8 kapitola

18. října 2012 v 19:14 | Seléna x LussyNda |  VA-Naruby 2

Večeře skončila a já byla ráda, že jí mám za sebou.
Nechápejte mě špatně, mám ráda Lissynu rodinu jako svojí vlastní, ale i přesto prostě se nedokážu chovat stejně.
Rozhodně ne co se stalo.
Možná byla chyba se sem vracet a vzpomínat na to, co by mělo být už dávno zapomenuto.
Vždyť co je na tom tak špatné začít znovu a neohlížet se.
Povzdechla jsem si. Moje mysl opět se vrátila k Dimitrijovi. Musela jsem se smát v duchu celý večer, když sem viděla, jak se tvářil na Eddieho.
Vypadal jako by se ho chystal zabít pokaždé, když mě začal škádlit. Ale Eddie byl můj kamarád, co jsem přišla na akademii. Je jako starší bratr pro mě. Zná mě úplně stejně, jako mě znal André.
No dobře ne úplně do hloubky, ale zná.
Povzdechla jsem znovu, když sem myslela na Andrého. Nemohla jsem si pomoct, byl vyrytý do mého srdce a mysli a já se ho nemohla a taky nechtěla zbavit.
Byl mojí součástí jako třeba ruka nebo noha.
Přemýšlela jsem o době, kdy jsme přišli po škole do jeho domu.

Byli jsme na cestě dvě hodiny poté, co jsme opustili hotel, ale já byla pořád unavená. Možná to bylo, protože mě André nenechal v noci vyspat. Musela jsem se usmát při té vzpomínce.
Byla jsem nervózní, jeho rodiče jsem znala, ale stejně mě to děsilo.
André nahmatal mojí ruku a stiskl ji. "Neboj, vše bude v pořádku." Řekl, když jsme vjížděli bránou k jejich sídlu.
Vždycky mi to tady připadalo jako z pohádky.
Zastavili jsme před domem a vystoupili z Auta. Podívala jsem se na dům a povzdechla si.
Z kufru jsem popadla svojí tašku a šla za Andrém do domu.
"Můj synu jsem tak ráda, že jsi tady." Objala svého syna Rea. "Strašně si mi chyběl." Objala ho a podívala se na mě.
"Rose, jsem tak ráda, že tě zase vidím." Usmála se na mě a pohladila mě po tváři.
"Taky jsem ráda, že vás vidím paní Dragomírová." Uklonila jsem se a viděla, jak mi André dává nechápavý pohled. Nebyl rád, když jsem tohle dělala, ale byl to projev úcty vůči královským rodinám a já je plnila, ať se mu to líbí nebo ne.
"Jsem rád, že jste přijeli v jednom kuse strážkyně Mazurová." Řekl s úsměvem pan Dragomír. "Nic se nestalo při cestě." Zeptal se.
"Nic zvláštního se nestalo otče." Řekl André a poslal mi zvláštní pohled. Vím jistě. Že mi zčervenali tváře, ale neřešila jsem to.
Po večeři jsme se vydali do svých pokojů.
Dostala jsem pokoj hned vedle Andrého, i když jsem si byla jistá, že se mu to moc nelíbilo, ale nemohl nic namítat. No vlastně mohl, ale to by mě nejdřív musel donutit, abychom přiznali náš vztah před světem.
Posadila jsem se na postel ve svém pokoji a podívala se do zdi.
Pořád jsem nevěděla, jestli to byl dobrý nápad.
Nechtěla jsem, aby nic bránilo mé práci a byla jsem odhodlaná uspět i za cenu bolesti.
Z mého přemýšlení mě vytrhl zvuk otevírání a následného zamykání dveří.
Podívala jsem se ke dveřím, kde stál André se zářivým úsměvem na tváři.
"Co se děje?" zeptala jsem se.
André se, ale jen usmál a vytáhl mě k polibku.
"Chyběla si mi." Vydechl a nepřestával mě líbat. Usmála jsem se a políbila jsem ho.
Rukou jsem si přejela po vlasech a povzdechla si.
Možná, bych měla tyhle vzpomínky zapomenout a jít opravdu dál.
Existují i jiní muži než André. A on by určitě nechtěl, abych byla nešťastná.
Otočila jsem hlavu a podívala se na mojí a jeho fotku. Usmála jsem se.
Šla jsem do sprchy, shodila ze sebe všechny šaty a vlezla do sprchy.
Nechala jsem po sobě stékat teplou vodu a přemýšlela, co mám dělat dál.
Co by se asi tak stalo, kdyby mě a Dimitrije Ivan nepřerušil?
Dobře on už není dítě. Za pár měsíců už bude dospělý, ale i přesto. Mohlo by to fungovat?
to nevím, ale možná by to chtělo zkusit.
Opřela jsem se o chladné dlaždičky sprchy a sledovala, jak voda mizí.

Ležela jsem s Andrém v posteli v našem novém bytě a přemýšlela jsem co mám dělat.
André byl optimistický. Vím, že mě miloval a chtěl pro nás oba společnou budoucnost i s naším dítětem.
Povzdechla jsem si a přitulila se znovu k jeho teplému tělu.
"Na co myslíš?" Zeptal se mě a hladil mě po vlasech. Pokrčila jsem rameny.
"O všem. O nás o našem dítěti. O budoucnosti." Řekla jsem a cítila, jak se napjal.
"Rose proč prostě nemůžeš zapomenout aspoň na pět minut. Pět minut. Víc nežádám je to tak těžké? Jen tak si užívat společný, klidný večer?" podíval se mi do očí. "Je to tak těžké."
"Promiň, ale musím na to myslet, když se mě to taky týká. Tady jde o tvojí budoucnost. Čekáš dítě se svojí strážkyní to ti moc dobrých bodů v radě nepřidá." André frustrovaně vykřikl a vstal.
"Podívej, mám toho dost." Zařval na mě, až jsem se na něj překvapeně podívala. Takhle jsem ho neznala. "Přestává mě bavit poslouchat pořád dokola, že mi ničíš budoucnost."
"Ale je to pravda!" vykřikla jsem.
"Tak podívej!" Vykřikl, přišel ke mně a chytil mě za ramena. "Je mi úplně jedno jestli mi vezmou rodinný titul nebo možnost sedět v radě." Vykřikl a zatřásl semnou. "Jediné co chci si ty a to dítě je to jasné!" podíval se mě do očí, a když jsem neodpovídala zatřásl semnou znovu. "Je to jasné." Řekl znovu přísným hlasem.
Kývla jsem hlavou. "Ano." Vydechla jsem. Nechtěla jsem se s ním hádat.
Podíval se na mě a jeho oči zase změkli. "Promiň Rose já.." začal a přivinul si mě do náruče. "Nechtěl jsem křičet. Jen moc tě miluju." Políbil mě do vlasů.
"Já tě taky miluju." Políbila jsem ho. "Ale ty pochop taky mě jsem tvoje strážkyně a musím v případě potřeby před tebe skočit." Řekla jsem a on mě znovu chytil za ramena a podíval se mi do očí.
"Na to zapomeň." Řekl.
"Ale.." začala jsem, ale on mě opět přerušil.
"Nechci, aby si šla do první linie předemně. Na to tu máme Stana." Řekl a díval se na mě. "Rozumíš Rose? V tomhle stavu tě nechci vidět ve službě."
"Ale já…"
"Chápeš to?" přitvrdil na hlase a já věděla, že s ním už nemůžu argumentovat.
"Ano." Řekla jsem a on mi znovu políbil.

Otevřela jsem oči. Tahle vzpomínka byla zakořeněná v mé mysli a bude tam do konce života. Byla to ta největší chyba mého života.
Vypnula jsem vodu, vylezla ze sprchy, oblékla jsem se a zalezla do postele.
Bylo to osvěžující být zase zpátky.
Aspoň Lissa se sem těšila a já jsem aspoň mohla vyřešit svojí starou budoucnost.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 cassi-fanfantasy cassi-fanfantasy | E-mail | 18. října 2012 v 20:21 | Reagovat

nádherný :-) jsem ráda, že další kapča přišla tak brzo :-)

2 sissa sissa | 18. října 2012 v 20:57 | Reagovat

[1]:ja s tebou súhlasím nádherná kapča :-D  :-D  :-D  :-D

3 klara klara | E-mail | Web | 19. října 2012 v 17:46 | Reagovat

nádhera těším se na další :-)

4 Tessinka Tessinka | Web | 19. října 2012 v 19:21 | Reagovat

OMG krásná vzpomínková kapitolka :D doufám že další bude taky tak brzy :D nebo ještě dřív :D

5 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | Web | 20. října 2012 v 11:40 | Reagovat

Moc pěkné :-)

6 ladyench ladyench | E-mail | Web | 20. října 2012 v 22:44 | Reagovat

Nádherná kapitola a ty vzpomínky... Musím říct, že mi poslední dobou u této povídky dochází slova, protože je čím dál lepší a já se těším na další kapitolu... ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama