4 kapitola Baia

25. listopadu 2013 v 14:40 | Seléna x LussyNda |  VA Naruby 4 Ztracení Osudem


"Nemohu uvěřit, že to opravdu chceš udělat." Mluví na mě Ivan. Tuhle větu od té doby co sem mu řekl o Rose.
Nechápe to. Nikdy to nepochopí.

"Musím to udělat." Odpovím mu a pomalinku balím svoje věci do cestovní kabele.

"Ale.." Začne, ale než to stihne dokončit, otočím se na něho.

"Žádné ALE! Prosím." Zaprosím a on si poraženě odfrkne.

"Nezbývá mi než udělat co chceš. Ale nezapomeň Dimko, že jsme v tom společně!"

"Jo to jsme brácho." Jsem šťastný, že mi pomůže.

"Takže jaký je plán?" Optá se a posadí se na svojí postel.

"Huh." Odpovím. Zatraceně na tohle sem úplně zapomněl. Plán samozřejmě. Teď kdyby tady byla Rose, kroutila by hlavou, že chci jít zase bezhlavě něco udělat ani to nepromyslím.

Dobalím poslední své věci, co mám na pokoji a rozhlédnu se kolem sebe dokola. Naposled sem tady v pokoji, kde sem strávil většinu svého života.

"Prvně pojedeme domu, Ivane." Odpovím mu konečně a on se zamračí.

"Domů? Nechceš jít náhodou zachránit Rose?" Promluví tiše jako kdyby se bál, že se na něho za to budu zlobit.

"Jo tohle přesně tohle chci. Pojedeme domu a všechno promyslíme a vymyslíme jak to udělat. A nezapomeň, že jsme oba slíbili, že se vrátíme hned druhý den po promoci." Na jednu stránku se hrozně těším domů, ale na druhou stránku bych se už nejradši rozjel hledat Rose.

Ale kam se vlastně mám za ní rozjet, když ani nevím kde zatraceně je.

"Je to divný pocit co?" Promluví najednou Ivan a já na něho kouknu a přikývnu.

"Jo je." Odpovím mu a postavím se a i se svými věcmi přejdu ke dveřím.

"Teď jsme my proti celému světu, kámo." Řekne Ivan a zazubí se na mě provokačně.

"To jsme byli vždycky." Otevřu dveře a vyjdu na chodbu a naposled se podívám do pokoje a zamknu ho za námi.

Naše cesta přes celou chodbu vedou k hlavní vychovatelce, kde předáme klíče od pokoje a podepíšeme vše, co po nás chce. Dál naše kroky vedou přes celý kampus k hlavnímu nádvoří kousek od brány, která nás dělí od svobody akademie. Už z dálky vidíme všechny naše přátele, kteří končili s námi a nebo další, kteří se přišli rozloučit. Jestli mi to tady bude chybět. Možná, ale jsem rád, že z tohohle ústavu konečně vypadneme. Nakonec tady čekáme dvacet minut, než se dostaví ředitel, aby nás přivítal svojí konečnou společnosti. Jo tak tenhle chlápek mi opravdu bude chybět naposled a jako kdyby mi četl myšlenky, se jeho pohled na mě zaměří a rozejde se zamnou a Ivan.

"Dimitrie Belikov." Usměje se na mě a mě málem vypadnou oči z důlku opravdový úsměv a pro mě. To není možné, asi mě šáli zrak.

"Jsem opravdu rád, že končíte, ale na druhou stranu jste byl nejlepší novic na naši akademii Sv. Basila který tu kdy byl." Poví a Ivan se potichu zasměje.

"Ano pane řediteli." Odpoví za mě Ivan a poplácá mě po rameni.

"Ale určitě vám nebudou chybět, ty příjemné hodiny s Dimitriem v ředitelně." Poví ze smíchem a já se taky zasměju.

"To je pravda." Odpoví vznešeně a znova na mě zaměří svůj pohled.

"Nashledanou Belikove a i Vám nashledanou Ivane Zeklosi. Tímhle naše cesta končí." Poví rozejde se než stačíme mu dát naše sbohem.

Je to tady. Naše poslední kroky tady. Postavíme se přesně doprostřed dělící čáry brány a oba se na sebe podíváme.
Oba jednotně vykročíme a usmějeme se spolu. A v tu chvíli přijede auto s řidičem rodiny Zeklosových.
Vystoupí řidič a pokloní se Ivanovi.

"Pane." Poví a otevře nám dveře. Ivan pouze kývne a nasedne do auta. Já si sednu vedle něho a auto se rozjede. Jsme potichu celou cestu a oba dva jsme pohroužení ve svých vlastních myšlenkách.
Po pár hodinách se konečně dostáváme k domu Zeklosových kde nás hned vítají jeho rodiče. Já se s nimi taky přivítám, ale mezi tím hlídám okolí. Ale všude kam se podíváte vidíte plno strážců a hlídačů co si pronajali pro jejich bezpečí. Po chvilce vítání vcházíme do domů a já se domlouvám s ivanem, že ho ještě dnes odjedu do Baie za svou rodinou a zítra ho strážce jeho rodičů přiveze autem ke mně domu. Nelíbí se mu, ale nemůže nic dělat. Jeho rodina má právo si ho užít a on chápe, že já musím jít taky.

"Zítra mě čekej, brácho." Poví stručně Ivan a úpěnlivě se mi zadívá do očí.

"jasně." Odpovím mu jen a nasedám znova do auta, které mě odveze konečně domu.

Cesta je naštěstí jenom 20 minut autem od domu Zeklosových a já sem rád, že mě odvezli. Když konečně auto zastavuje před domem. Tak už vidím před dveřmi svojí babušku. Která má ruce v bok a s mírným mračením se na mě dívá, když vystupuji z auta a jdu za ní.

"No chlapče, vítej doma, ale málem sem tady zestárla, než ses uráčil přijít." Poví a já se na ní usměju ano jsem doma.

"Babuška Yeva." Povím a skloním se, abych jí mohl obejmout. Pohladí mě po zádech a ustoupí od mě.

"Pojď, teď se přivítáš s rodinou, ale zítra až přijede Ivan, si spolu všichni promluvíme." Ani mě nepřekvapuje, že to ví. Všichni co znají babušku jí respektují, a někteří tvrdí, že je čarodějnice, protože ví toho víc. A ano něco na tom pravdy je. Má dar. A někdy toho ví víc než my. A nedivil bych se kdyby věděla jak mi pomoct.

"No nedívej se na mě takhle, já za to nemůžu. Teď pojď!" Přikáže a oba dva vejdeme do domu, který voní po upečeném chlebu.

"Dmitri." Přiběhne ke mně matka a láskyplně mě obejme.

"Mamuška." Odpovím jí a pevně jí stisknu.


Jsem doma, doma. A přesto mám v srdci díru, kterou nezacelím, dokud jí nenajdu. Zachránila mi život a já teď musím zachránit její duši.

Musím.

Tolik jí toho dlužím, a když jí osvobodím z jejího utrpení aby našla klidu tak je to, to nejmenší co mohu udělat.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lenča Lenča | 26. listopadu 2013 v 16:45 | Reagovat

No konečně další kapitola už jsem to nemohla vydržet. Prosím další kapitoly :-D co nejdřív

2 Seei Seei | 26. listopadu 2013 v 18:58 | Reagovat

Konečně! Skvělá kapča!:)

3 Ana Ana | 26. listopadu 2013 v 19:05 | Reagovat

další, další, další :-D  :-D  :-D  :-D

4 Elli Elli | 27. listopadu 2013 v 16:48 | Reagovat

Krásný :-) rychle další :-)

5 stvoreni-noci stvoreni-noci | Web | 28. listopadu 2013 v 12:34 | Reagovat

užasná kapitolka :) sem ráda že se tu konečně ukázala :) snad bude brzo další :)

6 Anet Anet | Web | 28. listopadu 2013 v 16:44 | Reagovat

konečně ! No takže...suprově naspaný..zpracovaný...Prostě skvělý! sice jsem se těšila, že tam bude i něco z pohledu rose jako strogojky, ale ....no i z jeho pohledu je to fajnéé...:DDD každopádně...honem další...kdy s ena ni můžem těši? :oOO D

7 Veronika Veronika | 10. prosince 2013 v 14:32 | Reagovat

Prsím, kdy bude pokračování? -)

8 Sára Sára | 10. prosince 2013 v 14:33 | Reagovat

Hezké pokračování:-) Doufám, že Dimka zachrání Rose co nejdřív:-))

9 Kateřina Kateřina | 10. prosince 2013 v 14:34 | Reagovat

Povedené:-)))

Kdy nám přibyde pokračování?:-) :-D  8-)  :-)

Nemůžu se dočkat :-)

10 Amála Amála | 10. prosince 2013 v 14:35 | Reagovat

Nemůžu se dočkat dalšího dílu... :-)  :-D

Velice hezké 8-)

11 Nikka Nikka | E-mail | 2. března 2014 v 19:17 | Reagovat

:-D  supeeeeeer :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama