jsem už ztrácet ani jedinou minutu. Teď jsem hrál souboj s časem.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 bara bara | 3. června 2014 v 16:55 | Reagovat

super tesim se na dalsi :-)

2 Gabula Gabula | 4. června 2014 v 13:35 | Reagovat

krásný ;) další kapitolku prosííím :)

3 Jackie Jackie | 5. června 2014 v 15:40 | Reagovat

A máme tu známky života ! Kapitolka bola skvelá, len dúfam, že na ďalšiu nebudeme čakať tak dlho...

4 týna týna | 5. června 2014 v 20:37 | Reagovat

Super kapitola :-D. Kdy uz ji najde? Uz se nemuzu dockat :-D

5 Nikka Nikka | E-mail | Web | 6. června 2014 v 15:52 | Reagovat

konečně!! už jsem bála že další kapitola nebude  :-D jako vždy úžasná kapitola nebude!!  :-D moc se těším na další kdy to bude ???  :-D

6 kumibo kumibo | 6. června 2014 v 16:05 | Reagovat

Bezva :-) prosím další kapitolu :-)

7 Niki Niki | 7. června 2014 v 9:49 | Reagovat

Skvělá kapča :-D

8 Tessinka Tessinka | 8. června 2014 v 22:02 | Reagovat

Krásná kapitola !!! Za to čekání to stálo :)

9 Evička Evička | 8. června 2014 v 22:03 | Reagovat

Prosiim dalšíí :)) úžasná-jako vždy :)

10 LussyNda LussyNda | Web | 10. června 2014 v 15:00 | Reagovat

[5]: další kapitola bude stoprocentně do konce víkendu. Uvidim jak to stihnu

11 Jackie Jackie | 11. června 2014 v 16:51 | Reagovat

[10]: Like!!!! :-D

12 Terina Terina | 11. června 2014 v 18:59 | Reagovat

už se těším na další kapitolu je to trochu jako druhé vánoce :-D  :-D

13 Vendulka Vendulka | 11. června 2014 v 23:05 | Reagovat

Juchůů, konečně jsme se dočkali a stálo to za to. Už aby byla další :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama