14. Kapitola VÝLET

17. listopadu 2012 v 18:21 | Seléna x LussyNda |  VA-Naruby 2
14. Kapitola: Výlet


ROSE pohled:
Celou noc se mi v hlavě honili vzpomínky na Dimitrije, jak to asi pro něj muselo být těžké, smířit se s tím co se mu stalo a mýt stále na paměti ty hrozné vzpomínky na jeho vlastní smrt.
Vím, že se snaží to nedávat najevo, ale když mi všechno vyprávěl, cítila jsem jako by si přál, aby se to nikdy v životě nestalo.
Nevím proč, ale cítila jsem to.
Je to zvláštní jak si navzájem rozumíme a víme, co ten druhý cítí.
Možná má Lissa pravdu v tom, že patříme k sobě, ale přesto stále nemůžu zapomenout, že je ještě ve škole a já jsem jeho mentorka.
Nemůžu mít jen tak vztah se svým studentem. Ne to prostě nejde.
Má perfektní předpoklady být skvělý strážce, a kdyby někdo zjistil co k sobě cítíme, mohl by to použít proti nám. A to bych vážně nechtěla.
Proč všechno musí být tak zatraceně těžké. Povzdechnu si a vylezu z postele. Dneska jsem s Lissou naplánovali výlet, abychom jen neseděli v domě a nevymýšleli blbosti.
No tak popravdě to napadlo hlavně mě. Chtěla jsem zabránit Lisse a Ivanovi další lumpárny s éterem. I když to mysleli, dobře neměli žádné právo to udělat.
Plést se do věcí jiných lidí se nemá. My bychom si to vyřešili i bez jejich věčného zasahování.
Proč se sakra musejí chovat jako puberťaci.
Vyspat se s Dimitrijem by byla ta největší blbost, kterou bychom mohli v tuhle chvíli udělat. Dobře můžeme se pokusit o vztah, ale to co udělali, překročilo hranici.
To by byl konec, kdyby se to někdo dozvěděl.
Vysprchovala jsem se, nalíčila, vlasy si stáhla do culíku, oblékla si džíny a rudě červenou košili.
Docela jsem se těšila, že odsud konečně vypadnu. Ne, že bych Lissyny rodiče neměla ráda. To vůbec ne, ale někdy jsem si v tomhle zámku připadala jak ve vězeňské cele.
Seběhla jsem dolů schody a vešla do jídelny, kde už všichni seděli u snídaně.
"Dobré ráno." Pozdravila jsem všechny s úsměvem a sedla si ke stolu. Všimla jsem si, že všichni se na mě usmáli s výjimkou Zacharyho, který mě pozoroval nenávistným pohledem.
Jako malý dítě. Pomyslela jsem si.
"Dobré ráno. Vyspala si se dobře? Nějak záříš." Řekl s posměchem Ivan a jedním okem mrknul k Dimitrijovi.
Protočila jsem oči. Tenhle kluk prostě nepřestane provokovat, ale mě dneska vážně nemůže skazit náladu. To by ještě scházelo.
"A víš, že jo." Řekla jsem a zakousla jsem se do toustu.
"Vážně? A kdo měl takový účinek?" zeptal se a stejně jako Lissa a Christian se začal smát.
"Víš co Zeklosi zvedni se a udělej si patnáct koleček kolem domu." Řekla jsem a on na mě vytřeštil oči. Podívala jsem se na hodinky. "A máš na to deset minut." Řekla jsem a on se na mě díval šokovaně a pak se najednou začal smát, ale tentokrát byl jediný.
"Jo jasně. Hahaha. To jsem se, nasmáli." Řekl se smíchem, ale já jsem zkřížila ruce na hrudi a sledovala ho.
"Ehm Ivane já myslím, že si nedělá legraci." Řekl Dimitrij vedle mě a Ivan po něm šlehnul pohledem.
"Co? Ale tohle nesmíš…" Začal Ivan protestovat.
"Hele už si měl být dávno zpátky, běží ti čas." Řekla jsem a kousla si do toustu znovu.
"Dimitriji." Začal protestovat.
"Promiň, ale já nic udělat nemůžu." Řekl a napil se čaje. Ivan najednou zčervenal, ale zvednul se a odkráčel pryč.
Asi po deseti minutách už jsme jen čekali, až Ivan oběhne své kolečka.
Dobře možná jsem to trošičku přehnala, ale on prostě potřebuje trochu zklidnit.
Domovní dveře se rozrazili a dovnitř vběhl udýchaný Ivan.
"Tak jsem tady." Sotva popadal dech, ale já jsem byla nadmíru spokojená. Tedy skoro.
"No máš pět sekund zpoždění." Řekla jsem s úsměvem.
"CO!!!" Zapištěl Ivan a Dimitrij propadl v hystericky smích. "No hahaha to je opravdu vtipné. Ty by si měl být semnou a ne proti mně sakra." Vyštěkl po něm.
"Promiň, nemohl jsem si pomoct." řekl mezi záchvaty smíchu.
"No dobře nevykecávejte se nebo vážně neodejdeme." Řekla jsem a vyšla ze dveří. Vážně jsem potřebovali vypadnout co možná nejdřív.
"Rose počkej. Kam to vlastně jedeme?" Zeptal za mnou Dimitrij.
"Uvidíš." Usmála jsem se a vyšla ze dveří. Dimitrij chtěl něco říct, ale najednou ztuhnul.
"No konečně už jsem si myslel, že tam pro vás budu muset, dojít co vám to trvalo tak dlouho." Řekl můj nejlepší kamarád Eddie.
Slyšela jsem jak zamnou Dimitrij zavrčel a musela jsem se usmát.
"Ale nic někteří z nás se nemůžou vyhrabat." Řekla jsem a objala Eddieho.
"Vážně? A já myslel, že to vždycky byla tvoje parketa." Řekl se smíchem a já ho trochu praštila do ramene.
Podívala jsem se na Dimitrije, který se vůbec netvářil nadšeně spíš jsem, měla pocit, že právě teď se chystá někoho zabít.
Nakonec jsme, ale všichni nastoupili konečně do auta a mohli jsme vyjet na náš celodenní výlet.
No popravdě jsem počítala, že nakonec díky Lisse stejně, skončím v obchoďaku na nákupech. Jako vždycky.
Lissa je skvěla, ale jakmile je ve svém nakupovacím živlu tak vážně nezná bratra.
Cesta nebyla až tak hrozná tedy když odpočítám pohledy, které mi Dimitrij věnoval a posunky Ivana a Christiana.
Vážně co se to s nimi všemi děje.
Zastavili jsme u muzea. Všichni frustrovaně a otráveně vykřikli. Podívala jsem se na Eddího a oba jsme se usmáli. Eddie byl skvělý v historii a já jsem to udělala schválně.
Všichni jsme vystoupili z auta a šli do muzea.
No pravdě to všechno probíhalo tak, že Eddie přednášel z historie a všichni ostatní se tvářili otráveně a naštvaně, ale já jsem se na druhou stranu dokonale bavila.
Pomsta se mi dokonale povedla a já jsem měla takový úžasný pocit sebeuspokojení.
No i když ke konci se nám to krapet zvrtlo, když se Lissa rozhodla navštívit obchoďak a zamávat s kreditkou svých rodičů.
Eddie se s námi před obchodákem nakonec rozloučil. Podle mě to udělal schválně, aby nemusel s námi lítat po obchodech, ale zase jsem mu to nemohla mýt za zle. Dneska mi pomohl až.
Den se podle mého názoru vyvinul docela dobře, ale mimo Lissy všichni vypadali naštvaně.
"Tak co jak se vám líbil průzkum?" zeptala jsem se s úsměvem, ale dočkala jsem se jen zavrčení.
Podívala jsem se na Dimitrije, který mě sledoval naštvaně, a když vycítil můj pohled, podíval se jinam, ale pak se ke mně naklonil.
"Musíme si promluvit." Řekl a otočil hlavu znovu k oknu.
Podívala jsem se na něj a pak se opět věnovala řízení k domu Dragomírů.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 sissa sissa | 17. listopadu 2012 v 20:40 | Reagovat

rýchlo ďalšiu prosím táto bola super :-D  :-D  :-D

2 cassi-fanfantasy cassi-fanfantasy | E-mail | 17. listopadu 2012 v 22:31 | Reagovat

úžasný, Dimitrij se mi vážně líbí, když žárlí :-)

3 Tessinka Tessinka | 17. listopadu 2012 v 22:34 | Reagovat

teda :D tahle byla váně super :D dalš prosím :D

4 Tessinka Tessinka | 17. listopadu 2012 v 22:35 | Reagovat

taky se mi líbí dimitrij když žárlí :D

5 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | Web | 18. listopadu 2012 v 10:59 | Reagovat

Hmm, velmi zajímavá kapitolka, rychle další :-)

6 cassi-fanfantasy cassi-fanfantasy | E-mail | 20. listopadu 2012 v 22:13 | Reagovat

kdy bude další?

7 Tessinka Tessinka | Web | 21. listopadu 2012 v 19:58 | Reagovat

honem rychle další :D

8 mončička žuvačka mončička žuvačka | 24. listopadu 2012 v 20:42 | Reagovat

Ako to vyzerá s ďalšou kapčou :-x

9 Tessinka Tessinka | Web | 26. listopadu 2012 v 18:28 | Reagovat

kdy bude další kapča .....  ???? :D

10 katniss katniss | 26. listopadu 2012 v 19:07 | Reagovat

super, kdy bude další?

11 mončička žuvačka mončička žuvačka | Web | 26. listopadu 2012 v 19:38 | Reagovat

Ale no tak baby, čo ste na nás zabudli? :-( Prosím pekne o ďalšiu

12 Tessinka Tessinka | 26. listopadu 2012 v 20:02 | Reagovat

[11]: taky to nevydržím :D chodím sem 5x denně a pořád budu otravovat dokud tu nebude další kapitolka :D

13 LussyNda LussyNda | Web | 27. listopadu 2012 v 12:51 | Reagovat

bohužel kapitola ještě není, ale nebojte se určitě jsme na vás nezapoměli

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama