7 Kapitola ...:-)

16. října 2012 v 16:41 | Seléna x LussyNda |  VA-Naruby 2
Lidičky promin te prominte, ale dřív to opravdu nešlo, prvně problemy doma pak zdravotni, škola práce...no anakonec když sem sem chtěla dát kapitola tak se mi uplně odrovnal kopl já musela kapitolu znova psat avzpomínat co tam všechno bylo, abych to napsala aspon podobně no nic nebudu vás zdržovat přejou příjemné čtení adminky Selena a LussyNda



Konečně je tady den odjezdu z akademie Sv. Vladimíra. Pořád se motal kolem Rose za ten jeden den strážce Edi. Ano přiznávám, žárlím. A Zachary aby toho nebylo málo, taky se snažil za ní furt lézt.
A já si to tak krásně naplánoval, že až bude příležitost být sami tak si konečně spolu promluvíme. Musí přiznat, co ke mně cítí. Já vím, že cítí, ale nechce to přiznat. A teď jsme tady v hlasech její minulosti. Kde zažila všechny dobré a zlé věci.
"Odjíždíme." Zavelela Rose k nám všem. Všichni už stojíme na nádvoří akademie, jen já se zahleděl do myšlenek a nevnímal. Najednou mi přistála ruka na rameni. "Dimitri je ti něco?" Zeptá se mě hladký kouzelně jemný hlas mojí Rose. Opravdu sem si pomyslel mojí? Takže je to tady už jsem se opravdu do ní zbláznil.
"Nic mi není." Odpověděl sem, ale pod jejím dotykem mi kůže příjemně hřála a mírně brněla, jakoby žádala více dotyku.
"Tak pojď musíme už vyjeď, čeká nás Lissini rodičové." Řekne šeptem a lehce sjela rukou po rameni a přes paži dolu. Jsem jako omámený jen ten nepatrný dotyk a já jsem z ní v tranzu. Bože být tady sami tak se neudržím a na ní skočím. Nevím jak a proč, ale u téhle dívky moje sebeovládaní se rozpadne jako krabička z karet. Chci jí a chci jí tak moc, že to až občas bolí.
Kráčí před mnou k autu a já kráčím za ní. Nasedneme do auta a vyjíždíme směr Sídlo Dragomírů,
Celou cestu se dívám z okénka a přemýšlím. Jen okrajově slyším jak Lissa vypráví a svém rodném domě, a vše co tam zažila za neplechy. Všichni se smějí jen já a Zachary sedíme a tváříme se bez žádných náznaku úsměvu. Jako kdybychom zamrzli nebo kdyby nás vytesali.
Cesta ubíhala rychle a krajina míjela v rozmazaných čmouhách. Když jsme najednou zpomalili a zajeli na menší příjezdovou cestu, která vedla k obrovské bráně s erbem a znakem Dragomíru.
Všichni jsme na to hleděli jako očarování ta brána je tak překrásná kombinuje tam černá červená a zlatá barva, je to jako kdyby všechny ty barvy do sebe splývali a ty nikdy nevíš, kde ta jedna barva začíná a druhá končí. Kdybych mohl, stál bych tady dlouho a stejnak bych se toho nemohl nabažit.
Auto se pohybuje po menši příjezdové cestě, která je víceméně prašná. Všude okolo jsou různé okrasné stromy a keříky ve všech různých barvách, které ale k sobě záhadně ladí.
Všechna ta krása, ale za stínuje ještě větší a to je dům, co dům vila možná by se tomu dalo říkat i hrad. Jsem z toho tak očarovaný, že si nevšimnu, že na mě všichni hledí. Obvykle své emoce nedávám najevo tak výrazným způsobem jako teď.
Auto zaparkuje těsně před vchodem do sídla. Nádherné mramorové schody vedou k obrovským dřevěným dveřím, které se museli dělat dlouho. Jsou v nich vytesané různé biblické příběhy, a určitě tohle je mistrovské dílo.
"Nádhera viď." Šeptne mi do ucha hlas, který miluji. "Ano," odpovím a rozejdu se za všemi ostatními, co už vystupují po schodech nahoru. Těžké a veliké dveře se pomalu otvírají a v nich se objevují sluhové, kteří běží do auta pro naše věci, aby nám je vynosili. Hned za nimi se vynoří dvě postavy jedna vysoká a druha trochu menší. Muž a žena.
"Mami, Tati." Výskne radosti Lissa kousek od nás, až se všichni trochu leknout. A hned začne utíkat směrem k nim a pěvně je obejme. Rose se rozejde a kousek před nimi se zastaví a pokloní se jim. "Pan a paní Dragomíru." Řekne uctivě a s úsměvem. "Jsem ráda, že vás opět vidím." Dodá a znovu se napřímí. "Rose," zašeptá matka Lissy a pohladí Rose po tváří. "Jsem ráda, že se mi vrátili, obě mé děvčata domů, i když na chvilku." Řekne láskyplně, že ten kdo to vidí, nemůže zůstat chladným.
Otočila se potom na nás všechny a rukou naznačila, abychom šli za ní. "Prosím pojďte všichni dále. A ciťte se jako doma. Služebnictvo vám je k dispozici." Řekne a rozejde se obrovskou halou, že nevím na kterou stranu se mám dívat první. Chytne Rose a Lissu za ramena a vede je přes obrovskou halu, k jedněm dveřím, které se vzápětí otevřou a ukazují překrásně prostřený stůl. Vejde a usadí se v čele po boku svého manžela. Laskavě se na nás usměje a pokyne hlavou. Po levé straně se usadí Lissa po otcově ruce a na právě straně z matčiny strany se usadí Rose. Vedle Lissy se ihned posadí Christian a Ivan. No a já, z rychlím krok, abych se mohl posadit vedle Rose a nepředběhl mě Zachary, protože tohle měl určitě v plánu.
Když dosednu na židli, ďábelsky se na něho usměju a v jeho očích čtu zlost.
Tak to ne milý strážce. Jen tak se mi stavět do cesty nebudeš. Rose je moje. Jenom moje.
Pootočím hlavu a lehce se usměju na Rose, která se na mě překvapeně podívá a lehce mi úsměv vrátí. Když se zaměřím na stůl, který je prostřený červeno zlatě. Hned mě napadne Erb na bráně. Podívám se trošku níže a zjistím, že ubrus je dostatečně dlouhý, aby nikdo neviděl, co chci udělat.
Ještě jednou se podívám na Rose a zjistím, že se mírně klepe. Najdu pod stolem její ruku a stisknu jí. Ať ví, že sem tady sní. Vidím a vím jak to pro ní musí být těžké, být zase tady.
Prvně se v šoku na mě podívá, ale nakonec můj stisk ruky přijme. A já jí začnu, palcem kroužím, uklidňující kroužky na uklidnění. Po chvílí se už tak netřese, ale její pohled je stále smutný. Večeře ubíhá v klidném a podivném tichu, jen občas protrhne ticho Lissina matka, ze slovy máte dost děti. Nechcete přidat a podobně. No když konečně dovečeříme a zhltneme dezert. Pak se všichni odebíráme do svých pokojů. A já musím pustit pod stolem
Rose, i když nechci, musím. Otočí se na mě, usměje se a tiše zašeptá. "Děkuji." Služebnictvo nás každého vede do svých pokojů a já zapadám hned do koupelny, když se vrátím, padnu na postel, jak široký tak dlouhý. A do ticha noci zašeptám.
"Rose, miluji tě."
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 sissa sissa | 16. října 2012 v 17:38 | Reagovat

WAu oplatilo sa čakať ale teraz rýchlo ďalšiu :-D  :-D  :-D

2 Tessinka Tessinka | 16. října 2012 v 18:20 | Reagovat

OMG nádherná kapitola vážně se vyplatilo čekat ale doufám že další kapitolka bude dřív jak za měsíc :D

3 Selena Selena | 16. října 2012 v 18:42 | Reagovat

hihi bude driv to se nebojte uz se nani pracuje:D no mozna bude treba jeste dnes nebo zitra..nic neslibuju, ale tenhgle tyden se budem snazit va,m dat aspon vic kapitol hm,

4 klara klara | E-mail | Web | 16. října 2012 v 19:27 | Reagovat

nádhera, už se těším na další :-)

5 cassi-fanfantasy cassi-fanfantasy | E-mail | 16. října 2012 v 20:26 | Reagovat

nádhera :-)

6 Klarisa Klarisa | 16. října 2012 v 20:44 | Reagovat

Joo další kapča!!! Nemohla jsem se dočkat!! ;-) Jinak je krásná :-)

7 Alice Shinshekli aneb cvok na desátou Alice Shinshekli aneb cvok na desátou | E-mail | 16. října 2012 v 21:45 | Reagovat

Hm. Dimitrij je docela slušně zabouchnutej. A jak žárlí na všechny chlapy, co se ometaj kolem Rose. To je roztomilé. Už se těším na další.

8 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | Web | 17. října 2012 v 7:01 | Reagovat

:-) Moc pěkná kapitolka :-)

9 ladyench ladyench | E-mail | Web | 18. října 2012 v 15:37 | Reagovat

Juchůůůů.... :D Asi taková byla má reakce, když jsem sem přišla a viděla novou kapitolu... :D
Musím říct, že Dimitrij je maxi zlatíčko, akorát jsi to u mě podělal tím, že je tak zabouchlej do Rose. Kdo by totiž nechtěl mít takového boha doma? Ale to už jsem zase úplně někde jinde...
Kapitola byla úžasná a moc se mi líbí, jak rodiče Lissy považují Rose za svou dceru. Dimitrij, jak už jsem řekla, chce co nejvíce času být s Rose a to jak ji dělal ty kroužky na ruce... Proč já sakra jednou nemůžu být ní? Dobře. Možná bych nechtěla bojovat  stou bandou strigojů, ale být s Dimkou musí být super. No ne?
Každopádně se těším na další kapitolu, protože tahle povídka se mi líbí čím dál víc... :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama