Listopad 2012

15 Kapitola

28. listopadu 2012 v 16:27 | Seléna x LussyNda |  VA-Naruby 2

POHLED DIMITRIE

Opravdu ta ženská se mi jenom zdá, nejenže se smíchem utekla před mnou, když sem si s ní chtěl promluvit. Ale ještě se mi za zavřenýma dveřmi smála a nechtěla mě pustit. Uraženě sem odešel zpátky do svého pokoje, kde sem se hodil na postel. Ta ženská mi to snad dělá schválně, pomyslím si a přejedu si vlasy od čela až dozadu.

Dobře, dobře žárlím. A kdo by nežárlil, když ona je tak úžasná a já jí chci jenom pro sebe.
Z mého přemýšlení mě vytrhne dvě rány připomínající klepání. "Večeře." Ozve se hlas za dveřmi. Vyhoupnu se na nohy a nesu se po chodbě do salónu na večeři a už z povzdálí slyším šum hlasu všech mých přátel.

Když dojdu, všichni už tam sedí a koukají na mě jako na přízrak. Co se děje? Rychle se zkontroluji, jestli nemám otevřený zip u kalhot a pak se poupravuji. No Lissa dostane záchvat smíchu a Rose se k ní přidá. Po obou dámách hodím rychlý naštvaný pohled až zmlknou. Konečně pomyslím si.
Mě se nikdo smát nebude, nejsem žádný šašo.

Usadím se vedle Rose, kde je moje místo. Zadívá se na mě a mrkne. Odfrknu si uraženě a radši se zahledím na obraz před sebou, který visi na zdi vypadá jak ze 17 století i když bych se radši díval na ní, ale nesmím.

"Takže vážení přátelé máme poslední dva dny pobytu tady v Montaně." Začne mluvit a strhne všechnu pozornost na sebe Rose.

"Tak sem se rozhodla a domluvila, že dnes zajdeme navštívit klub s muzikou na odreagování." Vysloví a Lissa si hned začne šeptat s Christianem. A jde vidět, že jsou spokojení. Pohledem vyhledám svého Ivana, který na mě zamrká a pozvedne obočí a v duchu mi pošle jednu větu.

"Dneska to roztočíme, kámo." A potichu se zasměje.
V duchu celé večeře se všichni usmívají, kromě Zacharyho ten moc rád není. Musí hlídat dvakrát více, když budeme v klubu.

Po večeři se všichni odeberou do svých pokojů a začnou se připravovat, mají na to hodinu a pak se odjíždí. Rychle se přiřítím ke skříni, kde mám uložený prozatím všechny svoje věci.

Co si jen vezmu na sebe." Řeknu a zaťukám si na bradu. Pak se konečně rozhodnu. Vytáhnu potřebné věci na postel a zalezu do koupelny se rychle osprchovat a oholit.

Vůně mé kolínské se nese v pokoji příjemně voní. Zadívám se na hodiny a zjistím, že mám posledních 10 minut, začnu se oblékat a hodím na sebe černou košili s tříčtvrtečními rukávy a dvěma kapsami na hrudi. Kolem krku si připevním volný přívěšek na kůži. Navleču si černé džíny s mírně volnýma nohavicemi a lehce obepínajícíma na zadku. Jo dneska se Rose těš.

Natáhnu na sebe všechno, černé boty a připevním na sebe chirurgické hodinky. Přehoupnu košili na kalhoty a zadívám se na svůj odraz. Jo to je bomba. Přejedu si rukou vlasy a mrknu na sebe do zrcadla. Vše je hotové a teď jdu chodbou za ostatníma, co na mě čekají venku.


"no konečně mladý pán se taky uráčil dojít." Poví na mě šťastný Ivan. Vezmu ho kolem ramen a přimáčknu na sebe. "To víš kamaráde. Musím osilnit děvčata." A nepatrně se podívám na Rose, která na chvilku naštvaně na mě zamžourá a pak zase dá masku klidu.

Zachary řídí auto, v kterém jedeme do klubu. Konečně dorazíme, cesta mi připadala, jako kdybychom se vlekli šnečím tempem. Už z dálky slyšíme dunící zvuk hudby a hned všem to vykouzlí ještě větší úsměvy na tvářích. Konečně se tam dostaneme a na rukou nás svítí modré pásky pro nezletilé. Rozhlédneme se a všude tancují Morojové a
Dhampýři . Koukám pořád dokola a hledám volný stůl pro nás. Najdeme a usadíme se všichni u něho. Přijde k nám obsluha a moc pěkná obsluha a zářivě se na mě usměje.

"Tak co si dáte?" poví koketným hlasem a rychle mrká řasy.

"Hm, hm." Odkašle si Rose trochu naštvaně. "Dala bych si vodku. Tady pro pána burbón a tady pro ostatní limonády." Poví a přísně se jí podívá do očí. Musím se uchechtnout pro sebe. Rozhlédnu se kolem sebe, zrovna hraje dost dobrá muzika, podívám se na Ivana a Christiana. "Tak co jdeme trsnout ne?" Všichni najednou přikývnou a zvednou se, ještě hodím rychlý pohled na Rose a jdu za nimi. Dojdu k nim a začnu tancovat na Empire State of Mind od Jay Z a Alicia Keys všichni do jednoho se vlníme do rytmu a prozpěvujeme si spolu se zpěváky. Zacítím na svém rameny jemnou ženskou ruku, otočím se a za mou stojí menší dhampýrska blondýnka a usmívá se na mě a nepatrně se mě pořád dotýká, usměju se na ní a tancují s ní. Otočím mírně hlavou a uvidím oči Rose, které mě probodávají naštvaným pohledem a na dívku se dívá že by jí každou chvíli mohla roztrhnout. Ano, ano teď víš jaké to je Rose. Svůj úkol sem splnil a ona dostala svou vlastní medicínu. Omluvím se dívce, s kterou sem tancoval a odcházím zpět si sednout.

Zachary tady není, takže se ke mně nahne a zasyčí mi do ucha. "Co to mělo znamenat."

Jen se na ní usměju a odstrčím její ruku, která mi drtila v těsném sevření zápěstí. Po celý večer za mnou a rose chodili lidi, abychom šli tancovat, ale všechny jsme odmítali a jen šli, když nás prosili Lissa nebo Ivan a Christian jinak celý večer jsme seděli spolu za stolem a povídali si.

Večer uběhnul rychle a my museli odcházet, za chvilku bude svítat a Morojové musí jít spát.

Vydali jsme se na cestu zpět, všichni pomalu podřimovali, jen já a Rose jsme na ně dávali pozor, občas se na sebe usmáli. V duchu se pořád směju, ž není vždy tak klidná za jakou se má. Dneska sem jí dal co proto. Aspoň teď ví jaké to je, když schválně flirtuje před mou s jinými muži.

Konečně jsme dorazili do sídla Dragomíru a všichni jdou do svých pokojů. Já s Rose jsme poslední, kdo jsou vzhůru, jdeme ještě naposled obhlídnout kolem sídla. Když to máme prohlídnuté, vracíme se zpátky.

Rose mě doprovází k pokoji. Když se u něho zastavíme. Nečekám a na nic se jí neptám, prostě ji chytnu a nenasytně jí políbím. Zprvu dostala šok, ale pak se mi podvolila a najednou se snažíme zkrotit tomu druhému jazyk.

Hrajeme symfonii jazyku vytváříme vzory. Naše rty do sebe zapadají, jako kdyby byly stvořené jenom pro sebe.

Jednou rukou si jí přidržují za krk a druhou mám v jejich vlasech. Ve vlasech tak jemných jak hedvábí a já je tolik miluju. Není jako ostatní strážkyně, které všechny se nechají ostříhat na krátko ona je má krásné dlouhé.

Za stálého líbání otevřu dveře a dojdeme do pokoje, zavřeme za sebou a zamkneme.

(zde pustit Pustit píseň http://www.youtube.com/watch?v=9CkKuA86Mis )

Pomaličku dojdeme k posteli. Stojíme vedle ní a já hlavou trochu oddálím a zadívám se do očí, které tolik miluji. Prohrábnu jí vlasy a palcem jí pohladím po tváří. Při mém dotyku jemně přivře oči a trochu pootevře rty. Zadívám se na ně a spojím naše rty v pomalém polibku. Jemně ochutnáváme toho druhého. Omotá ruce kolem mého krku a já jí ještě pevněji chytím kolem pasu a dám si jí blíže. Mačkáme se k sobě, jako kdybychom nebyli dostatečně blízko sebe. Na své kůži cítím žár a chci ho více.

Jemně mi přejede od krku pak po hrudníku a zastaví se na mém břichu. Odtáhne se od mě, a zadívá se mi do oči, které překypují tolik něžnosti, že se toho nemůžu nabažit. Při jemném dotyku její dlaně přivírám oči a dívám se na ní přes malé škvírky. Zahnu hlavu do zadu a užívám si toho nepatrného dotyku ženy, které miluji. Zvrátím hlavu zpět a políbím jí na tvář, na svém břiše cítím její mírně třesoucí ruce, který se mi snaží rozepnout první knoflík na košili. Zadívám se jí do oči a usměju se na ní. Jemně se začervená a sklopí pohled, chytnu jí palcem a zvednu jí bradu zpět nahoru a políbím jí jemně, a narůstající touhou zvyšujeme tempo. Dostala se k poslednímu knoflíku, ten mi rozepne a sundá mi košili, pohodí jí na zem a více se ke mně přimkne, políbí mě na odhalenou kůží na krku.

Vzdychnu slastně, protože po jejím dotyku se rozplývám a kůže mi příjemně brní. Rukou jí přejedu od krku po záda a táhnu svojí dlaň po celé páteři a posléze pohladím ty krásné dolní obliny a mírně jednu zmačknu. Vzdychne a ponoří se mi do úst tak nenasytně, že musím zavzdychat. Mé ruce se jí pomalu zbavují kousek oblečení. Když už před mnou stojí jen ve spodním prádle a já v boxerkách, chytnu ji do náruče a přenesu do postele, kde jí položím a já si lehnu vedle ní. Přejedu jí od ramene přes mezi prsy a až k pupíku, který jí obkreslím a pokračuju dále přes stehna až dolů. Mapuju každý kousek jejího těla, aby se mi vryl do paměti.

Trochu se nadzvednu a zadívám se jí do očí.

"Jsi si jista?" optám se a dívám se jí do očí. "Ano." Řekne pouze a vyzvedne hlavu, aby mě mohla políbit a tak vzít moje poslední zábrany.

Polibek jí vrátím a pomalinku posunují ramínko dolu, abych mohl vysvobodit ty dvě krásné oblinky co tak schovává. Když jsou dole obě ramínka, lehce jí nadzvednu a rozepnu sponu a tak osvobodím její krásné prsa, usměju se na ní a palcem přejedu od jedné po druhou. Přiblížím se hlavou blíž a vsaju jednu její bradavku do úst a jemně přes ní přejíždím jazykem a jemně koušu dokud není ztvrdlá. Pak stejným způsobem se věnuji druhé. Otevřu oči a zadívám se nahoru na Rose, která má zakloněnou hlavu a povzdychává. Povzbudí mě to a mírně mi škubne mezi nohama. Volnou rukou si přejedu přes boxerku od kořene po špičku a slastně taky vzdychnu. Je už celý nedočkavý a tvrdý na dotyk. Vezmu okraj kalhotek a pomalinku je tahám dolu, až je konečně svléknu.

A mě se zjeví celá její krása. Mírně se začervená a já se cely oklepu vzrušením, že tahle krása patří jenom mě.

Přejedu jí palcem klínem a slyším její slastné vzdychání. Lehnu si zpět vedle ní ponořím se do jejích slastně povzdychávajících úst. Bojujeme o nadvládu jazyky. A já jí jemně palcem kroužím v klínu, až mi slastně škube v klinu čím dál více. Začnu si dělat mokrou cestičku od jejích rtu po krk, následně jazykem za kroužím po jejich bradavkách až dolu přes břicho a zastavím se nad jejím klínem. Její povzdychávání začíná být čím dále rychlejší a rychlejší.

Posunu se níže a roztáhnu jí mírně nohy a jazykem ochutnám tu dokonalou chuť jejího klína. Kroužím nahoru dolu jazykem a palcem jí mnu pravou bradavku. Druhou rukou se hladím po délce a mé tělo se celé třese nedočkavostí. Je to tak nádherný pocit, že to nedokážu ani přirovnat. Nedokážu se přiklonit co je lepší jestli svůj jejího hlasu a vzdychání nebo chut její kůže.

"Už. Už prosím." Zasténá do rozkoše, co jí dávám a mírně se prohne. Zvednu se a nalehnu na ní. Políbím jí a pomalinku navedu svůj úd do jejího vlhkého klínu. Když sem oba spojeni v jedno tělo zavzdycháme. A Rose mi jednu ruku položí kolem krku a druhou mi položí na záda a jemně zatne nehty do kůže. Zatřepu se vzrušením a začnu nám dodávat tu nejlepší, nejhezčí rozkoš, kterou jsem v životě poznal. Neustále měníme polohy jednou nahoře podruhé dole. Naše dotyky jsou tak procítěné, že ani nejlepší malíř čí básník by tuhle chvíli nedokázal popsat. Je to tak dokonalé atak správné, že se rozplynu blahem.

Když je po všem ležíme propletení do sebe, že nevím, kde začínám a kde končím. A pořád cítím, že mi není dostatečně blízko, a stále se jí snažím mít čím dále blíže. Neustále jí zasypávám polibky a děkuji za takovou krásnou chvílí.

Tak na tohle sem čekal přesně 17 let na ženu tak dokonalou a krásnou. Ženu kterou

Miluji, a pro kterou bych dokázal všechno na světe. Jeden druhému usínáme v náručí s pocitem, že jsme tady jeden pro druhého.

14. Kapitola VÝLET

17. listopadu 2012 v 18:21 | Seléna x LussyNda |  VA-Naruby 2
14. Kapitola: Výlet

13 kapitola SMRT

11. listopadu 2012 v 13:55 | Seléna x LussyNda |  VA-Naruby 2

tak aje to tady kdo si nepožádál o 12 kapitolu má smůlu ta se přidávat nebude..:-) jinak děkujem všem cio si oni napsali takže všem kdo si napsal email věnuju tuhle kapitolu:-)

POHLED DIMITRIE:

Jsme zpátky v Roseniným pokojí a já stojím u okna, a koukám se ven. Kde obloha se zatahuje, a mraky pohlcují všechno světlo. Rose sedí na posteli, a stále si něco mumlá pod nosem, že tohle Lissa dělat neměla, ale proč má pravdu. Uslyším, jak se zvedne a popojde ke mně, stojíme v tichu, když ticho protne její hlas.

"Jak ses vůbec stal stínem políbený?" V mírném šoku na ní vzhlédnu a pak hlavu znova odvrátím zpět na výhled z okna.

"Smrtí." Odpovím jen a v obličeji se mi protne bolestivý pohled.

Opatrně mě ze zadu obejme a položí si svoji hlavu na mé rameno. Přikryju svoje ruce na její, které momentálně odpočívají na mém hrudníku. Jen tou otázku mi připomněla chvíle, na které nejde zapomenout. Zavřu oči a snažím se na to nemyslet, ale přesto se mi začínají objevovat obrazy a okamžik té nehody.

"Dimitrie Belikov začněte se chovat slušně. Máte tady návštěvu tak se podle toho chovejte."
Křičí na mě mamuška, protože sem se začal znova předvádět. Odfrknu si a zadívám se na Ivana.

"jdeme ven?" Optám se ho s úsměvem, jen přikývne a jde se připravit.

Čekám na něho před domem a lehce podupuju nohou, zase mu to trvá, ano musí se namódit co kdyby potkal tu pravou.

Po dobu mého čekání vyjde ze dveří babuška Yeva a propaluje nesouhlasným pohledem.

Zakroutím hlavou a odvrátím se na druhou stranu. Všichni jsou proti mně.

"No konečně." Vykřiknu radosti, když se objeví Ivan.

"No co, co ,co." Vysměje se mi. "ta chvilka čekání tě nezabije." Dopoví a rozkoukává se dokola. Pomalu se začíná stmívat.

"Myslíš, že to je bezpečné Dimko?" Optá se mě s mírným strachem.

"ty strašpytle. Co by tady dělali? Je tady až moc Dhampýru." Povím mu a v očích mi hrají mírně jiskřičky pobavení. "Dobře, kam jdeme?" Zeptá se a čeká.

"Půjdeme na kraj města je tam stará opuštěná jeskyně ze starodávnými znaky Dhampýru." Vyslovím to tak potěšeně, že málem skáču radosti, jak neposedný čertík. Zadívá se mi do očí a zakroutí hlavou. Kývne na souhlas a my se vydáme k jeskyni.

Otevřu oči a zjistím, že mě Rose mírně hladí po brišních svalů a je to až uspávající. Zvrátím hlavu a nechám se od ní hýčkat. Opět zavřu oči a vzpomínka pokračuje.

"Teda jdeš ještě pomaleji než slimák na koloběžce." Křiknu pobaveně na Ivana, já vím, že je Moroj a větší vzdálenosti nejsou pro něho. "nech si toho, a neprovokuj nebo uvidíš smrtící kop." Odpoví a začne se hrozně smát. "Ty jsi pako." Odpovím mu s úsměvem.

"Jsme tady." Zastavím se před velkou jeskyní, která vypadá, že tady dlouho nikdo nebyl.

"Je to bezpečné?" optá se strachem Ivan a nedůvěřivě se dívá na jeskyni. "Neboj, před strachem zlu proti tobě sem tady já." Řeknu mu klidně, rozejdu se pomalu ke vchodu jeskyně.

Doběhne mě, ale zařadí se za mě, vedle mě si netroufne.

"Tak pojď, ty bábovko." Zašklebím se na něho a zapnu baterku.

"Mně se to nějak nezdá, mám divný pocit." Mumlá pořád Ivan, a rozhlíží se kolem sebe.

"Tady to je koukej" Povím nadšeně a zasvítím na zeď, kde se tkví různé obrázky a symboly starodávných Dhampýru. "Wow." Sdělí jen a jde blíž ke zdi.

Stojíme mlčky a koukáme se kolem dokola je to nádherné, ale ticho protne tichý a mrazivý smích. Ivan a já ztuhneme v pohybu a zadíváme se na sebe. "jdeme." Šeptnu mu a chytnu ho za loket.

"Teď jste došli a už chcete jít." Vysloví někdo se sykotem a najednou se ozve strašidelný smích.

"kampak panáčku." Vystoupí vysoká mužská postava a já zblednu.

"Strigoj." Vyslovím nevěřícně. "Utíkej, Ivane." Zakřičím a snažím se co nejrychleji vylovit svůj nůž, co nosím vždy sebou.

"Nikam." Řekne se smíchem a rychlosti se dostane před Ivana. Vytáhnu nůž a přistoupím k Ivanovi a dám ho za sebe. Potichu mu šeptnu, že odlákám Strigoje a on ať utíká a nezastavuje se dřív než ve vesnici. "Ale Dimko." Chce něco namítnou, ale pohledem ho umlčím. Vím má o mě strach, ale on je přednější. "Utíkej," Křiknu a vrazím vší silou do Strigoje a uvolním cestu, aby mohl Ivan proběhnout. Vím, že tohle je můj konec, ale aspoň mu dám čas, aby se dostal do bezpečí.

"malý hrdina." Zasměje se. A chytne mě pod krkem. A než stačím vykřiknout zakousne se mi tak hluboko do krku, že myslím, že bolestí s hořím, jak mi v ráně pulzuje.

Snažím se dostat z jeho sevření, ale je silný co zmůžu já ještě na akademii a ne dost silný.

Uvědomím si, že držím nůž v ruce a zabodnu ho několikrát do ruky, až mě konečně pustí na zem, z krku mi kapají kapky krve na zem a některé stékají po těle, až mi barví tričko na červeno.

"Ty malý bastarde, teď si tvojí smrt vychutnám." Rychle se postavím na nohy, a postavím se do bojové pozice a nůž pevněji uchopím, zadívám se do červených očí nepřítele, kterému ještě z pusy teče moje krev. Po těle se mi prožene nehorázný amok zlosti a já vybouchnu. Začneme se prát a Strigoj nevěřícně kouká nad mou nově nalezenou silou.

Ale to můžeme vysvětlovat adrenalinem o holý život a život Ivana. Jen doufám, že se už dostal do té vesnice. Konečně se k němu dostanu tak blízko a snažím se ho pobodat tolikrát, co to jde.

Chytne mě za ruku a vykroutí mi nůž, pak mě odhodí na protější zeď a zvedne nůž ze zemně.

Mírně se mi točí hlava, asi mám otřes mozku, když mě odhodil na zeď a několikrát před tím bouchnul do ní. Snažím se zaostřit. Když se mi to konečně povede stojí nad mnou.

"Teď ty malý zmrde, chcípneš pomalou smrtí, a tomu tvému kamarádíčkovi už nic nepomůže."

Poví a napřáhne ruku s nožem, který zabodne do mojí plíce. Sakra pomyslím si a sesunuse s bolestí ještě níž na zem. Jeho smích se odráží od stěn a on čeká, až zapadne slunce do pár minut, aby mohl jít po Ivanovi.

Bolest, která mi vystřeluje je nehorázná, ale musím naposled něco udělat, vzpomenu si, že mám ukradený kůl z akademie. Proč sem ho nepoužil hned? Vezmu ho a potichu co to jen jde, se plazím k Strigojovi. Ohlédne se na mě.

"Ty ještě žiješ." Optá se s nad zdviženým obočím. "Aspoň se napiju." Poví se smíchem a chytne mě za ramena a to jsem doufal, že udělá. Načerpám poslední sílu, co mám a vrazím strigojovi kůl ho srdce. Pustí mě a s vyhasínajícíma očima se sesune na zem jeskyně. Mé tělo padne s ním a já se překulím, abych neležel na ráně.

"Už bude konec." Pomyslím si.

Oči se mi pomalu zavírají a já umírám. Jen doufám, že se ten hňup dostal do bezpečí. Naposled se rozhlédnu po jeskyni, která je to poslední co uvidím. Najednou ty překrásné znaky jako by se pohybovaly a křičeli. Smrt. Smrt. Smrt.

Samovolně se mi zavírají oči, jsou moc těžké. Je zima a chlad.

"Dimko." Ozve se mi při uchu. Halucinace.

"No tak otevři oči." Křičí na mě hlas. Jde to těžko, ale otevřu je a uvidím tvář svého nejlepšího kamaráda.

"Ivane." Zakuňkám, protože už nemám sílu. "Neměl ses vracet." Řeknu z posledních sil a zavřu oči s posledním nádechem.

Otevřu oči a z oka mi upadne nepatrná slzy. Nenápadně ji setřu a děkuju bohu, že se Ivan vrátil.

Jediné co si pak pamatuju, že brečel a držel mě v náručí. Byl sem celý rozlámaný a všude sem měl na sobě svoji krev. Ten den mi Ivan prozradil, že mě nemohl nechat odejít.

Otočím se a obejmu Rose.

"Teď už bude všechno v pořádku." Zašeptám a nadechnu se vůně jejich vlasu.

Kapitola Zitra

10. listopadu 2012 v 17:07 | Seléna x LussyNda
No tak oficiální verze zní.. 6e vás čte kapitolu 25 co si požádali oní.. což je docela slušný počet takže v tom máme jasno.. amy víme pro kolik lidi už píšeme... takže kapitolka bude zitra řekněme do 13 hodiny.... takže zítra na blogu čusky:-) vaše seléna

...A....

3. listopadu 2012 v 19:53 | Seléna x LussyNda
Lidi opravdu napsalo nám tenhle dotaz více lidi, ale v předešlém článku jak ziskat kapitolu 12 sme napsali že Kapitolu na požádání rozešleme v Neděli. tak si prosím vás pozorně přečtete články než se zeptate na věc, která tam je napsaná:-)
Chcete 12 Kapitolu? napiště si oni na uvedený email v článku s názvem Kapitola.

Kapitola

1. listopadu 2012 v 17:20 | Seléna x LussyNda

Takže lidičky.. další kapitola bude do neděle dřív NEBUDE!!!!
Tak ated pro vás nepříjemná zpráva chcete v Neděli přečíst 12 Kapitolu VA Naruby 2? Pošle te svoje požádání na
Vampyrska-akademieNaruby@seznam.cz
Předmět: 12 Kapitola. prosím.
Ptáte se proč? Chceme zjistit kolik vás doopravdy tuhle povídku čte.. Takže toto opatření se bude dít odedneška do příštího čtvrtka. Kdo si nenapíše o Kapitolu tak si jí nepřečte. Protože na blogu se uveřejnovat nebude. Je to opatření kolik vás jí doopravdy čte.
Takže chcete kapitolu? Napište si na uvedenou emailovou adresu. nemusite nám nic v emailu psat staci jen poslat do předmětu viz. nahore
Vysvětlení..: jelikož denně vás sem chodí mezi 30-50 a stále komentáře jsou 6 a ti a samí lidičky od začatku, kterých sme opravdu rádi... a děkujeme jim...
Nemyslete si nejsme na komentáře i když nás potěší.., ale je to pro nás přehled.. kolik doopravdy tuhle povídku čte lidi.. protože statistika muže ukazovat i lidi , kterí jen probliknout...
Takže nebudu opkecávat.. chcete Kapitolu napište si oni v emailu.. Samozřejme.. pujde to popořade tak jak dojdou emaily....