14. Kapitola: Bezmocnost

21. června 2013 v 20:50 | Seléna x LussyNda |  VA Naruby 3 krvavá pomsta
14. Kapitola: Bezmocnost


ROSE POV:

Poslední dny v Praze byli hrozné.
Přepadali mě podivné myšlenky na to co se všechno může stát. byla jsem tak strašně unavená ze všech Arturových akcí, že už jsem skoro nevěděla, co dál mám dělat.
Všechno se mi zdálo rozostřené. Chtěla jsem konečně na všechno zapomenout. Byla jsem roztřesená už po dopise Artura, ale poté co jsem obdržela zprávu od mého otce, že Stanovo tělo skutečně zmizelo z hrobu mi zamrazilo po těle.
Jak se to mohlo stát a nikdo si toho nevšiml. Pochybuji, že se dostal z hrobu jen tak, ale zjevně ano. Na druhou stranu, kdo chodí na hroby mrtvých strážců, kteří nemají rodinu, která se o ně zajímá?
No kromě mě asi jen malá většina strážců. Což bylo docela dost smutné, ale v tuto chvíli naprosto nepodstatné.
Byla jsem tam. Celou dobu jsem viděla co se děje. Stana nikdy přece nemohli proměnit, vždyť mu zlomili vaz, dřív než se dostali ke mně a Andrému. Spíš bych čekala, že krev, kterou vysáli s Andrého bude vodítkem k jeho proměně. Tak proč sakra Stan???
No dobře strážce to byl dobrý, ale to přece není důvod proč, by ho měli měnit nebo se snad pletu?
Proč byl Stan tak důležitý? No nejspíš se to už docela dost brzo dozvím.
Cítila jsem se tak ubohá. Tak bezmocná jako nikdy.
Mé srdce se svíralo nepředstavitelnou bolestí, co ti dva můžou zrovna teď Dimitrijovi provádět, že je to slabé?
Ano je, ale já jsem nikdy o sobě netvrdila, že jsem silná. Ve skutečnosti jsem ten nejslabší člověk, který kdy žil. A mě považovali za nejlepšího strážce v našich dějinách???
Opravdu nevím kde k tomu přišli, ale zjevně si mě spojili s mými rodiči. Jak bych si přála nemít tak známé rodiče. Lidé by aspoň o mě neměli takové vysoké mínění a já nemusela předstírat jak moc je mi to před známými mého otce příjemné.
Nejsem tak perfektní jak si všichni myslí. I já mám své chyby a slabosti a jednou z mých slabostí je zrovna Dimitri sám.
Jsem pro něj ochotná riskovat všechno. Dokonce i svůj vlastní život a Artur to už taky pochopil. Proto udělal to co udělal.
Jak já toho hajzla nesnáším a přeju si aby byl mrtvý aby umřel nekontrolovatelnou bolestí za všechnu bolest, kterou nám všem působí. Mé oči se leskli slzami a já se stále bránila je nechat volně jít a prostě uvolnit bolest, kterou jsem cítila.
Všechno se mi zhroutilo a já nevěděla jak poskládat rozbité kousky dohromady. Artur se opět stáhnul a já neměla jedinou stopu, kde jsou a to byl taky důvod proč má deprese a smutek se dostali na povrch.
Ozvalo se zaklepání na dveře a já si setřela uslzené oči a vstala. Byla jsem stále v oblečení, které jsem měla ze skladu a mé vlasy vypadali jako by v nich něco chcíplo, ale nějak jsem neměla sílu se dát zase do pořádku.
Došla jsem až ke dveřím a otevřela. Nejdřív jsem myslela, že špatně vidím, ale když jsem viděla ten úsměv věděla jsem, že vidím dobře.
"No ty tedy vypadáš." Prohlásil Eddie s úsměvem a vešel ke mně do pokoje bez pozvání. "Nesu večeři, na kterou nejspíš zapomínáš." Řekl a položil na stůl tašku s tureckým a čínským jídlem.
"Co tady děláš?" Zeptala jsem se.
"Takhle vítáš staré známé??? Co trochu radosti, že mě vidíš a poděkovaní za večeři hm?" Zeptal se Eddie.
"Moc ráda tě zase vidím a ta večeře vypadá báječně Eddie." Usmála jsem se na něj svým kouzelným úsměvem. "A teď bez zbytečných okolků co tady zatraceně děláš, když máš být u Lissy!!" vykřikla jsem na něj.
"Bez okolků koukám." Povzdechl si Eddie. "Mluvil jsem s tvým otcem. Má o tebe strach, že si se sama rozhodla jít lovit nějakého neznámého strigoje. Co tě to sakra napadlo Rose." Vydechl a založil si ruce na prsou.
"Ty tomu nerozumíš!!" vykřikla jsem na něj. "Nevíš co se stalo!"
"Možná ne, ale tohle co děláš je nesmysl, proč se honíš za nějakým strigojem po celé zemi? Proč riskuješ svůj vlastní život!" vykřikl na mě.
"Můj život je můj život a já si můžu dělat co chci!!!" vykřikla jsem na něj.
"Rose, jaký je pravý důvod proč to děláš?" Vydechl Eddie a díval se na mě se smutnýma očima.
"Protože to nikdo neudělá. A on ho unesl kvůli mně jen kvůli mně." Tentokrát jsem to už nevydržela a slzy se mi řinuly po tvářích. "Je v nebezpečích kvůli mně." Vydechla jsem a dopadla jsem na kolena na zem a vzlykala jsem.
"Rose, kdo?" Cítila jsem jak Eddie mě objal.
"Dimitri." Vydechla jsem a přitiskla se k němu blíž. Vzlykala jsem mu do hrudi.
"Ten drampíří kluk??? Tvůj student?" Zeptal se nechápavě a já roztřeseně přikývla. "Rose co se stalo?" Zeptal se mě Eddie.
"Když jsme se vraceli zpátky na akademii, tak nás napadli strigojové a Dimitrie unesli." Vydechla jsem mezi vzlyky. "Unesli ho kvůli mně. Jenom kvůli mně." Křičela jsem do jeho hrudi.
"To není pravda Rose a ty to ví…" Začal, ale já ho přerušila. Nevěděl o tom nic jen já jsem věděla své.
"NE!!" vykřikla jsem. "Je to moje vina. Ten strigoj." Zakuckala jsem se na svých vlastních slovech. "Toho strigoje jsem znala. Dokonce jsem ho znala, když byl Drampír. Měla jsem s ním vztah. To on dělá všechny tyhle problémy. Snaží se mě dostat k sobě a vyhrožuje mi." Vydechla jsem.
"Proč si to nikomu neřekla?" Vydechl Eddie.
"Jak jsem to měla někomu říct!!! Vyhrožuje mi, že mi začne Dimitrie posílat po kousíčkách. Tak co sem měla sakra dělat!!" vykřikla jsem znovu.
"No tak Rose ššš." Vydechl mi do ucha. "Všechno bude v pořádku." Vydechl mi do ucha.
"Jak?" Podívala jsem se na něj. "Jak to může být v pořádku?"
"Všechno dobře dopadne Rose. Pomůžu ti. Pomůžu ti se ho najít slibuju." Vydechl Eddie.
"Jak?" Zeptal se. "On řekl, abych ho našla sama." Vydechla jsem.
"A ty si mu na to skočila?" díval se na mě jako by mi narostla druhá hlava. "No nejspíš už si mě potřebovala." Vydechl Eddie a utřel mi slzy. "Tak pojď nebo nám ta večeře vystydne a přitom můžeme probrat co budeme dělat." Usmál se, pomohl mi se zvednout a společně jsme šli sníst jeho úžasnou večeři.

Bylo to zase jako když jsme byli na akademii a já se nemusela bát co přijde zítra. Aspoň zatím.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 sissa sissa | 22. června 2013 v 8:24 | Reagovat

super super super kapitola a rýchlo ďalšiu prosím :-D  :-D  :-D

2 gotička gotička | 22. června 2013 v 17:51 | Reagovat

užasná kapitola :-)  :-)  :-)

3 Tessinka Tessinka | 22. června 2013 v 19:05 | Reagovat

Báječná kapitola !!! jsem ráda že se Eddie vrátil na scénu :D

4 Anet Anet | 25. června 2013 v 20:14 | Reagovat

Uzasny!!!!!! zvlast kdyz se na scene objevil i eddie xDD moc se tesim na dlasi§!!!

5 Vali Vali | 28. června 2013 v 11:31 | Reagovat

To je užasny!!!!!!!tuhle stranku jsem nasla vcera vecer a vsechny dili jsem precetla :-P uzasne cteni :D uz se nemuzu dockat dalsi kapitoli :-D

6 Zuzka Zuzka | Web | 28. června 2013 v 20:50 | Reagovat

Joj, tak to je vážně skvělý!! Dimitrij jako Rosin student? Hahaha, tak to jsem tedy nečekala!! :D ;-) :-D

7 Nikol Nikol | 30. června 2013 v 0:06 | Reagovat

skvělý, wau já bych to nevymyslela prosím rycle další :D

8 Ani Ani | 1. července 2013 v 13:49 | Reagovat

wow,užasný,svělý že tam přišel Eddie :D kdy bude další kapitola?prosím at je to co nejdřív!!! :-P

9 mončička mončička | 3. července 2013 v 22:40 | Reagovat

Fakt super kapča ale... nechcelo by to už ďalšiu? Ja vás nechcem nejak uháňať ale ďalšia kapča by fakt bodla :-P :D

10 Alianna Alianna | 4. července 2013 v 11:49 | Reagovat

Eddie je super kamarád! Doufám že Rose Dimku už brzo najde.

11 Tessinka Tessinka | 5. července 2013 v 15:07 | Reagovat

Kdy nám přidáte další kapitolku ?? ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama