10. Kapitola: Nedorozumění jménem Zachary

26. října 2012 v 17:19 | Seléna x LussyNda |  VA-Naruby 2


Několik posledních dní jde opravdu kopce. Lissa se semnou snaží mluvit a vysvětlit mi, že mi nechtěla ublížit.
Začínám chápat, že mi neřekla pravdu. Jen nechápu proč se ke mně všichni chovají tak jak se chovají, když vědí, že já s Andrém měla poměr.
Povzdechnu si. Podívám se na hodiny, je už celkem pozdě, ale to nevadí.
Vstanu z postele a obléknu si kalhoty, tílko a mikinu. Vlasy si svážu do pevného culíku, obuju si boty a jdu ven.
Potřebuju se uklidnit a zase nabít sílu.
To co se stalo na večírku sem přehnala. Přestala jsem se ovládat. Já, která nikdy neztratila kontrolu.
Je mi líto, že Dimitrij mě viděl takhle.
Chci být silná hlavně kvůli němu. Vyjdu z domu a vydám se k bráně, která odděluje pozemek a vydám se běhat k místnímu jezeru. Potřebuju nadobro zakopat mé vzpomínky.
Jen doufám, že to půjde.
Běžím podél jezera a zastavím se na úpatí, sednu si na kraji a dívám se do vody.
Přemýšlím o celém mém životě.
Na mysli mě ale tentokrát vyvstane můj trénink s Dimitrijem a pak naše společné chvíle.
Zasměju se pro sebe. Sakra jsem v tom až po uši.
Usměju se a skousnu si spodní ret.
Připadám si v tuhle chvíli jako naprostá pubertačka.
Chystám se totiž udělat něco,co bych v životě neřekla, že udělám.
Měla jsem pochybnosti, ale teď vím, že je to toto správné.
Potřebuju s ním mluvit a to hned. No dobře možná, že ne hned, ale rozhodně předtím než se dostaneme zpátky do Akademie.
Vstanu a vracím se zpátky do sídla. No dobře ne hned. Vzala jsem to trochu oklikou a stavila se na místním trhu, kde prodávají všelijaké druhy obilovin, sladkostí a bůhví co ještě.
Koupím si nějaké ovoce a oříšky v čokoládě.
Někdy v noci mám nepředstavitelné chutě a prostě není lepší čokolády než domácí turecké, které mi dělala moje chůva v Turecku, ale to neznamená, že se nedá koupit nějaká velice dobrá.
Projdu trh a narazím ještě na pár drobností, které koupím.
Když sem spokojená, vydám se zpátky k domu.
Vidím Lissu sedět s Ivanem na terase a společně se baví, když mě uvidí zpozorní.
"Kde máte Dimitrije a Christiana?" Zeptám se.
"Jsou ve vnitř a povídají si s mojí mamou a tátou." Odpoví Lissa.
"Aha." Řeknu. "A co tu děláte vy?" zeptám se.
"No já ukazuju Lisse pár triků s éterem." Řekne a já se na něj podívám. "Neboj, je to bezpečné jen jí ukazuju jak se zbavit tmy bez žádoucích účinků."
"Aha." Řeknu a podívám se na Lissu, která se na mě dívá smutně. "Ivane nechal bys nás tu chvíli o samotě." Řeknu mu a on přikývne, vstane a jde dovnitř za ostatními.
Sednu si naproti Lisse a podívám se na své ruce. Nevím co říct.
"Co si koupila." Zeptá se Lissa.
"Ale jen pár věci co sem objevila na trhu a pro tebe tohle." Řeknu a podám ji skříňku s pár stříbrnými cetkami. Ona se na mě překvapeně podívá. "Budou se ti hodit při cvičení s Ivanem. Slyšela jsem, že se do stříbra dá nabít éter." Řeknu a podívám se na ní. Lissa se usměje.
"Děkuju." Řekne svým zvonivým hlasem.
"Nemáš zač." řeknu a podívám se na své ruce.
"Rose…" začne Lissa a já se na ní podívám. "Je mi to líto. Nechtěla jsem ti lhát. Já jen… Nevěděla jsem jak ti to mám říct, když si mi řekla o vztahu s mým bratrem a o těhotenství. Byla jsem tak hrozně překvapená a viděla jsem jak se trápíš. Nechtěla jsem ti přivodit ještě víc smutku. Než už si měla. Jen jsem chtěla aby si byla šťastná a v pohodě." Řekne se smutkem v očích.
Usměju se a chytnu jí za ruku. "Já vím, že Ano. Omlouvám se za ten včerejšek. Přehnala jsem to, přestala jsem se ovládat. Omlouvám se za to." Řeknu.
"Nemáš za co omlouvat je to pochopitelné. To by udělal každý. Víš ,nenávidím ho za to, co udělal." Řekne a já začnu, ale ona mě přeruší. "Ne nech mě mluvit. Ano já ho nenávidím. Za to co udělal tobě. Lhal ti. Slíbil tobě a tvému dítěti lepší život a místo toho ti jen ubližoval." Řeknu a podívá se mě do očí. "Slibuji, že už ti nikdy nebudu lhát." Řekne a jde ke mně a obejme mě. "Si jako moje sestra." Řekne.
Usměju se a pevně jí obejmu.
"Děkuji." Řeknu. Po chvíli co jsme mi dvě mluvili, se vracíme společně do domu. Lissa se připojí ke klukům a Rodině a já jdu nahoru do svého pokoje.
Jsem unavená a chci jít spát.
Potřebuji to.
Vyjdu po schodech nahoru a nahoře se srazím se Zacharym.
"Jejda. Promiň." Usměju se na něj a chci se sehnout pro tašku, která mi spadla, ale on jí sebere a podá mi jí.
"V pohodě byla to moje chyba." Opětuje mi úsměvem.
"No já půjdu." Řeknu a chci kolem něj projít, ale on se na mě se zájmem dívá.
"Rose.. můžeme si promluvit." Zeptá se Zachary.
Podívám se na něj a přikývnu. Obrátí se a společně jdeme do mého pokoje.
Položím tašku vedle postele a posadím se na ní.
"Tak o čem chceš mluvit." Zeptám se ho a sleduju ho jak jde směrem ke mně.
"No já totiž.." Začne.
"Co…" Zeptám se ho, ale nestačím už nic jiného říct, protože v ten samí moment přitiskne mé rty na jeho, a tlačí mě na záda na postel.
Jsem v šoku nevím, co mám dělat nebo mu něco říct. Jediné co vím, že jeho rty jsou na mých. Ne že bych mu polibek vracela, v ten samí moment se otevřou dveře a v nich stojí Dimitrij.
"Rose chtěl sem jen.." Zmlkne, když nás vidí. Podívám se na něj vytřeštěně. V ten moment se něco v jeho očích změní a odejde z pokoje.
"Počkej.." řeknu a chci vstát, ale Zachary mě chytí za ruku.
"Klid nech toho kluka být. Jako by tohle nikdy neviděl." Řekne se smíchem.
Podívám se na něj a vytrhnu se mu. "Tohle už nikdy nedělej a koukej vypadnout z mého pokoje. Kde si sakra vzal vůbec nápad, že bych s tebou něco měla."
Pokrčí rameny. "Arturovi si dala, tak proč ne někomu jinému." Řekne s úsměvem a v ten moment mu dám facku.
"Vypadni a už se ke mně nikdy nepřibližuj." Řeknu a on si odfrkne a odejde. Prohrábnu si rukou vlasy.
Sakra musím za Dimitrijem.
Jdu za ním. Zaklepu a chci vejít dovnitř, ale má zamčeno.
"Dimitriji prosím otevři, musíme si promluvit." Křiknu přes dveře.
"Nechci s vámi mluvit, strážkyně Mazurová. Prosím nechte mě spát." Něco bodne mě v mé hrudi, když si uvědomím, že mi volal mým titulem a příjmením. Povzdechnu si a vydám se ke svému pokoji.
V několika dalších dnech se s ním snažím mluvit, ale jediné co mi dává studený pohled a ignoruje mojí přítomnost krom suchých vět.
Vyjdu ze sprchy a vlezu si do postele.
Kdy si vzpomenu, že zítra mám mít s ním trénink. No sakra to dopadne hodně, hodně špatně, myslím si dřív, než padám do temnoty spánku.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 cassi-fanfantasy cassi-fanfantasy | E-mail | 26. října 2012 v 17:37 | Reagovat

hezký :-) Doufám, že se brzo usmíří

2 sissa sissa | 26. října 2012 v 18:16 | Reagovat

[1]: aj ja
úžasná kapitola ako vždy :-D  :-D

3 klara klara | E-mail | Web | 27. října 2012 v 14:45 | Reagovat

přesně, já taky[1]: :-)

4 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | Web | 27. října 2012 v 19:46 | Reagovat

Moc pěkná kapitolka :-)

5 Tessinka Tessinka | Web | 28. října 2012 v 12:37 | Reagovat

ajaj :D ale oni si to určitě vyříkají :DD jinak moc pěkná kapitola :D

6 crazygirl666 crazygirl666 | Web | 28. října 2012 v 16:14 | Reagovat

a jaj.. pruser... le nech sa to čim skôr virieši.. inač supiš príbeh!!! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama