6 kapitola: Odjíždíme.

24. ledna 2014 v 19:54 | Seléna x LussyNda |  VA Naruby 4 Ztracení Osudem
JAK SEM SLÍBILA, TAK JÍ TADY MÁTE, POČET KOMENTÁŘU JSTE SPLNILI,
TAHLE KAPITOLKA JE JEDNA Z POSLEDNÍCH ODPOČINKOVÝCH,
TAKŽE DOUFÁM, ŽE SE VÁM BUDE LÍBIT.
VAŠE ADMINKY SELÉNA x LADY ROSANA -(LUSSYnDA)




Když to řekla, zůstal sem na ní zírat a nemohl jsem se hnout. Co to říkala, že já jsem to proroctví? Ne to nemůže být pravda.

"Babuško co to říkáš, to nemůže být pravda." Šeptnu tichým hlasem a otočím se za vzdychajícím Ivanovi, který se až teď probouzí.

"Co se stalo?" Zeptá se dezorientovaný Ivan a nevěřícně na nás kouká. Postavím se a znova se zahledím na bábušku Yevu, která má na tváří vševědoucí pohled a ruce má překřížené přes hrudník a vydává postoj, já jsem tady ta, co ví víc.

"Dmitri, řekla sem ti, co tě čeká a nemine, jak naložíš s informacemi je na tobě, ale teď se zvedni kluku, vezmi sebou tvého kamaráda a odejděte, mám ještě něco na práci." Poví rozkazovačně a se zamyšleným pohledem se na mě zadívá. Zakroutím hlavou, protože nic nedává smysl. A já jsem snad ještě na tom hůře, než jsme sem vešli. Pomůžu Ivanovi na nohy a společně odcházíme u dveří se na Yevu naposled zadívám, všimnu si, že začal vykládat ty svoje karty a už vůbec nevnímá naší přítomnost.

Hned jak zavřu dveře, nabodnu se na Ivanův zamyšlený výraz.

"Co to sakra bylo?"Zavřeští a ukáže na mě pochybovačně prstem.
Povzdychnu si a zakroutím hlavou, protože nevím, co to bylo a už vůbec nevím, jak mu mám zatraceně odpovědět. Ale rozhodně musím zjistit více.

Společně se vydáme do mého pokoje a u dveří mě zarazí zvuk otevírajících dveří, podívám se do vpravo a v chodbě stojí bábuška a kouká na mě skleným pohledem. Vypadá, jako kdyby měli její oči mlhu v sobě.
Na tohle si nikdy nezvyknu otřesu se nervozitou a nervózně se zadívám na Ivana, který vypadá, že by nejraději utekl před jejím pohledem.

"Turecko." Vysloví, a když zavře oči a znova se jí vrátí hnědá barva. Přikývne na mě a odejde do svého pokoje.
Zavrtím hlavou, protože začíná být toho na mě opravdu moc. Stále nové informace a já nevím jak s nimi naložit. A najednou mě to napadne. Otevřu dveře svého pokoje a oba dva do něho vstoupíme. Já přejdu k oknu a zadívám se na ruch na ulici, kde kráčí dhampýrky se svými dětmi.

"Co?" Optá se Ivan a snaží se mi nakouknout přes rameno.

"Rose rodina pochází z Turecka." Odpovím jako kdyby sám pro sebe a už vím, co myslela babuška tím Tureckem, musím do Turecka za její rodinou. Myslím, že nikdo neměl čas je obeznámit, že jejich dcera se ztratila a bohužel stala se Strigojem. Povzdychnu si a sednu si na postel a hlavu dám do dlaní. Do tohohle se mi opravdu nechce. Nechci jed do Turecka a říct to její rodině, ale ona mi zachránila život a já vím co je moje povinnost.

Dveře se otevřou a v nich stojí rozzuřená babuška.

"Musíte odjet rychle, nemáte dostatek času. Její rodina ti pomůže z další skládačkou proroctví a ty to pochopíš. Musíš rychle, jinak jí už nezachráníš, nemáš čas, a ona pomalu uvadá a její srdce se mění v kámen." Vyprskne a bez dalšího slova odejde. V šoku se postavím a zadívám se na Ivana.

"Nemáme čas, odjíždíme!" Jestli vím něco určitě tak to je to, když bábuška říká jed rychle, tak pojedu.

"huh." Dostane ze sebe jenom Ivan a stále na mě hledí jako na blázna.

"Musím to udělat." Zašeptám úzkostlivě a radši se mu otočím zády a zhluboka se nadechnu.

"Dobře." Poví poraženě a já se na něho zadívám s vděčným úsměvem.

O HODINU POZDĚJI.

Sedím v autě po boku s Ivanem a jedeme na nejbližší letiště, kde si vyzvedneme naše letenky, které jsme už zarezervovali ihned. Dívám se z okna na ubíhající krajinu a mé dlaně si musím neustále třít o kalhoty, abych zamaskovat to, že se mi neustále nervozitou potí. Mám strach? Ano mám.

Bojím se toho, až jim to řeknu a jak zareagují, že jejich jediná dcera se stala to, proti čemu bojovala.

"Myslíš, že ti to nějak pomůže jí najít?" Zeptá se najednou Ivan a já s povzdechem se na něho zadívám.

"Nevím, popravdě nevím, co budu dělat. Jediné co vím, že něco udělat musím." Sdělím a pak se mu pevně zadívám do očí.

"Já to musím udělat, Ivane, Jestli chceš, ještě to můžeme otočit, a já tě nechám u tvých rodičů." Povím mu pevně a on se na mě zamračí.

"V žádném případě. Neopustím tě, my to spolu zvládneme. Ať se děje cokoliv." Vyhrkne rozhodně a já se na něho polovičně usměju.

Další minuty cesty už jdou potichu a každý přemýšlíme v duchu. Zavřu oči, a jako kdyby mi někdo promítal v kině se mi vynoří vzpomínka, u které se musím vždycky usmívat.

Jsme poslední vzhůru a naposled jdeme obhlédnout sídlo před nebezpečím. Když je všechno v pořádku jeden vedle druhého s rameny se dotýkajících a lehké tření prstu odcházíme dovnitř, kde se záludným pohledem mě Rose doprovodí k pokoji. Celý čas myslím jenom na polibek. Zadívám se na její jemně pootevřená ústa a na nic nečekám. Rukou jí chytnu za krk a přitáhnu si jí blíže a druhou zajedu do jejich vlasu a moje rty zaútočí na její. Naše jazyky kresli symboly a hraji svojí symfonii. Nemohu se nabažit, miluju její chuť a její jemná a měkká ústa. Zapadají do sebe, jako kdyby byli pro sebe stvořená, a já vím, že mi to nestačí. Chci jí. Potřebuji jí. Maše těla se spojila a já jsem byl v tu chvíli nejšťastnější muž na planetě.

Stále sem a na tu noc nikdy nezapomenu, Byla moje první a poslední, myslím si, že v životě jak sem miloval jí, nedokážu milovat jinou ženu. Ona je moje duše, moje láska, můj vzduch, který potřebují k dýchaní. A on mi jí sebral. Z přemýšlení mě vytrhne zastavující auta.

"Jsme na letišti." Oznámí Ivan a zahledí se na mě s obavou. Vystoupíme vezmeme zavazadla a necháme se odbavit, následně odcházíme k letadlu, které nás společně zaveze na další naší zkoušku života, a já vím, že tohle nedělám pro sebe, ale pro ní. Pro lásku mého života.

Pro Rose

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tessinka Tessinka | 24. ledna 2014 v 20:41 | Reagovat

Báječná kapitola :) ale chtěla bych už po dlouhé době nějakou z pohledu Rose ;)

2 bara bara | 24. ledna 2014 v 21:08 | Reagovat

:-)  :-)  :-)

3 vali vali | 24. ledna 2014 v 23:31 | Reagovat

:-)  :-D

4 Gabula Gabula | 25. ledna 2014 v 12:08 | Reagovat

:D Další kapču :)

5 Niki Niki | 25. ledna 2014 v 13:12 | Reagovat

Krásný :-)  :-)  :-)

6 zdenka zdenka | 25. ledna 2014 v 17:41 | Reagovat

krása:)

7 sissa sissa | 25. ledna 2014 v 22:27 | Reagovat

perfektná kapitola :-D  :-D  :-D

8 Domi Domi | 26. ledna 2014 v 21:45 | Reagovat

:-)

9 Katarina Katarina | 27. ledna 2014 v 20:24 | Reagovat

:-D Moc pěkné :-D

10 Seléna Seléna | 28. ledna 2014 v 15:45 | Reagovat

máte 9 komentářu, jeden mažu! jelikož je dvakrát stejná ip adresa s jiným jménem!!! achjo, proč? vždyt sme to několikrát a nedavno psali a ted zase jiná slečna:-)samozřejmě děkujeme za komentáře lidičkám co napsali i smajlika :-) brzo bude bonusovka! chtěla sem dát dnes, ale bohužel smazaným komentařem není 10 komentu:-) tudiž ji dostanete zítra:-)

11 Ronnie Ronnie | 28. ledna 2014 v 23:04 | Reagovat

Ahoj začala jsem číst VA naruby a je to super! Jsem už u třetího dílu :-) chtěla jsem doplnit počet komentů abyhc holkám urychlila čekání ;) Ale stejnak jí sem dáš asi zejtra co?? :D

12 Vendula Jančová Vendula Jančová | E-mail | 8. února 2014 v 21:15 | Reagovat

Moc se mi vaše povídka líbí:-). Těším se na pokračování. Vzhedem k tomu, že jsem vaší povídku začala číst včera a mam jí komplet dočtenou, no myslím, že to vypovídá o všem. Jste suprový :-). Mužu se zeptat, kdy sem dodáte další kapitolu??

13 Terina Terina | 11. června 2014 v 18:07 | Reagovat

romantické a krásné, co víc dodat... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama