13. Kapitola: Dopis č.3
ROSE POV:
Můj život nestál za nic.
To co mi Artur v tom skladě provedl, bylo podlé. Takhle mě zkoušet. Věděl přece moc dobře, že pro Dimitrie jsem ochotná udělat cokoliv. Dokonce se vzdát i svého vlastního života. Tak proč sakra dělal tohle všechno. Pro zábavu nebo pro své zadosti učinění.
No nejspíš pro obojí. U Artura člověk nikdy nevěděl co si má myslet a asi se to už nikdy nezmění. Rozhodně ne teď, když je strigoj a ničí mě a mým blízkým život.
Jak může být někdo jako já tak hloupý, aby si něco začal s někým, kdo by mohl být jako můj vlastní otec. Sakra jen po té představě je mi hrozně zle. Co jsem si jako myslela, když jsem to všechno dovolila.
Kdybych od začátku nebyla pitomá, tohle by se v životě, nikdy nemohlo stát. Artur by byl pořád strážce na Akademii sv. Basila a já chránila Lissu.
Kdybych od začátku nebyla pitomá, tohle by se v životě, nikdy nemohlo stát. Artur by byl pořád strážce na Akademii sv. Basila a já chránila Lissu.
Nebo vlastně proč se to všechno muselo tak zvrtnou už Andrého smrtí.
Vždyť jsem byla tak šťastná. I když jsem žila ve lži, byla jsem šťastná. Čekala jsem vysněné dítě, které jsem chtěla s Andrém. I když to byl hajzl, ale já ho milovala a pak se to všechno muselo zvrtnout a jít do háje.
Vždyť jsem byla tak šťastná. I když jsem žila ve lži, byla jsem šťastná. Čekala jsem vysněné dítě, které jsem chtěla s Andrém. I když to byl hajzl, ale já ho milovala a pak se to všechno muselo zvrtnout a jít do háje.
V tuto dobu bych už držela své dítě v náručí a byla šťastná, opravdu šťastná. A nelítala bych po světě jako idiot kvůli jednomu bláznivému strigoji, který mi tak zatraceně rozčiluje.
Z mých myšlenek mě vytrhlo zaklepáni na dveře. Povzdechla jsem si, stáhla jsem župan k mému tělu a s velkou bolestí, kterou jsem měla ještě z boje jsem se dobelhala ke dveřím. Otevřela jsem je a tam stál hotelový poslíček.
"Madam." Vydechl a podíval se na mě. "Tohle vám dnes ráno přišlo." Řekl a podal mi žlutou obálku s pečetí na druhé straně. Nemusela jsem to ani číst a věděla jsem od koho to je. Artur si prostě nedá říct. Nejen, že mě honí přes celou zemi ještě mě zásobuje svými blbými dopisy, které skoro nikdy nedávají smysl.
"Děkuji." Vydechl jsem, vzala si od poslíčka dopis a dala mu díško a zavřela za ním dveře.
Ne, že by mě tak moc zajímalo co Artur zase vymýšlí, ale chtěla jsem to mít konečně s krku. Vážně jsem nestála o další s jeho zkoušek, které pro mě Artur přichystal. To tedy vážně ne, ale je lepší když je člověk připravený. Třeba po mě bude chtít, abych tentokrát skočila z mostu potom co mi provedl v tom skladu. Pořád nemůžu uvěřit, že jsem mu skočila na špek. Mělo mě hned napadnout, že když půjdu do toho skladu, že ho nenajdu a navíc se stane, že málem přijdu o svůj vlastní život, ale Artur mě nejspíš nezná tak dobře jak jsem si myslela. Ještě stále mám pár es v rukávě o kterých neví a to jsou mé výhody proti němu a pokud se něco Dimitrijovi stane, nebudu se je bát použít.
No nejspíš bych už neměla na nic čekat a zjistit co po mě můj mešuge bývalý zase chce.
Roztrhla jsem obálku na straně, kde byla Arturova pečeť a dala se do čtení
Má drahá,
Musím říct, že si mě tedy překvapila. A ne jen mě. Mladý Belikov se taky dobře bavil, když tě viděl jak se snažíš bojovat proti všem těm strigojům.
Copak drahá?
Nevěděla jsi, že tě sleduji??? Tak teď už to víš.
Nevěděla jsi, že tě sleduji??? Tak teď už to víš.
Mě se nemůžeš zbavit tak lehce Rose, vždy budu pár kroků před tebou a to je rozdíl mezi námi. Vím o tobě všechno, vím dokonce kam budou tvé kroky následovat, ale zatím mi dělá radost, že děláš přesně to co ti řeknu.
Taková hodná holčička. Tvůj otec by byl na tebe pyšný. Víš, že mě všude hledá, hm???
Není tak hloupý, aby nevěděl, že když hledáš nějakého strigoje, tak to není jen tak, ale já nejsem jako každý jiný a ty to víš. Měla by si svému otci zavolat nebo ti mladého Belikova začnu posílat po kousíčkách.
Víš už ani nemluví.
Ano přesně tak. Ta zkouška ho nějak zmohla. Měla si vidět jak křičí a jeho výraz byl zkroucený do tolika bolesti a víš co???
Vypnul jsem tě právě včas, když to vypadalo, že umřeš. Ten výraz v jeho očích byl dokonalý. Bolest, smutek smíchaný se vztekem.
Věř mi, že kdyby nebyl svázaný, rozhodně by se mi chtěl pomstít, ale to se mu nepodaří a ty to víš.
Ale to není jediný důvod proč ti píšu. Víš koho jsem podkal??? To neuhádneš. Je to někdo z tvé minulosti, kdo by tě zase rád viděl.
Pamatuješ si na Stana Alto?Strážce, který s tebou hlídal Prince Andrého Dragomíra???
Ano??
Tak hádej co se z něj stalo. Naprosto úžasný strigoj a teď i můj pomocník. A říkal, že se na tebe moc a moc těší, prý máte nějaké nevyřízené účty, ale ty až k nám dorazíš rozhodně vyřešíte rychle. Nechci mít ve svém království rozbory. Nerad bych se jednoho z vás zbavil víš.
No Lásko, měla by sis pospíšit, lety nejsou v těchto dnech moc dobré a také bych ti radil, promluvit se svým otcem nebo víš co se s Belikovem stane.
A jak tě znám to rozhodně nechceš viď???
S Láskou
A.S.
To bylo jako bodnutí nože přes mé srdce.
Stan???
Stan???
Ale ten je přece mrtvý. Jeho tělo jsme přece pohřbívali před Andrém. To přece není možné. Pokud nebyl změněn a strigojové pak nezvali jeho tělo pryč z jeho hrobu. Což je nesmysl a hlavně takové věci se dějí jen ve smýšlených filmech a ne v našem světě.
Strigojové se sice nerodí, ale mění, ale to neznamená, že je díky tomu musíme pohřbívat, aby se znovu zrodili.
Takové klišé. Ne, ani o takové kravině nebudu uvažovat nebo mi už tentokrát vážně přeskočí. Proč jen já musím mi tak zatraceně špatný život??? Vždy se dostanu do takového problému.
Vážně nejdřív Artur a teď do toho všeho se dá dohromady i s se Stanem, který měl být mrtvý. Opravdu, proč můj život aspoň jednou v životě nemůže být normální. Proč nemůžu žít normálně a třeba i s Dimitriem po boku.
Copak je to tak těžké ???
Anet | 11. června 2013 v 16:04 | 
proste si jen hraje a hraje.....jak mali decko!!! xSDD asi se hodne nudi kdyz musi kazdyho takhle srat xDD
zajímavá kapitola