7. Kapitola: Tajemství rodiny

3. března 2014 v 8:52 | Seléna x LussyNda |  VA Naruby 4 Ztracení Osudem
7. Kapitola: Tajemství rodiny

.... tak konečně je tu nová kapitola moc se omlouváme za čekání, ale měli jsme moc práce tak snad vám to tato kapitola vynahradí :-) pěkné čtení ...



Prospal jsem celý let. Popravdě jsem to nejspíš opravdu potřeboval. Od mého návratu po mém únosu jsem toho vážně moc nenaspal. Vlastně skoro vůbec. Někdy jsem měl pocit, že na mě Ivan působí éterem, jen aby jsem se trochu prospal, i když to byl nesmysl.
"Dimitriji.." šťouchnul do mě Ivan. Otočil jsem se k němu. "Za chvíli budeme na místě." Řekl mi a já jsem přikývl. Z letiště jsme hned nastoupili do taxíku, ve kterém sedíme teď a míříme k domu Rosyny rodiny.
"Dobře." Řekl jsem mu a podíval jsem se znovu z okna. Míjeli jsme celou cestu spoustu domů, ale jak se zdálo Rosyna rodina měla ráda samotu, protože kolem okolo nebylo nic jen prázdné pláně.
Po dalších minutách se objevil z obou stran kamenný plot, který vypadal opravdu staře ani jsem nepočítal kolik měl metrů, ani by to nešlo a najednou jsme stáli před masivní kamennou bránou v jejíž středu byl znak zvrhlého kalichu a něčeho co z něj teklo. Nevím proč, ale ten znak mě hodně zajímal.
Brána se pomalu otevřela a taxík vjel dovnitř a my se ocitli popravdě docela v jiném světě. Připadalo mi jako bych tady kdysi byl a přesto jsem tady byl poprvé.
"Páni působivé." Řekl vedle mě Ivan a mě pravdu. Kolem dokola se rozléhali masivně krásné zahrady plné rudých, bílých a modrých růží. Připadalo mi to jako ironii, ale nekomentoval sem to.
Náš taxík zaparkoval před velkým domem, ze kterého zrovna vycházel muž v černém obleku, který se tedy rozhodně nepodobal tomu, které jsme nosili mi. Spíš mi připadal jako něco co se nosí v Turecku. Ivan zaplatil taxikáři a oba jsme vystoupili.
"Pane Belikov, Pane Zeklosy." Pozdravil nás muž a kývnul hlavou. "Pán Mazur vás očekává v oválné pracovně pane Belikove, prosím následujte mě." Řekl muž, otočil se a šel dovnitř.
"Jak věděl, kdo jsme?" zeptal se Ivan a já pokrčil rameny.
"To nevím, ale asi to zjistíme." Řekl jsem mu a šli jsme dovnitř. Dům vypadal ještě víc honosněji než zvenčí. Dokázal jsem si představit malou Rose, která běhala po tomhle domě a hrála si tu na schovávanou. Zastavili jsme se před dřevěnými dveřmi, muž zaklepal, otevřel dveře a pokynul nám, abychom šli dál. S Ivanem jsme vstoupili dovnitř.
Pracovna byla v hnědo-červeném provedení. Napravo byl krb se sedačkou a křesly v rudé barvě, na levé straně byla velká knihovna a starý dubový stůl a přímo před námi velké okno, které osvětlovalo celou místnost. U okna stál muž asi ve věku čtyřiceti let a díval se z okna.
"Čekal jsem, že v nejbližší době se tu někdo ukáže." Promluvil po chvíli. "No vítejte. Co pro vás mohu udělat?" zeptal se muž, ale pořád se díval z okna.
"Pane Mazure přinášíme Vám velice důležitou zprávu." Začal Ivan. Přece jen byl to královský moroj.
Muž vypustil z úst neveselý smích. "To vy přinášíte zprávu pane Zeklosy, ale váš přítel je tu pro odpovědi." Muž se otočil a já se setkal s párem tmavě hnědých očích jako byli ty Rosyny. "Nemýlím se?" zeptal se a díval se přitom na mě.
"Ano pane Mazure." Řekl jsem mu a on jen kývl hlavou.
"Mám pro vás odpovědi, které hledáte, ale myslím, že tento rozhovor by měl probíhat v soukromí." Kývl k Ivanovi. "A také myslím, že váš přítel je po cestě unavený a určitě by rád něco zakousl." Řekl Mazur a v jeho slovech bylo jasné o čem mluví.
"Byl byste velice laskav." Řekl Ivan a dal mi podpůrný pohled. Otočil se a odešel z mužem, který nás předtím přivedl.
"Posadíme se." Řekl Mazur a pokynul mi ke gauči u krbu. "Dáte si něco k pití?" Zeptal se a já jen zdvořile odmítl, ale on si nalil. "Popravdě." Začal, když se napil ze své sklenice. "Čekal jsem kohokoliv, ale vás?" Podíval se na mě zkoumavým pohledem. "Nečekal jsem, že krev rodiny Belikovi někdy znovu překročí práh tohoto domu." Zmateně jsem k němu zvedl hlavu. "Překvapený? Myslel jsem, že víte historii našich rodin, který jste sem přišel." Vysmíval se mi snad?
"Něco ano, ale nevím toho moc. Jen to co mi řekla moje babička." Odpověděl jsem popravdě.
"Ano Jeva Belikova. Velice moudrá žena." Řekl Mazur a napil se ze své číše. Podíval se mi do očí. "No nebudeme otálet přistoupíme k tomu pro co jste tady." Řekl a pokynul mi ať jdu za ním. Prošel dlouhou chodbou a pak se zastavil před stolkem, který byl obklopený polštáři. "Posaď se." Řekl a něco vzal ze skříňky a pak se vrátil zase ke mě a sedl si naproti mě. "Musíš nejdřív poznat minulost, aby si pochopil. Vypij to." Řekl a podal mi lahvičku s modrou tekutinou. Moc jsem nevěřil o co vlastně jde. "Máš strach?" zeptal se a přimhouřil oči.
Popravdě jsem strach měl, ale pořád jsem si říkal, že tohle je přece pro Rose a pro její záchranu. Odšrouboval jsem víčko lahvičky a vypil obsah tekutiny. Mazur mě pak požádal ať ho chytnu za ruku a zavřu oči. Nevím proč, ale začal jsem se cítit tak nějak jinak. Celým mým tělem proudila nějaká zvláštní síla, něco úplně jiného než to co dělala babička Jeva.
Najednou jsem jako by se odpoutal od svého těla. Nevím proč, ale teď jsem měl opravdu strach. Co to sakra bylo. Vznášel jsem se v temnotě.
Cítil jsem se jako bych se ocitl mimo svoje tělo a všechno co jsem viděl byla tma. Černo-černá tma, která najednou prozářila světlo. A já se ocitl ve velké hale.
Otočil jsem kolem dokola a nic jsem neviděl. Až na stráže, které stály okolo každé stěny. Chodbou se ozvali těžké kroky, otočil jsem se a zalapal po dechu. Proti mě šel, tedy vlastně jsem šel já, ale měl jsem na sobě starodávné šaty, prošel jsem kolem sebe a šel rovnou do pracovny, kde jsem se setkal s Mazurem. Následoval jsem své minulé já do pracovny a setkal jsem se s Mazurovým pohledem, ale nejspíš taky z jeho minulým já.
"Pane Mazure." Řeklo moje druhé já.
"Generále Belikove, jsem velice rád, že jste přijal pozvání v mém domě." Usmál se Mazur.
"Bylo mi velkým potěšením. Vaše zpráva zněla velice naléhavě." Řekl jsem tedy on. Sakra mám v tom zmatek.
"Ano. Je to velice naléhavé, rád bych..." začal, ale byl přerušen otevíráním dveří.
"Otče já...." ozval se zvonivý hlas a mě poskočilo srdce. Otočil jsem se a setkal se s čokoládovýma očima Rozy.
Mé druhé já se otočilo na mojí Rozu a mohl jsem cítit obdiv k této kráse, která vešla do dveří.
"Rozaline. Mám návštěvu, ale to nevadí, pojď dál. Generále Belikove mohl bych vám Představit svojí dceru Rozaline Marii Mazurovou?" řekl a nasměroval Rozu k mému minulému já, ale ona se nedívala na něj, ale mimo něj, kdyby jí moje druhé já nechytlo za ruku a nepolíbilo ji ruku tak by se na něj ani nepodívala.
"Je mi potěšení Generále." Udělala pukrle a on se na ni usmál.
"To mě je potěšením poznat tak okouzlující dámu." Usmála se a na jejich tvářích se objevila mírně načervenalá barva. Jenomže pořád jsem měl pocit, že mi něco uniká....
Všechno zčernalo a já jsem se znovu objevil ve tmě.
"Co to sakra je!" vykřikl jsem.
"Tvoje minulost." Ozval se hlas Mazura.
"Kde sakra ste!!!" zařval jsem.
"Všude a nikde!" Ozval se a pak temnotu opět prozářilo světlo.
Tentokrát jsem se objevil na zahradě obklopené růžemi. Otočil jsem se kolem sebe, abych se rozhlédl a spatřil jsem znovu Rozu, která seděla na lavičce a vyšívala. Šel jsem k ní a viděl jsem jak se na jejích rtech objevil úsměv.
"Myslela jsem, že už nepřijdete." Řekla. Chtěl jsem odpovědět, ale něco mě přerušilo.
"To bych si nedovolil. Jaký blázen by nesplnil slib daný tak krásné ženě." Řekl a políbil ji na její ruku. Usmála se, ale její úsměv opět zmizel, zvedla se a pomalými kroky došla s nataženou rukou až k zábradlí altánu.
"Slyšela jsem, že odjíždíte." Řekla a mě se zdálo, že její hlas se třásl.
"Ještě pár týdnu to potrvá, ale ano, strigojů každým dnem přibývá a mým úkolem je chránit naše životy.
"A co váš život?" zeptala se.
"Můj život? Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Mým údělem je položit život v bitvě. Jsem voják." Řekl.
"Není to správné." Vydechla. Mé druhé já se usmálo, přistoupilo k ní ze zadu a dalo ji ruce okolo pasu.
"Žádný život pro mě nebyl nikdy tak drahý jako ten váš." Řekl a nadechl se vůni jejich vlasů. "Jen to, že dýcháte naplňuje moje srdce štěstím." Zavřela oči a otočila se k němu. Dívala se na něj a přece skrz něj. "Nikdy jsem k nikomu nechoval tak hluboké city jako k vám." Řekl a naklonil se k ní. Ucukla stranou.
"Za to by nás mohli popravit." Vydechla, ale on jí pohladil po tváři.
"Zemřít ve vašem náručí? Umřu jako šťastný muž." Řekl a jemně jí políbil na rty...
A zase černo černá tma. Fakt super. Jak se mám něco dozvědět, když to vždycky utnou v tom nejlepší.
"Víš co se říká, kdo si počká ten se dočká." Ozval se znovu Mazurův hlas. Vážně ten chlap už mě začíná pěkně vytáčet, kdyby to nebyl Rosyn otec, tak bych ho zabil a zase mě oslepilo světlo.
Stál jsem zase v té samé chodbě jako předtím, ale nic už nebylo stejné. Všude okolo byli plameny ohně, okolo mě běhali strážci a vystrašení obyvatelé domu.
Rozeběhl j sem se tam kam běželi strážci a dostal jsem se až na konec schodiště. Všude byl zmatek a strážci bojovali se strigoji.
Zahlédl jsem Ibrahima Mazura, jak zapálil svojí mocí strigoje, ale jeho nepozorností ho další strigoj odhodil na zem a blížil se k němu, když mu projel stříbrný šíp srdcem. Před Ibrahimem Mazurem, stálo moje druhé já.
"Kde je!" vykřikl na něj. Bylo vidět, že moje druhé já nemělo dost trpělivosti. "Kde je!!!" zařval na něj znovu.
"Oni..." Abé nemohl najít svůj hlas. "Vzali ji.."
Objevil jsem se znovu v temnotě, ale tentokrát jsem tam nebyl sám.
"Můžete mi laskavě vysvětlit, co to má všechno znamenat." Vykřikl jsem na něj.
"Chtěl si odpovědi ne?" Zeptal se Mazur. "Dávám ti odpovědi. Nejlépe pochopíš svůj osud, když uvidíš domu, kdy to všechno začalo a možná se vyhneš i zbytečných chyb." Řekl a znovu nás oslepilo světlo.
Ocitli jsme se u něčeho co vypadalo jako kostel. Hořící kostel a okolo mě byli náhrobky kostela. Viděl jsem sebe bojovat se strigoji. Vlastně mě opravdu překvapilo, že někdo mohl bojovat s takovou rychlostí a nedostat ani jednu ránu.
Moje druhé já udeřilo strigoje a jednou ranou mu jeho ruka projela až k srdci a vytrhl ho strigojovi z těla.
"Princ krve..." zasyčel pronikavý ženský hlas. Moje druhé já i já sám jsme se otočili a spatřili ženu v bílých šatech, které byli potřísněné krví jejích objetí, její dlouhé vlasy se jí vlály okolo tváře ve větru a její dříve čokoládové měli nyní barvu krve.
"Roz-za..." vydechlo moje druhé já. Zasyčela na zvuku jejího jména a rychlostí se rozeběhla proti němu. On, ale na nic nečekal a vyhnul se jejímu útoku. "Můžeme to udělat po dobrém a nebo po zlém lásko." Vydechlo moje druhé já, ale ona nebrala to co mluvil vůbec na vědomý a jen na něj útočila. "Dobře." Zvedl ruku a ona se zastavila. Chvíli jako by se její zrak zamlžil, ale pak zase v jejích očí byla ta nenávist.
"Tvoje moc na mě nepůsobí..." zasmála se, ale slova i smích jí odumřeli na rtech a ona se skácela v bolestech k zemi.
"Dělejte!!" zařvalo moje druhé já. Viděl jsem moroje, kterého jsem moc dobře znal. Tedy aspoň z vyprávění. Vladimír. Přistoupil k Roze se stříbrným kůlem a jedním pohybem jí pobodl srdce. Vydala vřeštivý zvuk. Můj dvojník k nim přiběhl, vyndal z opasku dýku, přejel s ní po ruce a dál krvavou ránu k jejím ústům. Ještě jsem slyšel ho něco mumlat, když oblohu proťal blesk a všechno zčernalo.
Otevřel jsem oči a byl jsem znovu na koberci v domě Mazura ve své době. Mazur seděl předemnou a díval se na mě zkoumavě.
"Co to mělo znamenat?" Zeptal jsem se ho.

"To byla tvá minulost a minulost naší rodiny." Vydechl Abé.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nikka Nikka | E-mail | 3. března 2014 v 12:52 | Reagovat

Supeeeeeer úžasná kapitola honem další  :-D :-D :-D

2 sissa sissa | 3. března 2014 v 13:47 | Reagovat

no wau to čo bolo....perfektná kapitola a nech je čo najskôr 8. prosím :D  :D  :D

3 aley aley | 3. března 2014 v 16:00 | Reagovat

super kapitola, prosím ať jsou ty kapitoly častěji

4 Gabula Gabula | 3. března 2014 v 16:17 | Reagovat

WOW :O honem další kapitolu :333 :-D úžasný :-P

5 Niki Niki | 3. března 2014 v 18:53 | Reagovat

Úžasný, rychle další kapču :-)  :-)  :-)

6 bara bara | 3. března 2014 v 19:02 | Reagovat

super :-)  :-)

7 Selena x Lussy Selena x Lussy | 4. března 2014 v 8:25 | Reagovat

[3]:Mila Aley, nám bgy se to taky libilo psat casteji, ale kdyz je opravdu moc práce a není čas nemáme ani možnost se domluvit společně s Lussy amijíme se.. hold tedka to musíte přetrpet, naštěstí ty odmlky zase nejsou tak veliké aby se nedalo čekat, u ostatních blogeru musíte kolikrát čekat i púřes dva měsíce dokonce i rok... promintě... samozrejmě budem se snažit,ALE NIC NESLIBUJEME...

8 verca verca | E-mail | 5. března 2014 v 13:15 | Reagovat

supeeer dalsi kapitolku . uz se strasne tesim ... :D:D :D :D :-P

9 zuzana zuzana | 13. března 2014 v 10:14 | Reagovat

best :-D :-D

10 Nikka Nikka | E-mail | Web | 16. března 2014 v 22:37 | Reagovat

Li no tak, pište ty komenty,  já musím vědět, jako to zakončí !!!! :-D  8-)

11 Terka Terka | 19. března 2014 v 20:16 | Reagovat

Úžasné. :-)

12 Julliette Julliette | 24. března 2014 v 8:14 | Reagovat

Vy mně chcete zabít!!! Já skočím z mostu pokud rychle nedostanu další kapitolu :-(

13 Evička Evička | 24. března 2014 v 18:03 | Reagovat

Začal jsem číst včera a naprosto mě to uchvátilo :-) od prvnich přiběhu jsem to četla jednim dechem :-) klobouk dolu před vama :-)nemužu sedočkat další kapitoly už se těším až budu  vědět jak je to dál :-) pišete uplně skvěle tohle by mě nikdy nenapadlo :-)

14 Vendulka Vendulka | 25. března 2014 v 10:47 | Reagovat

Jéé, doufám, že se brzo dočkáme nové kapitolky. Tato byla fantastická :)

15 Julliette Julliette | 26. března 2014 v 15:53 | Reagovat

Notááák, co mám udělat pro další kapitolu???
:'(

16 LussyNda LussyNda | Web | 26. března 2014 v 22:38 | Reagovat

zlatíčka moc se omlouváme, ale snažíme se co to dá aby sme jí napsali. :-)
zkusím jí dopsat co nejdřív jj .. ale přísaham ze do konce týdne jí sem dám :-)
jen prosím trochu trpělivosti :-)

17 Terina Terina | 11. června 2014 v 18:21 | Reagovat

Velmi zajímavé jen se v tom trochu ztrácím ale určitě to později pochopím. :-)  ;-)

18 Romitri Romitri | 6. dubna 2015 v 21:52 | Reagovat

Wow...Nemam slov uzasna kapitola.Se. videla jeden film a hlavniho hrdinu bych videla jako mladyho Dimitriho :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama