Září 2012

6 Kapitola Akademie Sv.Vladimíra

25. září 2012 v 10:42 | Seléna x LussyNda |  VA-Naruby 2


Celou cestu zpátky na Akademii sv. Vladimíra jsem jak ve snách.
Celá tato cesta vyvolává vzpomínky, kterým se chci vyhnout, ale co mám dělat, když Lissa chtěla vidět svojí rodinu.
Nemůžu jí to mít za zlé. Přece nemůže od nich chtít zůstat už napořád v Rusku. To je nesmysl. No když poslední dobou se zdála, více šťastnější. Vím, že to je tím, že začala chodit s Christianem.
Otočila hlavu a podívám se do očí Dimitrije. Musím se usmát, když ho vidím jak mě sleduje.
Zavrtím hlavou a podívám se z okna automobilu, který nás odváží směrem k mé minulosti.
Ještě dneska si pamatuji dobu, kdy jsem byla poprvé s rodiči na cestě na Akademii.¨

Příjezd na akademii.
Byla jsem vzrušená a rozrušená. Můj život se konečně otočil směrem, kterým jsem vždycky chtěla. Vím, že většina lidí jsou neradi, když musí chodit do školy, ale já se na to těšila.
Celých svých patnáct let jsem byla držená v sídle naší rodiny. Měla jsem sice domácí učitele a matka mě učila k boji, ale to nebylo stejné.
Mně se to nelíbilo. Chtěla jsem být ve škole jako mojí vrstevníci. Chtěla jsem být normální, i když jsem věděla, že to nejspíš nebude možné, ale na to jsem nemyslela.
Chtěla jsem být strážkyní stejně jako moje matka. Vím, že jí zabíjelo byt semnou doma a po velice hrozné hádce, kterou měla s otcem se nakonec přes jeho nechuť, stala právě jeho strážkyní.
No dobře zjevně to nebylo to, co čekala, ale nestěžovala si.
Podle mě Abé udělal nejvíc co mohl, protože sám sdílí názor, že i Morojové by se měli plně bránit. No dobře možná měl pravdu, ale nedokážu si představit, jak by se lidé bránili třeba Éterem.
Z mého snění mě vytrhl hlas mého otce.
"Tak co jak se těšíš?" zeptal se mě Abé pobaveně a sledoval můj výraz ve zpětném zrcátku.
Usmála jsem se. "Už se nemůžu dočkat. Baba." Řekla jsem mu sladce. Zasmál se mé reakce. Nedávala jsem moc často najevo mojí holčičí stranu, ale Abé tuhle mojí stranu miloval.
Vždycky jsem byla jeho malá holčička a on mě miloval. Někomu by to připadalo zvláštní u gangstera jako je Abé, ale jemu to bylo jedno. A stejně tak mě. Byl to můj jediný otec a já ho milovala. Ať už pracuje čemkoliv a lidé o něj mluví bůhví jak.
"No já jen doufám Rose. Že nebudeme litovat tohohle rozhodnutí." Pronesla moje matka. Vždycky věděla jak zničit moment. Sakra nebyla to právě ona, která chtěla, abych se stala strážkyní? Tak co sakra pořád má.
Dělá jako bych byla nějak zvláště problémové dítě. No dobře, dobře možná jsem někdy neposlouchala své učitele, ale kdo to dělal???
No nejspíš ona protože měla priority hodně, hodně vysoko. Možná i víš než Abé.
A to už bylo co říct.
"Neboj se Anna." Řekla jsem jí tureckém označení pro matku. Podívala se na mě a protočila oči. I ona uměla Turecky, ale nebyla moc ráda, když jsem tyhle slova používala.
Ale oni byli mým základem. Vyrůstala jsem v Turecku a turečtina byla můj rodný jazyk, i když se matka snažila mě naučit první jazyk Angličtinu, ale Abé byl rychlejší.
Jako vždycky. Povzdychla jsem si, když Abé zastavil před branami Akademie sv. Vladimíra, který se měl stát mým domovem až do mé promoce.
Srdce mi tak tlouklo až je div že mi nevyskočilo z hrudi.
Brána se pomalu otevřela a my vjeli dovnitř. Polkla jsem a rozhlížela se kolem sebe. Abé zastavil na parkovišti v blízkosti Administrativní budovy.
"Tak jsme tady." Řekl Abé a otočil se na mě. Jsi připravená?" Zeptal se mě nejistě. Očekávala jsem, že nebude nadšený, když mě bude muset vypustit do světa.
"Samozřejmě, že je." Řekla Janine a vystoupila z Auta. Povzdechla jsem si a přikývla. Vystoupila jsem z auta a dala si svůj batoh přes rameno. Ze dveří budovy vyšla žena, která vypadala ve věku mé matky akorát, že její vlasy byli světle hnědé.
"Janine." Vydechla. "Jak jsem ráda, že tě zase vidím." Usmála se.
"Ani nevíš. Alberta." Usmála se má matka a objala jí. Alberta byla mojí matky přítelkyně, s kterou chodila do školy.
"A.. to musí být Rozaline Mariane." Řekla Alberta a usmála se když řekla mé turecké jméno.
"Rose…" řekla jsem….
Konec vzpomínky
Z mého snění mě probouzí až Lissa, která jemně zatřese s mým ramenem. Podívám se na ní překvapeně, ale ona jen září. Září štěstím.
Vím, že chtěla být zpátky a vidět své staré přátele. No i když jsem si dokázala představit co bude až jí uvidí zase zpátky na Akademii, ale to jsem teď nechtěla řešit.
Otočím hlavu a podívám se na naše spolucestovatele. Dimitrij pořád sedí naproti mně a se zájmem mě sleduje a Ivan má položenou hlavu o okénko a Zachary je nějaký zvláštní. Zamyslím se nad Ivanem a Dimitrijem. Mají spolu opravdu hodně zvláštní bratrský vztah. Vím, že je to díky tomu, že spolu vyrostli. Jsou něco jako já a André.
Odtrhnu od něj oči a najednou mnou projede vlna smutku. Co by si Asi André myslel, kdyby věděl, co dělám???
Limuzína zastaví před bránou, která se začíná pomalu otevírat. Usměju se. Nikdy nezapomenu, jak jsem tudy projížděla poprvé.
Auto zastaví a my všichni vystoupíme. Rozhlédnu se okolo a zhluboka se nadechnu a zavřu oči. Najednou mi je zase patnáct a já jsem doma. Na místě kde se změnil můj život.
"Vypadá to tady stejně." Řekne Lissa která se drží za ruku s Christianem. "Jsem ráda, že jsem zpátky." Usměje se na mě a vyplázne jazyk. Vrátím jí úsměv a zavrtím hlavou. Chci něco říct, když najednou mě popadnou silné paže kolem pasu a zatočí semnou.
Vykřiknu, ale pak si najednou uvědomím kdo to je a usměju se.
"Vítejte zpátky strážkyně Mazurova…." Vydechne mi do ucha.
Když mě pustí a já se na něj usměju znovu zářivým úsměvem, když jsem vyjekla jako mála holka. "Edison Casttlie jsem tak ráda, že tě zase vidím." Usměje se na mě a rozevře náruč. Pevně ho obejmu a zabořím mu obličej do krku.
"Vítej zpátky Rozaline Mariane Mazur-Hathaway…" řekne a rozesměje se, když ho praštím hravě do ramene.
"Jak si jí to řekl…." Vydechne šokovaný hlas za mnou. … Otočím se a setkám se s rozzlobeným pohledem Dimitrije.
Ale ne… Zasténám v duchu. Další vysvětlování. No to se mám na co těšit.

Vyjádření ke komentáři Daria!!!!

21. září 2012 v 14:42 | Seléna x LussyNda
Takže pro slečnu k tomuhle komentáři....Daria | E-mail | 15. srpna 2012 v 10:38 | Reagovat

Rose je Hathawayová, stejně tak její mamka. Dimitrij se píše Dimitrij - česky. Anglicky Dimitri. Christian není Christián a Tasha není jeho sestra, ale teta. Dragomírová se píše Dragomirová. Navíc skoro všichni kromě Dimitrije jsou z Ameriky, ne z Ruska. Četli jste vůbec tu knížku..

opověd.

Milá slečno DARIO My to dobře víme, že se jmenuje ve VA knižní předloze Hathawayová a Tasha neni sestra, ale teta., ale ty prvně než nás začneš poučovat si zajdi na začátek apořádně si přečti všechno od začatku všechny sme upozornovali, že tohle bude mít jenom určité znaky z knižní předlohy z VA jinak proto se to jmenuje název NARUBY. amy nejsme v Americe, ale v Rusku ato i vypovidá, že Dimitrie v povidce student a Rose je Starší strážkyně.... takže prosím ještě jednou se na nás neobořuj, že nečteme anevíme. když ty si nepřečteš základ povídky a píšeš až už sme u druhé serie. Zatím nikdo tady nemá ohranění, protože všichni co tuhle povídku čtou od začatku sou obeznámení s fakty... Ale děkujeme za připominku... amy se k tomuhle vyjadřujeme.........Takže pro ostatní všichni ste to pochopili nebo ještě někdo má připomínky, že se to nepodobá VA? že takhle to nemá být?...myslím, že ostatní co to čtou to chápou nebo ne?

5kapitola část 2

21. září 2012 v 14:11 | Seléna x LussyNda |  VA-Naruby 2



Všichni sborově nastoupíme do připraveného auta z akademie Sv. Vladimíra, které pro nás přijelo.
Samozřejmě Lissa si sedá vedle Christiana a Rose si sedla vedle nich. Já chtěl sem si sednout vedle ní, ale už nebylo místo proto jsme si zbylí tři, sedli naproti nim. Auto vypadá, jako menší limuzína. Naproti Christianovi si sedá Ivan a za neustálého remcání, že sedí proti jízdě auta se konečně uvelebí.
Uprostřed si sedá Zachary, a já nakonec naproti Rose. Pohledem se neustále koukám na ní a nemůžu spustit z ní oči, ale ona se dívá z okénka. Otočím hlavu a chci se podívat na Ivana, ale místo toho si všimnu, že Zachary se líbezně dívá na Rose, s pohledem tuhle babu musím mít za každou cenu. A mě se tohle nelíbí. Přimračím se a naposled kouknu na Rose, která mi opětuje můj pohled, nepatrně se usměje a znovu se kouká z okénka, jako kdyby se ztrácela v mlze minulosti. Zadívám se taktéž z okénka auta a vidím ubíhající krajinu, která mi skoro vyráží dech. Je to neuvěřitelné a přímo překrásné úplně jiné než u nás v Rusku. Je tady tepleji a mají tady více stromu, které sou rozprostřeny všude tam, kde oko dohlédne. Po chvilce dívání slyším chichotavý smích Lissy tak se otočím a vidím jak se Christian červená až za ušima. Lissa ho vezme za ruku a proplete si s ním prsty a on se na ní jen líbezně usměje a dá jí pusu na líce. Podívám se dál a všimnu si, že Ivan jim věnuje velkou část své pozornosti a jen se na ně šklebí. Zachary ten s neoblomnou maskou strážce je jen očkem pozoruje a dál se dívá naproti sobě do zadního skla na krajinu. Otočím hlavu zpět, všimnu si Rose, jak pozoruje Lissu s tak mateřským citem a zaujetím, že bych hádal, že je její matka než její osobní strážkyně.
Cesta má trvat kratší dobu, ale Rose se rozhodne, že když už jsme tady tak by jsme mohli zastavit v nejbližším městečku a trochu nám to tady ukázat.
Lissa jen radosti výskne tak vysokým tónem, že kdyby chtěla, omráčí tím i samotného strigoje.
Sedíme na zahrádce příjemného podniku uprostřed města, když už máme konečně s kouknuté celé město, a teď se ládujeme zmrzlinovým pohárem. Náš dozor se neustále rozhlíží a hledá možné nebezpečí. Vůbec nevím, proč jsme ho sebou brali. Jestli zkusí něco na Rose tak ho snad umlátím tou lžičkou na zmrzlinu.
Žárlím? Ano já vím, ale když ona je tak překrásná. Celou cestu se nepozorovaně na ní musím dívat, i když já si myslím, že to nikdo nevidí, tak stejně jako kdyby cítila můj pohled, mě nachytala na švestkách.
Zachytím pohled Zacharyho, jak na mě upřené kouká a když se mu podívám do očí, zamračí se a otočí hlavu. Ten chlap mě začíná čím dále více štvát ne jenom proto, že okukuje Rose, ale něco mi na tom člověku nesedí.
Ale já na to přijdu. V Rusku na Akademii je nový a proto se i divím, že ho hned s námi poslali do Ameriky. Neměl spíše ředitel poslat někoho jiného? Konečně jsme dojedli všichni zmrzlinu, a pobíráme se zpátky na parkoviště k autu, který nás odveze na původní stanoviště na Akademie Sv. Vladimíry. Sem zvědavý jak to tam vypadá. A myslím, že Ivan taky, protože jen kouká z okna, vůbec nikomu nevěnuje svou pozornost. Zavřu oči a snažím se mu dostat do hlavy, ale hned jak se tam dostanu mě vytlačuje z ní pryč ze slovy. "Vypadni mi z hlavy nebo ti rozcupuju gule." Rychle se stáhnu pod tónem, co na mě v hlavě křičel a radši otočím hlavu zpátky ke krajině ven. Konečně z asfaltky přejíždíme na prašnou cestu, která se více a více klikatí. Když konečně dojede na místo určení. Auto zastavuje před honosnou bránou, která je mohutná a krásná sama o sobě. S Velkým nápisem Akademie Sv. Vladimíra.

5 kapitola. Výlet mimo akademii. 1 část

17. září 2012 v 12:34 | Seléna x LussyNda |  VA-Naruby 2
Lidičky je to mnohem kratší než ste zvykli, ale já fám to vynahradím zitra druhou části tenhle týden by mohli být tech kapitol vic.. když byla tak dlouho :-) takže užite si kratičkou kapitolku:-) azitra do 12 druhá část:-)



DIMITRIE:
"Tak dělej, trvá ti to Dimko. Jsi jak slimák na závodní dráze." Otočím se na povykujícího Ivana, který se už nemůže dočkat výletu, který absolvujeme společně s Rose a Lissou. "Ivane, zmlkni a sedni na bobek!" křiknu na něho, protože mě začíná z něho třeštit hlava. Naposled zkontroluji, jestli mám všechno, když zjistím, že ano. Zapnu kufr a otočím se na svého Moroje. Nadzvednu jedno obočí, protože se mi naskytne zvláštní obrázek. Ivan sedí na posteli, snaží se narvat už druhou nohu za krk, ale stále mu to nejde. Zakroutím hlavou a rozejdu se k východu. "Jdeme!" Zavelím a my vyrážíme na letiště.
Stojíme už před letadlem a čekáme na poslední Rose a Lissu. Nikdy bych to nahlas nepřiznal, ale těším se na nové dobrodružství. Ale v první řadě chci s Rose promluvit. Už to nedokážu. Je to jako magnet stále musím být u ní a nějak se jí dotýkat. Chci jí líbat na její rty a dívat se do očí.
"Au," vykřiknu a mnu si ruku. Otočím se na neznámého útočníka.
"Christiáne Ozero, co tě to napadlo mě štípat do ruky." Zeptám se a zatvářím se mírně naštvaně.
"Mě co napadlo?"vykřikne. "Dimko já tady na tebe celou dobu mluvím, ale zatím co ty lítáš někde na obláčku sedm." Otočím hlavu a zadívám se na něho. "Nemel nesmysli."
Slyším vzdálený klapot otevírajících dveří a za tým zvukem otočím hlavu. A co nevidím, ženu, kterou celým srdcem miluji. "Já to říkal" odvětí ještě Christian, ale mou pozornost zaujala přicházející žena mého srdce.
Její dlouhé vlasy se pohybují do větru, a vytvářejí jemné vzory. Lehký červený kabát jí vlaje a oči propalují okolí kolem sebe. Když se její oči střetnou s mýma, jako kdyby kolem nás nikdo nebyl, a vybuchl ohňostroj nejrůznějších barev. Je to neuvěřitelné. Nemůžu ani odtrhnout oči od té krásy.
Cítím jemný tlak v mé hlavě. A hned odtrhávám oční kontakt a zaměřuji se na Ivana, který se mi snaží nabourat do hlavy a zjistit co si momentálně myslím, když tak hypnotizuji Rose.
Přivřu víčka a zakroutím na něho hlavu, pak opět stočím pohled na nejkrásnější ženu na světě.
"Tak můžeme vyrazit?" Optá se Rose a sjede nás všechny pohledem. Nečekáme a všichni přikyvujeme na souhlas. Rose se otočí a míří k vysokému muži. Po prohlédnutí si uvědomím, že to je pilot. No to mi ještě chybělo, abych začal žárlit na všechny chlapy kolem ní.
Nasedáme do letadla , který patří akademii. A usazujeme se na své místa. Lissa sedí u okénka a vedle ní hned Christián, před nimi sedí můj Ivan a vedle něho Zachary nás jediný přidělený strážce.Jako kdyby jsme se nedokázali ubránit sami.
Přicházím jako poslední a bezmyšlenkovitě si usedám na sedadlo vedle Rose. Ta se na mě otočí a věnuje mi jeden letmý usměv postaví se a pustí mě taktéž k okénku. Nahne se ke mně a já čekám, že mě chce políbit. Ale ona mi začne šeptat do ucha. A položila mi ruku na mé stehno. Myslím v tu chvíli, že se stáhnu z kůže, jak pod jejím dotykem moje kůže hořela.
Odtáhla se, ale svou ruku pořád nechala na svém místě. Vzal sem jí ruku a propletl si s ní prsty a položil zpátky na nohu. Jemně palcem sem jí hladím po sametové pokožce
Podívá se na mě a ze široká se usměje. Rozhlédne se okolo a položí si svou krásnou hlavičku na mém ramenu a zavře oči. Vím, že nespí a při sebemenším šustnutí by byla v pozoru, ale pro tuhle chvíli je klidná a spokojená.
Slyším lehké oddychování a já se dívám na ženu, která mi spí na rameni, a já hned vím, že takhle to chci celý život. Otočím hlavou a podívám se z Okénka a vidím všude neskutečnou krajinu. Po chvilce oznámí hlas pilota, ať se připravíme na přistávání. Když konečně letadlo usedlo na přistávací ranvej, sem si konečně oddychl. Všichni lezeme z letadla jak slimáci na chmelu a plácáme se v té neskutečné kráse okolí. Všude samé lesy a zelen kam oko dohlédne.
"jdeme vážení kochání bylo dost." Rozkáže Zachary a podívá se na všechny nekompromisně, ale na Rose se zářivě usměje. Tak tenhle chlap mi bude celý výlet ležet v žaludku.

Omluva

11. září 2012 v 7:40 | Seléna x LussyNda
Lidičky velmi se omlouvám te´d sem připojena přes mobil. posledně sem slibila že bude kapitola a musite na ni zase čekat, ale bohužel sem měla nehodu a skončila v nemocnici.. a žadna slava musím psat levou rukou a dlouho to trva.. dvě zlomená žebra. lehky otřes mozku a zlomena prava ruka...takže jsem obvazana jak mumie... no aještě dva dny si tady minimalne poležím...ale levou rukou se strašně píše takže musite s prominutim počkat do příštího pondělí až tu kapitolu napíšu a to bude takhle težky trvat.. bohužel tahle kapitola má být o Dimkovi..což jsem Já Seléna ...takže opravdu promin tě anezlob te se.. takže v pondělí nejpozději do 12hodiny to tady bude i kdybych si měla upsat levačku...... a ještě jednou promin tě