Leden 2013

19 KAPITOLA..DIMITRIE

27. ledna 2013 v 11:20 | Seléna x LussyNda |  VA-Naruby 2
ANO, ANO VIDÍTE DOBŘE. KONEČNĚ SLIBOVANÁ KAPITOLA..OMLOUVÁME SE ZA PŘIPADNÉ UJMY NA ZDRAVÍ Z TOHO ČEKÁNÍ A KOUKÁNÍ NA STRÁNEK..
PŘEJEME PŘIJEMNÉ ČTENÍ.. jINAK JAK SEM ŘEKLA TOHLE JE PŘEDPOSLEDNÍ KAPITOLA DRUHÉ SERII.
To je snad zlý sen. Musíme opustit. Tohle vše. Jen kvůli němu. Už je tady zase. Arthur. Tenhle pijavec mi dlouho pije krev. Prvně šel po Rose jako Dhampýr Ted jako Strigoj.
Jsem v pokoji a balím, všechny své věci jako všichni ostatní, ale já se nemůžu na to pořádně soustředit.
Proč to jen Rose udělala. Roztříštila mé srdce a to krvácí. Musím na ní zapomenout. Hned jak se dostaneme do školy v Rusku.
Proč ?
"Dimitrie?" Ozve se její hlas a mě se zabodnou další ostny do srdce. Jestli tohle zvládnu to sám nevím. Ale jen jí vidím, mám chuť si před ní stoupnout a bránit jí vlastním tělem.
Chci jí tak strašně moc a ta noc pro mě znamenala všechno. Ano byl jsem panic a ona je má první láska. Bylo to neuvěřitelné jen si na to vzpomenu a třesou se mi všechny svaly v těle, jak mé tělo touží po jejím. Chci jí mít u sebe a držet jí v náručí.
Otočím se a zahledím se do jejích očí.
"Ano?" Optám se a nemůžu se donutit usmát. Sklopí pohled k zemi a opatrně vykročí k posteli, kde se usadí.
"Chápeš to prosím, proč musíme odejít, že ano?" Poví šeptem a stále kouká do země.
To už jí ani nestojím za blbý pohled.
Dívám se na ní a čekám, jestli se mi podívá do očí, ale jak je vidět neudělá to.
"Rose…" řeknu a ona se jen napne na mé slova, ale její zrak se stále dívá k zemi. "Rose podívej mi do očí." Vydechnu a dívám se na ní. Potřebuju, aby se na mě podívala, když ne nic jiného.
"Já nemůžu." Vydechne a dívá se stále do země.
"To mě tak nenávidíš, že se mi nemůžeš podívat ani do očí." Vydechnu zoufale. Bolest, která je v mém srdci sílí každým slovem, které dostane ze svých úst.
Zvedne hlavu, podívá se na mě, ale ne do mých očí. "Tak to není Dimitri. Jde jen o to, že potom co se stalo už to mezi námi nemůže být jak to bylo. Já už nemůžu být tvoje mentorka." Řekne a stále se dívá na můj obličej, ale vyhýbá se pohledu do očí. "A proto vás odvezu zpátky do Ruska a pak odjedu pryč." Řekne a podívá se znovu do země.
"Tohle nemyslíš, vážně? Myslíš si, že útěk něco vyřeší?"
Vzhledne a podívá se mi do očí. "Možná ne, ale je to nejlepší. Ale rozhodně budu mít jistotu, že se vám nic nestane." řekne, zvedne se a vydá se ke dveřím.
"Jsi skvělá učitelka boje Rose, hodně si mě toho naučila, ale občas nevím, kdo je tady z nás dospělý. Útěkem se nikdy nic nevyřeší, ale dobře. Zahodila si nás a stejně je moje srdce zlomené tvojí rukou."
podívám se jí pevně do oči a vidím skanout jednu slzu, kterou rychle setře
"Co po mě sakra chceš!!!" vykřikne tentokrát. "Copak to nechápeš? Nechápeš, že pokud zůstanu a Arthur vám něco udělá, nebudu moc dýchat. Copak nechápeš, že bych radši zemřela než se dívala, jak umíráš!!!" zakřičí na mě a po tvářích jí tečou potoky slz. "Můžeš mě nenávidět. Máš na to plné právo, ale já prostě bych se nikdy nemohla smířit s faktem, že mě nenávidíš kvůli zkažené budoucnosti"
"Rose." řeknu zmučeně a přistoupím k ní k posteli a přitáhnu si jí do náruče.
"Ty nikdy nebudeš má zkažená budoucnost. Ty budeš vždy má nejlepší budoucnost. A hlavně vždy se to dá udělat. Ty jsi Lissina strážkyně. A já budu Ivanův. Jsou to kamarádi, budou se k sobě vždy vracet a tak se budeme vracet k sobě i my." Povzdychnu si a palcem jí setřu pár slz. "Ty jsi to nejlepší co mě potkalo." Pozvednu jí palcem bradu a něžně jí políbím na bradu. Už nemám právo jí líbat na ústa.
Zvedne ke mě oči a zakroutí hlavou. "Nechápeš to?" Zeptá se mě a z očí jí kanou dál slzy. "Jsi student já tvoje mentorka. Pokud by někdo zjistil, že sem se tě jen dotkla, vyhodili by nás oba." podívá se na mě a odstoupí ode mě. "Pokud to znamená odejít a nechat tě žít tvůj život a stát se skvělým strážcem udělám to." podívám se mu do očí. "Nic nikdy nezmění na tom, že tě miluju ani výhružky Arthura nebo Za..." Zmlkne a podívá se mimo a to upoutá mou pozornost.
"A co? Dokonči to." Křiknu už na ní, protože to je nejtvrdohlavější ženská jakou jsem kdy poznal.
Povzdechne si a podívá se na mě. "Dobře řeknu ti to, ale musíš mi slíbit, že nebudeš nic dělat a vše necháš tak jak to je teď a necháš mě jít." Podívám se na ní v šoku. Ta, ženská se prostě musela zbláznit. "Zachary o nás ví."
"Ať si klidně o nás ví. Nemůže to dokázat." Rozhodím ruce a přejdu k oknu. Otočím se trošku prudčeji a Rose sebou polekaně trhne. "Musíme jít. Auto zrovna přijelo." Oznámím a sehnu se pro tašku s věcmi na zemi, kterou uchopím a vezmu do ruky a rovnou zamířím z pokoje, kde nechám Rose stát, ale po chvilce slyším její tiché našlapovaní noh zamnou.
Všichni sedíme v autě a já nepřítomně koukám z okénka na ubíhající krajinu. Z povzdáli jakoby slyším tlumené hlasy mých kamarádu. Otočím se a všimnu si, že Zachary a Rose taky mlčí.
Konečně auto zastavuje a my přijeli konečně k soukromému letadlu akademie SV.Basila.
První nastupuje Zachary a jde obhlédnout letadlo, jestli je vše v pořádku, a já jdu hned za ním. Otočím se na všechny dole. "Počkejte tady a já mu jdu pomoct." Oznámím a už se vcházím do letadla.
Vstoupím do letadla a jdu rovnou za Zacharym, který se na mě otočí a usměje se. "Neměl bys tu být, to není tvoje práce." Řekne jen a chce kolem mě projít, ale já mu zablokuju cestu.
"Tohle ti Nikdo neuvěří." Narážím na sebe a Rose. "Nemáš ani jeden malý důkaz. Tak toho hned nech." Zkřížím si ruce na prsou a nahodím svůj nebezpečný pohled.
Usměje se na mě klidně. "Myslíš, že ne?" Usměje se. "Stačí jim jen vidět vás dva dohromady, nebo přesvědčit ředitelku, že pokud použije nutkaní." usměje se na mě. "Na tebe to nefunguje, ale oba víme, že na ni ano." Kývne k oknu, kde stojí venku Rose s ostatními.
"Jestli jí něco uděláš. Tak se neznám. Nezajímá mě, že jsi jen další hloupý strážce, co si dovoluje vydírat ženskou, ale ty jsi i ubohý." Zafuním mu to do tváře, a i když jsme výškově stejní hypnu ho do prsou až trošku couvne. "Začal jsi hrát nebezpečnou hru Zachary. Ale vybral sis špatného soupeře.". S těmi slovy se otočím a sednu si na své místo.

dnešní kapitola ...

26. ledna 2013 v 17:45 | Seléna x LussyNda
Přátele.. ano, ano vím, slibila sem, ale stále čekám na email od kamarádky co mi opraví kapitolu a nějak ještě nepřišel.. takže sem jí ted volala a prej to opraví až dojde domu večer.. takže oficiálně bude kapitolka zitra kolem 10:00 a jestli ne.... tak máte právo nás oficiálně ukamenovat... jinak tohle je předposlední kapitola apak je 20 ende:D no a samozřejmě budeme pokračovat třetí sérii.. to by sme nebyli my.. máme naplanované těch serii několik tak nebojte... Ještě teda musíme přemluvit Lussy aby nám opět udělala nějaký pěkný trailer k 3 serii.. Určitě máte radost že bude trojka vidTe?

Reakce na konverzaci u 18 kapitoly

25. ledna 2013 v 19:43 | Seléna x LussyNda |  Prostor pro vaši reklamu
21 BellaSwan | Včera v 12:13 | Reagovat
tahle povídka je děsná blbost, přes hrubky se to ani nedá číst a děj to taky nemá... Nechápu, proč píšete pořád jenom vampýrskou akademii, je to nuda


Nikdo ti neupírá tvůj názor. Každý si může myslet o naší povídce co chce. Někomu se může líbit a někomu né - To záleží na člověku. My jsme se se Selenou rozhodli psát o VA protože ta kniha byla úžasná. Podle mě jedna z nejlepších knih, které jsem četla a jsem za to ráda. Tenhle příběh jsme si se Selenou vvymysleli společně a chtěli jsme ho dát dohromady. Ani jedna z nás netvrdí, že píšeme nějak skvěle nebo tak něco. Nikdo není dokonalý v ničem.
Dokonce se někdy stane i autorům knížek, že napíšou něco co nemusí být pro čtenáře dobré, ale tak to prostě je.
Ano exisuje několik povídek lepších než je tato. Já to uznávám a netvrdím, že tahle je perfektní, ale nám se to tak líbí.
A promin jestli se tě ted dotknu, ale pochybuju, že v tomto příběhu jsou nějaké chyby (pokud jsou tak mi je ukaž), jelikož Selena každou povídku kontroluje a ještě jí posíla ke korektuře učitelky češtiny. Promiň, ale je zajímavé, že seš to jen ty, která si stěžuje na chyby.
Ano ze začatku tam možná něco bylo, ale stane se to. Každý v životě i ve škole udělal několik hrubek.

A pokud bych měla reagovat něco s tou demokracií. Tak ano žijeme v ní, každý může vyjádřit svůj názor, ale většinou se člověk řídí slušností, která pokud to nevíš je mnohem důležitější.
Pochybuju o tom, že kdyby si byla na čtení nějaké nové knihy, nebo na premieře filmu či divadelního představení a nelíbilo by se ti to tak by si to řekla na plnou hubu. A pokud máš ještě něco co bys mi chtěla sdělit klidně můžeš na můj mail lusy90@seznam.cz


JINAK DĚKUJI VŠEM CO SE VYJÁDŘILI K TOMUTO KOMENTÁŘI DŘÍV NEŽ JSME MĚLI MY VŮBEC ŠANCI. VELICE SI TOHO VÁŽÍME, ALE SAMOZŘEJMĚ TAKY NECHCEME ABY TU BYLI TAKOVÉHLE NESHODY.

JINAK POKUD SE JEDNÁ O DÁLŠÍ KAPITOLU CHTĚLI BYCHOM VÁS POPROSIT O STRPENÍ. JE TOHO TED MOC A NEMÁME ČAS. SELENA MÁ MIMO JINÉ I PRÁCI, A TA JE DŮLEŽITĚJŠÍ, ALE NEBOJTE SE BUDEME SE SNAŽIT VÁM DÁT KAPITOLU SEM CO NEJDŘÍVE.

18. Kapitola: Výhružný dopis

8. ledna 2013 v 12:00 | LussyNda |  VA-Naruby 2
18. Kapitola: Výhružný dopis

17 kapitola: Nechce být moje, musím na ní zapomenout.

3. ledna 2013 v 16:44 | Seléna x LussyNda |  VA-Naruby 2
Dimitrie:
Měl jsem jí v náručí, však probudila mě slova. "Nemůžeme být spolu." Jako ledová sprcha o krok sem ucouvnu a šokovaně se na ní zadívám.
"Tohle nemyslíš vážně?." Vykřiknu a ona se na mě zamračí.
"Nech toho Dimitrie, prostě ty jsi student a já tvoje mentorka a bodka." Poví tvrdým tónem a dívá se mi z přivřenými víčky do očí.
"Tak tohle si měla řešit spíš včera, než jsme se spolu vyspali nemyslíš?" Chytím jí za ruku a více si jí k sobě přitáhnu, ale ona se hned od mě od prostí a ucouvne od mě.
"Prostě to ber tak jak to je!" Křikne na mě a pak se otočí a odejde. Koukám na její mizející postavu, pořád nemůžu tomu věřit.
Proč? Dostala co chtěla tak proto mě odkopla? Ale já to přece cítil, nebo ne? Vrátím se zpět za kamarády a omluvím se z nepřítomnosti. Hned do mě všichni začnou hučit a vyslíchat co mi je. Rose stojí u okna a zády otočená ani se na mě nepodívá. Povzdychnu si a zakroutím hlavou.
"Nic mi není, jen mi není dobře od žaludku. To víte to ten včerejšek." Povím jim z humorem, ale ve vnitř cítím jak se moje srdce trhá na tisíc kousku.
Rychlým krokem projdu halu sídla Dragomíru a vejdu jedním tahem do svého pokoje. Padnu na postel a hlavu zabořím do polštáře. Pěstí bouchám vedle své hlavy do matrace. A v duchu křičím na ní. Jak mi tohle mohla udělat.
Postavím se a vezmu do ruky lampu, kterou hodím na zeď. Jsem naštvaný a zklamaný, zničený podvedený. A hlavně se cítím zneužitý.
Jak mi to sakra mohla udělat? Tvrdila, že mě miluje viděl jsem to na jejích očích v noci. Tak co se sakra tak najednou stalo?
Ozve se zaklepání na moje dveře a dovnitř vejde Christian s Ivanem.
Protočím oči. No jo to jsem si mohl myslet, že přijdou a budou chtít ze mě dostat co se děje.
Chytnu polštář a dám si ho na hlavu. Jediné co slyším je hlas Ivana v mé hlavě.
Tohle ti nepomůže a ty to moc dobře víš.
Sundám polštář z hlavy a podívám se na ně. "Co sakra chcete?" zeptám se jich.
"Ty moc dobře víš, proč jsme tady. Tak přestaň mlžit a spusť." Řekne Ivan a zkříží ruce na hrudi.
"Není nic, co by se dělo." Odpovím.
"Nepovídej prosím tě. Ráno si přišel na snídani a pískal sis a jen co jste šli s Rose nahoru tak jsi jak praštěný tak to vybal." Řekne Christian nesmlouvavě.
"Já to prostě teďka s vámi řešit nebudu a vypadněte hned!" Zakřičím na ně. Nezaslouží si to, ale prostě chci být sám.
Zvednu hlavu a oboum se podívám do očí. Oni se jenom usmívají a v jejich tvářích vidím, že mi to nežerou nevypadnou dřív než jim to vyklopím.
Útrpně si povzdychnu, protože jen já můžu mít tak paličaté kamarády. Posadím se a položím si hlavu do dlaní.
"Vyspal sem se s Rose." Zamumlám do dlaně.
"Cože?" oba dva vysloví ,asi mi nerozuměli. Zvednu hlavu a zadívám se z okna.
"Vyspal sem se Rose." Povím hlasitě a zřetelně, aby mi rozuměli. Otočím hlavu zpět a zadívám se do jejich tváří, ve kterých se teď odehrávají tolik emoci a najednou oba dva přiskočí ke mně na postel.
"Kámo to je bomba. Konečně si jí dostal. Povídej, jaká byla." Křičí jeden přes druhého, až se musím usmát a zakroutit hlavou.
Rozesměju se. "Dost dobrá." Povím a pak zesmutním. "Ale před chvilkou řekla, že se to nemělo stát, že to byla chyba." Řeknu jim smutně a s bolestí v hlase.
"Prostě." Začnu a znova si povzdychnu.
"Nechce být moje, musím na ní zapomenout." Vyslovím ty nejtěžší slova v mém životě. Už teď si to nedokážu představit. Tréninky a jiná místa kde se budeme potkávat.
"NO kamaráde, tak tohle budeš mít těžký, Ale furt tady máš Tashu, která tě chce." Mluví na mě Christian. A já s Ivanem zakroutíme hlavou.
"Christiane. Ty naše dohazovačko.Tasha opravdu Tasha." Začnu a položím si zase hlavu do dlaní.
"Vždyť je jako moje mladší sestra." Dokončím a Christian se na mě zamračí.
"Ano to sice ano, ale tohle není něco co bych mohl ovládat. Něco jako ty a Lissa." Řeknu mu a podívám se mimo.
"Nechápu co se stalo." Vydechnu a pak se zasměju. "Měl jsem to čekat, když jsem se probudil a ona byla pryč." Dám si znovu hlavu do dlaní.
"Víš,.."Začne Ivan. "Možná má Rose v něčem pravdu." Vydechne Ivan. Otočím se na něj šokovaně.
"Co ?" zeptám se ho.
"No přemýšlej o tom. Je ti sedmnáct a ona už je dospělá, strážkyně a hlavně tvoje mentorka. Co kdyby se někdo o vašem vztahu dozvěděl." Řekne Ivan a dívá se na mě.
"Já bych to nikdy nikomu neřekl. Nejsem idiot." Vydechnu. Sakra na čí straně vlastně je.
"Já vím, že ty ne, ale na Akademii je spousta lidí, kteří rozhodně nebudou držet pusu, kdyby to náhodou zjistili. A co si myslíš, že bude tak hm?" Začne a dívá se na mě. "Kdyby to nikdo řekl a ředitel a strážci to zjistili. Ona by přišla o stratus strážce a byla by vsazená do vězení za zneužití nezletilého a ty? Ty bys přišel o možnost být strážcem. To by jsi chtěl?" zeptá se mě Ivan.
"Samozřejmě, že nechtěl! Ale jí chci taky." Zakřičím na něho a vidím, jak začíná červenat. Takhle jsme se nikdy nehádali.
"Dimitrie Belikove prostě jí nech odejít. A nabal si holku svého věku. Třeba Tashu ta je do tebe zamilovaná několik roku." Křičí na mě chvilku a pak svůj hlas stišuje až je pomalu šeptem.
"Tashu, opravdu?" Křiknu na něho.
"Hey dost, je to má ségra." Zakřičí na nás Christian.
Omluvně se na něho zadíváme a sklopíme hlavu. "Promin Chrisi." Řekneme sborově.
"Měly byste odejít. Chci být sám." Sdělím po chvíli ticha.
"Dimko." Začne Ivan.
"Ne, prostě jděte." Rozkážu a stoupnu si a přejdu k oknu. A tím pádem k nim stojím zády.
Naposled slyším nesouhlasné povzdychnutí a následně zaklapnutí dveří. A já jsem konečně sám ze svými myšlenky a srdcem které po ní touží.

Kapitola

3. ledna 2013 v 10:31 | Seléna x LussyNda
Och tak Předem se omlouvám Lussynda byla tak hodná a vzala to i na sebe, ale buďme zpravedlivý. Kolik z vás nenapíše kapitolu třeba měsíc bu´d se mu nechce, nebo dojde nápad, nebo nemá čas. A taky občas chodíme na blogy akoukáme jestli nepřiudou takže víme aké to je apředem se omlouvám, je to moje chyba a tu hned napravím konečně sem našla čas atak to slním ahned jdu psát další kapitolu takže běhen dneška tu přibude 17 část:D apak už se bude přidávat jako vždycky. Konečně jsou svátky fuč tak je čas. takže dnes večer 17 kapitola:-) a všem se ještě jednou omlouvám. :-)