8. Kapitola: Noční Průzkum

27. března 2014 v 7:15 | Seléna x LussyNda |  VA Naruby 4 Ztracení Osudem
8. Kapitola: Noční průzkum


Po mém setkání s Abém jsem měl v hlavě ještě víc otázek než předtím a chtěl jsem na ně odpovědi jenomže jsem potřeboval si všechno srovnat hlavě.
Potřeboval jsem čerstvý vzduch a samotu.
Ivan sice trval na tom, že chce jít semnou, ale nakonec jsem ho přesvědčil, že bude rozumnější, když zůstanu v Mazurově domě v bezpečí. Potřeboval jsem si všechno srovnat v hlavě. Měl jsem v tom zmatek. Dobře Jeva říkala, že naše rodiny jsou v úzkém spojení, ale nikdy bych nevěřil, že spojení našich rodin sahá až tak daleko do historie.
Bylo to všechno tak strašně matoucí. Rose v té době vypadala úplně stejně a přesto naprosto rozdílně. Bolelo m u srdce vidět opět její čokoládové oči a pak najednou její rudé oči.
Když jsem se do nich díval. Přemýšlel jsem jak by vypadali Rosyny oči. No nejspíš stejně. Jak taky jinak by mohli vypadat.
Krásně a smrtelně zároveň. Ona i jako strigoj by vypadala krásně a najednou mě přepadl tak divný pocit. Tohle všechno co se stalo. Všechno co jsem viděl v mé historii.
Moje minulé já k ní vzhlíželo jako k bohyni. K někomu, kdo umožnil, aby jeho srdce opět bilo. A přesně tak to bylo i semnou a Rose. Byla pro mě vzduch, který sem dýchal. Ukázala mi co je správné a co je špatné a já jsem dělal všechno proto, abych jí dokázal, že můžu být nejlepší. A proč? Jen proto aby na mě mohla být pyšná.
A to taky bude.
Dokážu splnit to co jsem jí slíbil. Nenechám jí zůstat v tomhle stavu. Ne.
Nenechám její duši, aby padala stále dál a dál do temnoty. To rozhodně nedopustím. Budu za ní bojovat, až do posledního dechu, i kdyby to znamenalo umřít sám.
Pro ní jsem ochoten vzdát se i svého vlastního života, jen proto abych věděl, že její duše odpočívá v klidu.
Nevěděl jsem kam jdu, ale popravdě řečeno jsem došel dál než jsem původně plánoval. Ocitl jsem se v centru města. Ulice zářili všemi různými světli a hrála noční hudba. Bylo zvláštní jak jsou všechny země jiné a přesto stejné.
V každém státě najdete hromadu lidí, kteří se v noci baví popíjení a zábavy. Lidé, kteří ani netuší, co se skrývá v temných koutech a jen čeká na vhodnou příležitost, aby vyšla na světlo a odhalila svoje tesáky. Tito lidé nemají starosti jako my. Žijí svoje jednoduché životy, prožívají svoje lásky, bez povinností a strachu, že budou zatraceni a vyhnáni z jejich světa.
Poprvé v životě jsem si přál, abych byl jako oni. Bezstarostný, moci se rozhodnout sám za sebe a svobodně si zvolit svůj osud, ale bohužel to tak není.
Jsem Dhampýr. Byl jsem stvořený k ochraně morojů. Jak je to všechno zvláštní. Proč vlastně musíme tohle snášet? Jsme přece stejní jako morojové, tak proč jsme podřadní?
Proč schopnost milovat nebo bavit se je jen pro ně a my zůstáváme jen v jejich stínech. Copak nejsme stejně důležití? Co by dělali Morojové bez nás? Bez naší ochrany, kterou potřebují.
Dobře, někteří se umějí chránit svými prvky, jako třeba oheň, ale i tak. Co mají to, co my ne? A kdo vlastně rozhodl o tom, že jim musíme sloužit, nasazovat za ně své životy.
Nikdy jsem o svém životě a své povinnosti nepřemýšlel takhle, ale události z posledních dnů mě donutili utřídit svoje priority. Proč najednou mám pocit, jako by mě tenhle svět dusil?
Pro najednou se svět zdá být temnější?
Proč jen mě tu musela nechat a odejít do stínů?
Všechno co kdy dělala, dělala pro mě a já jí zatracoval. Myslel jsem si, že si jen hraje a neví co sama chce a ona se mě jen snažila chránit. Vždycky to tak bylo. Milovala mě a kvůli lásce, kterou ke mně chovala se pro obětovala a stala se stvořením temnoty, stvořením proti, kterým bojovala a snažila se je zničit.
Jak teď mám sakra udělat to nejhorší rozhodnutí v mém životě? Najít ji? Žádný problém, ale jak mám vzít kůl a prorazit jí ho přes její srdce?
Jak mám zabít někoho, koho z celého srdce miluji?
To je otázka, na kterou nikdo nezná odpověď dokonce Ani Ivan ne.
Vím, že ví přesně to co cítím a je ze mě zoufalí, vlastně tuhle sebevražednou misi, absolvuje jen a jen kvůli mně. Vím, že i když to nepřizná měl Rose rád a vážil si ji.
Chce mi pomoct, ale zároveň ví, že pokud jí nedokážu zabít, tak zemřu a copak se stane s ním? Možná bych měl tuhle celou akci zrušit a vrátit se k tomu co jsem měl dělat.
Chránit život svého moroje, ale copak bych pak mohl žít sám se sebou? Několik lidí na mě spoléhají a jedním z těch lidí je i Rose. Vím, že její nynější stav by se mi vysmál, ale pravá Rose, by chtěla, abych jí zbavil jejího utrpění.
Otázkou jen zůstává jestli na to mám odvahu.
Dokážu zabít, ženu kterou miluji? Dokážu proti ní pozvednou kůl a nebo zemřu a zradím tak její důvěru, kterou ve mně chovala.
Sakra proč jsou vždycky dvě možnosti, proč není ještě jedna.
Proč sakra nemůže existovat zlatý střed našich životů?
Něco, co by změnilo tohle všechno. Proč prostě nemůžu jen stisknout knoflík jako ve filmu a vrátit čas?
Kolem nás existuje magie, tak proč se nedá využít ke zvrácení všeho co se stalo a dat věci do pořádku?
Jak se má rozhodnou muž, který ve svém životě jen jednou miloval a teď má svojí jedinou a spřízněnou duši zabít?
Proč se to vlastně muselo stát nám? Copak jsme si už neprožili dost? Copak skrývání a Rosyno stále odmítání nebylo dost, pro nás oba? Proč nás ti nahoře musejí pořad tak zkoušet.
Co jsme udělali tak špatného? Láska přece není hřích, tak proč za ní máme zaplatit tu nejvyšší daň, kterou můžeme dát.
Svůj život a svojí duši.
Povzdechl jsem si a zadíval se na hvězdy. Měsíc svítil jasným světlem a mě napadlo, že by klidně každou chvíli mohl zrudnout, ale to se nestalo.

Stál jsem na chodníku a díval se na tu kulatou světelnou věc na obloze, co má být měsíc.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Gabula Gabula | 27. března 2014 v 23:03 | Reagovat

hezký :-) další kapitolku :-P

2 Evička Evička | 28. března 2014 v 6:46 | Reagovat

Krásné :-) už aby byla další kapitola

3 Jackie Jackie | 28. března 2014 v 19:59 | Reagovat

Konečne!!! Už som myslela, že ste na nás zabudli! P.S.: Nehovorili ste náhodou pred asi dvoma kapitolami, že sa už začne niečo diať? Lebo mi to tak nepríde...
Ale kapitola je pekná tak či tak, len už chcem aby sa stretli :-D  :-D  :-D

4 bara bara | 28. března 2014 v 21:49 | Reagovat

super uz se tesim na dalsi :-)

5 Niki Niki | 30. března 2014 v 22:47 | Reagovat

Krása :-)

6 Nikka Nikka | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 23:17 | Reagovat

Ufff... Už jsem malém přestala doufatže se tu další kapitola někdy objeví !! :-D :-D ale je to jako vždy pěkné napsané :-D :-D už se těším na další kapitolu O:-) :-) :-) ;-)

7 Tessinka Tessinka | 10. dubna 2014 v 17:33 | Reagovat

Sice trošku opožděně, ale nádherná kapitola :D

8 vendulka vendulka | 10. dubna 2014 v 18:29 | Reagovat

Těším se na další :)

9 Týna Týna | E-mail | 10. dubna 2014 v 22:39 | Reagovat

Na vasi stranku jsem prisla v utery a uz se dopracovala az sem ty kapitoly jsou proste uzasne. Kdyz zacnu cist tak nemuzu prestat a to je taky duvod proc ve skole usinam :-D . Miluju vase povidky a doufam ze bude brzo dalsi kapitolka. Uz se nemuzu dockat :-D

10 kiki kiki | 12. dubna 2014 v 18:03 | Reagovat

kdy bude dalsí kapitola???? :-D

11 LussyNda LussyNda | Web | 13. dubna 2014 v 13:26 | Reagovat

[10]: zlatíčka snažím se :-)

ale trochu toho mám moc :-) ale nebojte se píšu jak se to dá. :-) uvidím jestli dneska dopíšu kapitolu a nebo bude během příštího týdne, ale záleží na tom, kolik budu mít času

12 Terina Terina | 11. června 2014 v 18:26 | Reagovat

Úžasná kapitola. Popravdě vás obdivuju kde berete tolik inspirace.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama