3. Kapitola: Značka Slibu

9. listopadu 2013 v 14:36 | Seléna x LussyNda |  VA Naruby 4 Ztracení Osudem


Následující dny jsem byl stále víc a víc otupělí, jako by jsme se nemohl soustředit na nic jiného. A jak bych taky mohl? Jediná žena, kterou jsem ve svém životě miloval. Láska mého života byla teď jednou z nemrtvých stvoření, které jsem byl vycvičený zabíjet a chtěla mě k sobě jako svého nesmrtelného partnera.

Jestli jsem byl zaskočený? Ano byl jsem. Nedokázal jsem si ani představit co bych měl udělat. Nebo jak to napravit.
Sakra co se od mě vlastně čekalo? Měl jsem ji oplatit službu? Měl jsem ji zachránit z jejího stavu ve kterém se teď nacházela? Nebo jsem jí měl nechat být a vyhýbat se jí?

No zjevné bylo jedno, že nešlo ani jedno. Vyhýbat jsem se jí nemohl, protože jak řekla ve svém dopise, že na mě bude čekat, ale já si nedokázal představit, že bych její srdce propíchl stříbrným kůlem.
Ne nemohl jsem to jenom tak udělat. Byla pro mě všechno a tohle by změnilo celou mojí lásku.

Z mého přemýšlení mě probrala ruka na mém rameni. Otočil jsem hlavu a setkal se s pronikavě zelenýma očima Nikolaye.

"Tak co kamo, těšíš se až nás ocejchujou!!" vykřikl a zasmál se. Protočil jsem očima. Nikolaj byl hňup. Vždycky si dělal ze všeho legraci a nepřekvapilo mě, že si tu legraci dělá i z posvátného obřadu, kde strážci, kteří prošli zkoušku dostanou svojí značku slibu a přiděleného moroje, ale to byl Nikolaj. Vždycky originální.

Nevím proč, ale najednou jsem si přál, abych měl tolik pozitivních keců jako má teď on, ale bylo tomu přesně naopak.
Kdysi jsem býval jako on. Vůbec nic mě nezajímalo, dokonce ani to jestli jsem dobrý strážce, věřil jsem, že jsem, ale pak se všechno změnilo.

Její příchod všechno změnil.

Ona změnila celý můj pohled na svět. Najednou už jsem neviděl svýma očima, ale jejíma a nechtěl jsem nic jiného než, abych byl tím nejlepším z nejlepších. Chtěl jsem, aby byla pyšná.

A teď tu stojím a čekám s ostatními novici na značku slibu a ona bůhví kde někoho připravuje o život. Otřásl jsem se při tom pomyšlení.

Takhle to rozhodně být nemělo.

Měla tu být. Měla tu být semnou. Sedět na tribuně a dívat se jak složím zkoušku na nejvyšší počet bodů. Měla se na mě dívat a její oči by zářili pýchou a láskou. Ano přesně takhle to mělo být.

Položila za mě život. Stala se monstrem jen proto aby mě zachránila a co jsem pro ni udělal já? Nedokázal bych ji ani zbavit jejího utrpení. Co za náhražku to jsem?

"Dimitri Belikov" Ozval se hlas ředitele a pohledl na mě. Povzdechl jsem si, zvedl se ze své židle a vystoupil na tribunu za ním. Viděl jsem to už několikrát, ale tenkrát jsem jen přihlížel z posledních lavic. Ředitel si vzal moje hodnocení a začal je předčítat, ale já jsem to nějak slyšel z dálky.

Moje mysl byla zahalená v mlze, když jsem se díval na mladší studenty, moje spolužáky, Ivana a všechny naše přátele. Za poslední rok se toho odehrálo tolik.

A nikdo z mých přátel neměl ani tušení co jsem několik měsíců prožíval. Žili v mlze. V mlze všedních dnů a já jsem musel udělat něco, abych učinil tenhle nespravedlivý svět lepším. Rose by semnou souhlasila. Tedy aspoň ta Rose, která není strigojem. Věřila a dělala všechno co je správné a tak to mělo být. Obětovala život pro své přátele rodinu a samozřejmě pro mě. To kvůli mě se vzdala svého vlastního života a já jsem ji to teď musel oplatit stejně jako všem ostatním.
Zaměřil jsem se znovu na ředitele.

"...Dimitri Belikove slibujete, že od Teď až na vždy budete plnit povinnosti strážce? Dáte svůj život k ochraně těm, kteří Vás potřebují?"

"Ano budu." Vydechl jsem.

"Vstaň a postupuj dál." Řekl ředitel a podal mi pergamen obvázaný stříbrnou páskou a s černým nadpisem. Zvláštní bylo, že jsem netušil co stříbrná páska znamená. Každý pergamen byl obvázán jinou. Rudou, modrou, zelenou a zlatou....
Vstal jsem a usadil jsem se na tetovací křeslo. Strážce, který prováděl tetování mi sklonil hlavu a odstranil vlasy z krku. Chvíli sem tak jen seděl s hlavou dole a čekal, dokud se s mým krkem nesetkala jehla, která mi vytetovala do krku značku slibu a zpečetila tak můj osud.

V uších se mi najednou rozlil ten kouzelný hlas. Tak je to správné...
Věděl jsem, že její hlas mě pronásleduje, ale nikdy jsem netušil jak moc.

"Hotovo." Oznámil tatér. Kývl jsem na něj a přistoupil k novému hlavnímu vedoucímu strážců na akademii. Oplatil jsem mu kývnutí a podal mu pergamen, který měl v rukách můj osud. Strážce Nowac si ho vzal a rozvinul. Podíval se do davu a pak na mě. Chvíli se díval a usmál se. Otočil se k davu a začal mluvit.

"Strážce Dimitri Belikov jste přidělen jako Hlavní strážce Prince Ivana Zeklose." Zavřel jsem oči. Ulevilo se mi. A z pocitů Ivanových jsem věděl, že jemu se ulevilo taky. Bylo to oficiální a všechno co jsem obětoval, abych se stal jeho strážcem se nakonec vyplatilo. A nejen to. Pravě tohle bylo ono. To bylo to na co jsem celou dobu čekal. Jiskra. Pro mě to byla jiskra naděje.

Sestupoval jsem s tribuny s úsměvem na rtech a se sluncem na nový zítřek.

***

Nehodlal jsem Ivanovi dovolit, aby něco takového jako je párty udělal, ale to bych nesměl znát Ivana. Samozřejmě, že to udělal a nebyl sám. Společně k němu se přidali i další naši přátele. Jak jinak.

Uspořádali velkou rozlučkovou párty s akademii. Ivan mě musel hodně přemlouvat, abych začal pít, ale nakonec jsem řekl, že naposledy mě to nezabije a vzal jsem si od něj láhev ruské vodky.

Bylo už něco po půlnoci a všichni byli opravdu hodně opilý.

Až na mě. I když jsem pil nepůsobilo to tolik, aby jsem nemyslel na ni. Byla v mé hlavě pořád. Potřeboval jsem si všechno promyslet než jsem začal jednat.

"O čem zase přemýšlíš jsme volní!!" zakřičel Ivan. Podíval jsem se na něj a nějak jsem si neuvědomil svůj pohled v očích dokud si nepovzdechl a nesednul si vedle mě. "Koukej brácho. Mě je taky líto co se stalo. Měl jsem ji..." Začal, ale já ho přerušil.

"Ona má jméno a jen proto co se stalo ho nepřestaneme vyslovovat." Řekl jsem mu.

"Dobře. Měl jsem Rose rád. Udělala všechno možné, aby tě vrátila zpátky. Netušil jsem, že to dojde až tak daleko, že za tebe položí vlastní život. Čekal jsem, že se vrátíte oba a ne jen ty. Podívej vím, že nemáme její tělo, ale ještě pořád můžeme uspořádat pohřeb. Cesta posetá bílými růžemi až k té skále v Baie. Víš tam, kde je ten vodopád a spousty rudých růží vysázených kolem dokola. Myslíš, že by se jí líbili rudé..."

"Je živá!" přerušil jsem ho. Ivan zamrkal a podíval se na mě v šoku.

"Co? Co si to teď řekl?" zeptal se mě.

"Rose je živá. Tedy technicky."

"Jak jako technicky." Podíval jsem se na něj a polkl.

"Arthur jí nezabil. To nebyl jeho úmysl. Nevím jak se to stalo, ale.." podíval jsem se na své ruce, ve kterých jsem ještě držel panáka vodky. Zvedl jsem ho ke rtům a kopnul do sebe. "Nezabil jí, ale změnil jí."

"Chceš říct, že je?" Zeptal se mě.

"Přesně tak." Souhlasil jsem. Podíval jsem se do okna. "A teď jsem na řadě já."

"Co tím chceš říct?" zeptal se mě Ivan. Podíval se na mě.


"Odplata. Nenechám jí v tomhle stavu." Vydechl jsem.

"Zachráním ji."
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Rain Wolf Rain Wolf | Web | 9. listopadu 2013 v 14:48 | Reagovat

Super poviedka :) moc krásne píšeš poviedky :-*.

2 stvoreni-noci stvoreni-noci | Web | 9. listopadu 2013 v 16:14 | Reagovat

užasná kapča :D doufám že brzo bude další :)

3 Tessinka Tessinka | 10. listopadu 2013 v 6:43 | Reagovat

Naprosto boží :D ale chtěla bych vidět pohled Rose ;)

4 Lenča Lenča | 10. listopadu 2013 v 8:58 | Reagovat

Díky, díky a ještě jednou díky už jsem se nemohla dočkat. Prosím další kapitolku. :-D :D

5 Seléna Seléna | 10. listopadu 2013 v 10:05 | Reagovat

Tesinko: Jelikož celá třetí serii byla jenom z pohledu Rose! bude 4 serie z pohledu DIMITRIE.takže nečekejte a i ostatní že tady bude hodně z pohledu Rose. Ne protože tohle je Cesta Dimitrie. a i když se vám určitě Líbí pohled Rose jako strigojky.. tak to je pěkné , a pro zmirnění vaši obavy vám říkám, že ano bude tady Rose jako strigojka z jejího pohledu a to tyhle kapitoly. 11,15,18,19
dřív a jindy rozhodně ne..Jak sem psala, udělali sme to schvalně že celá 3 serie byla z pohledu rose a tahle je Z DIMITRIHO. v příští serii budou zase oba pohledy:D

6 naty naty | 14. listopadu 2013 v 20:17 | Reagovat

super ;) kdy bude další kapča ??? :O

7 Veronika Veronika | 23. listopadu 2013 v 23:15 | Reagovat

Ahojky je to opravdu hezka povídka,jsem zvědavá jak se to bude vyvíjet dal... Prosím o další kapitolu :-) dívám se sem každy den,jestli nepřibyla další :-D  8-)  :-)  :-P

8 sara sara | 24. listopadu 2013 v 18:19 | Reagovat

Moc prosím o další kapitolu :-)

9 Elli Elli | 25. listopadu 2013 v 15:07 | Reagovat

Prosím další kapitolu :-)

10 vampyrska-akademie-naruby vampyrska-akademie-naruby | 26. listopadu 2013 v 12:34 | Reagovat

My bysme vámtu kapitolu rádi dali, adokonce už by dávno měla být tady, ale blog. od neděleblbne a neukazují se uložené články, nejde to nikde, článek už je uloženej, asám se ukáže až konečně zpraví blog. Takže omlouváme se, ale protentokrát to nen naše chyba:-( ale ti co zpravují blog. protože články se uloží, ale neukažou, ani v nastavení ani  vnáhledu:-( musíte počkat jako my. bohužel. Píšu to sem do zpravy, protože článek se neukazuje

11 vampyrska-akademie-naruby vampyrska-akademie-naruby | 26. listopadu 2013 v 12:35 | Reagovat

Nebo si jdete rovnou na kapitoly v menu atam se vám ta 4kapča ukaže:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama