12. Kapitola: Zkouška

20. května 2013 v 7:13 | Seléna x LussyNda |  VA Naruby 3 krvavá pomsta
12. Kapitola: Zkouška



ROSE POV:

Můj pobyt v Praze se jak se patří protáhl. Artur se asi rozhodl, že chce, abych se pořádně vytrestala a taky poznala zdejší kulturu.
Docela mě to začínalo štvát, že jsem nevěděla co mám dělat a jen lítala po Pražských ulicích a hledala nějakou Arturovou stopu nebo pohyb, ale nic jsem nenašla.
Nenašla jsem vůbec nic. Opravdu jsem si začínala myslet, že Artura prostě baví mi ničit život. On mě vlastně nechce pro sebe. On jen chce, abych měla ze života peklo, aby se on měl čím bavit.
Někdy jsem si říkala, že má někde nějakou skrytou kameru, kterou mě sleduje, jenomže v jeho případě to budou jen otravní jeho následovníci, kteří si myslí, že když mu budou sloužit, že jim pak dá věčný život.
Jak to zní hloupě. K jednomu z jeho přisluhovačů patřil i Zachary a já jsem byla hloupá, že jsem to poznala tak pozdě a ještě se od něj nechala vydírat. Co jsem to vlastně za strážkyni, když nepoznám nepřítele, který nám věčně hází klacky pod nohy???
Já vám řeknu co. Nic, protože já už strážkyní nejsem.
Lissu jsem přenechala svému nejlepšímu kamarádovi Eddimu, kterému věřím i se svým životem. Vím, že on ji ochrání a nikdy nezradí ani její ani mou důvěru. Na to byl, až moc loajální.

***

Konečně po dvou bolestivě dlouhých týdnech přišla první zpráva od Artura. Konečně první stopa, kam jsem se měla vydat.
I když popravdě se mi tam vůbec nechtělo. Byl to nejvíce opuštěný sklad v okolí prahy. Navíc to snad už Praha ani nebyla.
Bylo to někde za Prahou a dlouho se tam jelo. Podle mých propočtů to měl být nějaký sklad v lese. Bylo divné, že mě Artur posílá zrovna tam. Pochopila bych kdyby se schovával někde v ulicích Prahy a ne někde, kde ani nevím jestli to místo vůbec existuje, ale byla to první stopa, kterou jsem měla a musela jsem jí využít. A tak už jsem na nic nečekala popadla své věci a jela jsem.
Cesta byla tak strašná jak jsem si ji představovala. Cesta Prahou se ještě dala, ale jakmile jsem odbočila a ocitla se na opuštěné silnici, která mě táhla bůhví kam začala jsem mít docela strach. Přece jen jsem nevěděla kam mě to povede a potřebovala jsem vědět co a jak se bude dít dal, ale na to mi v tuhle chvíli nikdo asi neodpoví. Artur chce, abych si tuhle cestu pořádně užila a rozhodně mě nenechá si jí užít v klidu.
A proč by to taky dělal, že? By si pokazil všechnu zábavu, kterou má a to by se mu určitě nelíbilo.
Konečně jsem dorazila na místo určení. Sklad vypadal ještě hůř než jsem si ho představovala. Bylo to jedno stých míst, do kterých když vlezete stane se něco co vás rozhodně bude stát váš vlastní život.
Ne, že bych se bála smrti to vůbec ne, ale něco mi stále říkalo, že to co dělám je špatné a měla bych si vzít někoho na pomoc. Někoho kdo mi bude krýt záda, ale ne. Já musím poslouchat na slovo jednoho zatraceného psychopata.
Moje ruka konečně nahmatala kliku na dveřích skladu. Dveře se otevřeli se strašlivým pískotem. Vážně super to je jak s nějakého hororu proletělo mi najednou hlavou.
Vešla jsem konečně dovnitř skladu a začala se rozhlížet.
Nevím proč, ale začala jsem si myslet, že mě Artur vážně vlákal do nějaké léčky, která se mě rozhodně nebude líbit.
Najednou jsem za sebou slyšela jakýsi divný zvuk a tak jsem se otočila, ale v tu chvíli mě něco silného praštilo do hlavy a já jsem padla k zemi do bezvědomí.
***

DIMITRI POV:

Probudila mě ostrá bolest v mém boku. Podíval jsem se nahoru a viděl nad sebou Artura. Co sakra zase chce.
"Koukej vstávat. Určitě si nechceš nechat ujít show, že." Zasmál se, ale já se zamračil. O čem to sakra mluví? Myslel jsem si.
Můj pohled se ale stočil k velké televizi, která se zapnula. Na televizi byla osoba připoutána na židli s hlavou dolu. Její dlouhé tmavé vlasy jí vyseli přes obličej, takže jsem nemohl poznat, kdo to je, ale něco mi říkalo, že je to opravdu někdo hodně známí.
Žena najednou zvedla hlavu a já jsem zalapal po dechu, když jsem poznal Rozu.
"Krásný pohled, že." Vydechl Artrur se smíchem. Nejradši bych ho chytnul pod krkem a mučil dokud by nevypustil všechen svůj dech. Rose zvedla hlavu a dívala se kolem sebe. Byla připoutána na židli a nemohla se ani hnout. Najednou něco cvaklo a do místnosti se ze dvou stran začala řinout voda. Vykřikla a snažila se dostat ze svého omezení.
Trhalo mi to srdce jí takhle vidět. Tak bezmocnou a se strachem v očích. Nevím proč, ale něco mi v jejích očích říkalo, že tam není jen strach co by se mělo stát, ale že je to tou vodou.
"Překvapivé co?" Zeptal se Artrur s úsměvem. "To si nevěděl, že tvá láska se bojí vody, že?" Zasmál se. Podíval jsem se znovu na Rozu jejíž tvář byla zkřivená bolestí. Voda byla už k jejím kolenům, když se ji konečně povedlo dostat z jejích omezení. Vstala a začala otevírat dveře, ale ty byli zavřené.
Znovu se vrátila k židli a začala se rozhlížet kolem dokonala. Podívala se nahoru, kde byl otvor s mříží. Voda už úplně potopila židli. Rose se dostala až ke stolu na který vylezla a snažila se otevřít otvor kanálu. Viděl jsem paniku v jejích očí. Bolelo mě jí takhle vidět.
Voda tekla čím dál rychleji a poklop se jí nedařil otevřít. Naposledy se nadechla, když ji voda potopila. Po několika minutách nakonec poklop otevřela a vylezla poklopem nahoru. Vydal jsem ze sebe úlevný povzdech.
"To ještě není všechno." Zasmál se Artur. Podíval jsem se na obrazovku znovu a viděl Rose obklopenou několika strigoji, kteří po ni zaútočili všichni najednou. Začal jsem mít hrozný strach. Tohle nemohla zvládnout, když byla sama. Sakra proč vlastně šla sama.
"Ale no tak nekaž nám zábavu." Zasmál se Artur a ve stejný okamžik strigoj srazil Rose na zem. Vykřikl jsem a Artur se zasmál. Rose se, ale narovnala, popadla kovovou tyč a začala s ní mlátit hlava nehlava. Nakonec vyskočila až na schodiště, stiskla červené tlačítko na kterém byla šipka v tu chvíli praskli všechny tmavé okna ve skladišti a strigojové pod září slunce shořeli.
Rose padla na kolena na zem. Byla mokra, pohmožděná a vypadala unaveně. "Nikdy se nevzdám." Zašeptala do prázdna a obrazovka šla do černa.
Artur se na mě otočil. "Musí tě milovat tolik, že ochotná se pro tebe všeho vzdát." Praštil mě a odešel z místnosti. Děsilo mě, že Rose je ochotná udělat všechno co jí Artur řekne jen, aby mě zachránila.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Anet Anet | 20. května 2013 v 20:35 | Reagovat

Konečně nová kapitola!!!!!!!!Tohle byla síla§!! Kdy bude další??

2 Alianna Alianna | 21. května 2013 v 14:33 | Reagovat

Yes! :-D

3 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | Web | 21. května 2013 v 18:38 | Reagovat

To je onoooo :-) Moc pěknééé :-)

4 Mončička a Domča Mončička a Domča | 21. května 2013 v 20:43 | Reagovat

To je jednoducho.... B.O.H.O.V.E.!!! Bože ja milujem vaše mozky ktoré toto vymysleli!!! :D

5 gotička gotička | 23. května 2013 v 14:49 | Reagovat

užasní užasní :-)

6 cassi-fanfantasy cassi-fanfantasy | Web | 24. května 2013 v 16:08 | Reagovat

wau, to byla úžasná kapitola :-)

7 Eliss Eliss | Web | 24. května 2013 v 17:40 | Reagovat

holky hodně ste mákly a vyplatilo se to je to užasna kaitolka doufám že brzy bude další :-)  :D

8 Niki Niki | 1. června 2013 v 23:41 | Reagovat

Jedním slovem: nádherné, ale kdy bude další kapitola? :-)

9 Anísek Anísek | 3. června 2013 v 11:53 | Reagovat

Moc prosím o další kapitolku :-?

10 Meri Meri | 3. června 2013 v 16:27 | Reagovat

úchvatné, další prosím :-)

11 Arwen Arwen | Web | 9. července 2013 v 23:01 | Reagovat

Skvely :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama