Srpen 2012

4. KAPITOLA: CESTA DOMŮ

30. srpna 2012 v 9:46 | Seléna x LussyNda |  VA-Naruby 2
Tak 4 kapitolka je tady 5 Kapitolu čekejte až po víkendu dřív rozhodně ne....:-) přejeme pěkně čtení.. Vaše Adminky...

Rose

Zajímalo by mě kdy se to stalo, že se můj život otočil v naprosté peklo. Sakra na co jsem myslela, když sem byla schopná mít skoro s Dimitrijem Sex???
Asi mi muselo pořádně přeskočit. Krucinál vždyť je mladší než já a ještě student na téhle škole. Má toho ještě tolik před sebou. Do doby než se bude muset všeho vzdát, má ještě spoustu času. Neměl by byt poblázněný zrovna mnou.
Musím říct, že Lissa se pěkně pobavila, když sem jí to vyprávěla a můžu jen čekat, že to budu mít celou dobu strávenou v Americe na talíři od Dimitrijových přátel.
Přebírám své věci a balím je na cestu. Nikdy bych nevěřila, že se tam vrátím tak brzo. Bolí mě srdce jen při pomyšlení na to co se tam stalo. A navíc budu muset zůstat v jeho domě s jeho rodinou. Vím, že mi nikdy nedávali za vinu jeho smrt, ale to neznamená, že já se nemohu obviňovat.
Zklamala jsem ho i všechny ostatní. Celý život jsem velice tvrdě bojovala, aby se toto nikdy nestalo. A jak to dopadlo???
Otěhotněla jsem a nemohla ho plně chránit. To byla moje první chyba. Né že bych to dítě nechtěla to vůbec ne, ale na druhou stranu, kdybych ho mohla plně bránit, nikdy by se to nestalo.
Vzpomínám si na první den, když jsme se s Andrém Dragomírem setkali.

Vzpomínka 1: Setkání s Andrém Dragomírem
Byl to můj první den v nové škole. No v nove, spíše bych měla říct v první škole, kterou jsem kdy navštěvovala. Díky svým rodičům jsem se učila několik let doma. Měla jsem domácí učitele a bojovat jsem se učila s mámou.
Jsem asi první Drampír, který měl takové podmínky, ale mě to nezajímalo. Měla jsem všechno, co sem mohla chtít. Milující rodinu a přátele, které jsem musela opustit kvůli svému největšímu snu. A to stát se strážkyní.
Už jako malá holčička jsem jí chtěla být. Vím, že můj otec mi několikrát říkal, že si můžu zvolit cokoliv, budu chtít. Myslím, že v hlouby duše doufal, že se nestanu strážkyní, ale já chtěla.
Šla jsem po schodech a hledala učebnu, kde se měla vyučovat Morojská a Drampírská kultura. Musím říct ,že škola by mohla investovat víc do plánu školy, protože v tomhle by se nikdo nevyznal.
Neuvědomila jsem si, kam jdu, až do chvíle kdy jsem do někoho narazila. Vzhledla jsem a uviděla kluka do kterého jsem vrazila. No musím říct, že na Moroje měl docela hodně sval,u což bylo zvláštní.
"Promiň, já nechtěla." Řekla jsem a viděla, jak mu zacukali koutky.
"V pohodě. Ne řešto." Odmávl to rukou a začal si mě se zájmem prohlížet. Připadala jsem si jako opice v kleci. "Tebe jsem tady ještě neviděl. Si nová?" zeptal se.
Přikývla jsem. "Ano zrovna jsem přijela s Turecka." Řeknu a usměju se.
mě.
"Rose…" řeknu a usměju se. "Rose Mazurová. A tvé?"
Vytřeští na mě oči. "Rose Mazurova?" Zeptá se a já přikývnu. "Páni na to že si teprve přijela tu máš už docela silnou pověst. Jediná drampírka,jejíž morojský otec se oženil s Drampírkou." Řekne s úsměvem a já musím protočit oči. Nesnáším, když mi tohle někdo říká. Vždycky mě to štvalo. V našem světě se považuje za špatné, aby se moroj oženil drampírkou. "André Dragomír těší mě." Vytrhl mě z mého snění.
Podívám se na něj a znovu se usměju. "Taky mě těší. Vlastně taky jsem o tobě hodně slyšela. Vaše rodina je docela slavna." Řeknu a on se zatváří zvláštně a chce něco říct, když ho zavolá jakási mala holčička s dlouhými blonďatými vlasy.
"No já už budu muset jít." Řeknu předtím, než stačí něco říct. Ráda jsem tě poznala." Řeknu a projdu kolem něj.
"To já taky, ale tohle není po prvé, co se setkáváme Sluníčko." Řekne se smíchem a odchází.
KONEC VZPOMÍNKY Č. 1

Usmála jsem se při té vzpomínce.
Dlouho předtím jsem uvažovala, kdy přišel na svojí přezdívku por mě. A myslím, že jsem na to konečně přišla.
Pořád nemůžu uvěřit, že je pryč. Měli jsme tolik plánu na společný život s naším dítětem a teď je to všechno pryč a já místo toho abych truchlila, svádím mladší kluky. Kam jsem se to sakra dostala.
Dobře Dimitrij je skvělý kluk a až nastane čas, bude z něj skvělý strážce. A to znamená, že nesmí být nijak vyrušován z jeho učení. Možná, že kdybych se neobjevila v Andrého životě mohl by být pořád tady. Já prostě vždycky všechno musím zničit.
Moje myšlenky se přehouply až do dne, který byl můj poslední šťastný den.
V den kdy jsem Andrému dala slib, který změnil naprosto všechno.

Vzpomínka 2: Slib
Nemohla jsem uvěřit, že se to stalo zrovna mě, jak se to mohlo stát? byli jsme tak opatrní, ale prostě osud má zvrácený smysl pro humor. Vím, že André byl nadšený ze zprávy, že budeme mít dítě, ale já jsem z toho byla nervózní.
Jak sakra můžu být dobrou strážkyní s dítětem na krku? A co bude říkat jeho rodina na to, že mě přivedl do jiného stavu.
Kdybych byla morojka tak je to něco jiného, ale takhle nemůžu mu přece stát v cestě. V budoucnosti může udělat velké věci. Neměl by být odsuzovaný jako můj otec že si vzal Dhampírku a měl s ní dítě.
To byla jedna z mnoha věci, které mě trápili. Nebyla jsem pro něj dost, ale jemu to zdá se nevadilo. Byl nadšený představou, že bude otec.
"O čem přemýšlíš sluníčko?" zeptal se. Usmála jsem se. Milovala jsem jeho přezdívku pro mě.
"O všem a taky o nás." Řekla jsem a on si sednul předemně a vzal moje ruce do svých. Nejspíš se pokoušel něco říct, ale já ho přerušila dřív, než stačil něco namítat. "Víš, není to tak lehké, jak se na první pohled zdá. Jsme oba jiný. Každý má své povinnosti a starosti. Mám pocit, že tě jen odvádím od tvého skutečného osudu. Neměl by si být semnou. Mohu zničit tvojí budoucnosti." Vychrlím ze sebe rychle.
"Rose…" povzdechne si a pohladí mě po tváři. "Neničíš mi život." Začne. "Já si to vybral lásku. Chci být s tebou ať to stojí, co to stojí a nic vůbec nic mě nemůže zastavit." Řekne a políbímě.
"Já vím, ale já jsem tvoje strážkyně a mým úkolem je postavit se před tebe a chránit tě. Nemělo by to být na opak. Je to má práce." Argumentovala jsem.
"Rose…" vydechl flustrovaně. "Slib mi, že se při boji budeš držet stranou." Řekne zoufale.
"Ale já…" začnu, ale on mě umlčí tak že umístí jeho prsty na mé rty.
"Ne… Slib, že se budeš držet stranou a budeš držet v bezpečí jak sebe tak i naše dítě." Řekne a položí mi ruku na mé nyní ploché břicho. "Slib mi to." Trvá na svém.
"Dobrá." Přikývnu. "Slibuji…."
KONEC 2 VZPOMÍNKY

Jsem zahloubaná do svých vzpomínek tak moc, že se leknu, když do mého pokoje vrazí Lissa, že už musíme jít.
Přikývnu a dám poslední věci do svého kufru, který zapnu.
Společně s Lissou se vydám k přistávací dráze, kde už na nás čeká letadlo, které nás má odvést tam kde to všechno začalo.
U letadla už stojí Dimitrij, Ivan a Christian. Dimitrij mě sleduje pozorně. Vím, že to sním budu muset vyřešit, ale teď na mém seznamu je mnohem víc než jeden rozhovor s Dimitrijem.
Vracím se na místo své velké bolesti ….

3 kapitola-Pozvánka do Ameriky

14. srpna 2012 v 9:44 | Seléna x LussyNda |  VA-Naruby 2
Ahoj lidi opravdu sme na vás nezapomněli, ale pohužel chodím do dvou prácí a domu se vracim až kolem pulnoci a to opravdu nemám náladu psát. ted mám tejden volno takže budeme se snažit psát co nejvice kapitol aby byly už napsane , když já zase budu makat až do pulnoci tejden:-) ještě jednou se omlouvám, všechno zdržují já:-) ale znáte to makate od rána do pulnoci apak jen padnete za vlast do postele a to jsem tak mela 14dni v kuse.tak prominte jinaK TADY JE TŘETÍ KAPITOLKA...:-)

DIMITRIE:
Je to už tři dny a já sem zcela zdráv, dnes konečně přijde Rose a nemůžu se dočkat, až jí uvidím. Je to zvláštní co se vše stalo a já si hlavně uvědomil, že nejsem nesmrtelný, ale více než o svůj život sem se bál o její a to mě tehdy pohánělo. Možná necítí to co já, ale naděje umírá poslední.
Sedím v pokoji a nepřítomně koukám do zdi a přemítám si všechny dosavadní okamžiky, které sem prožil s Rose od našeho setkání až doposud. Každá vzpomínka mi vyčaruje na tváři úsměv. Z mého přemýšlení mě vytrhne lehké zaklepání na dveře. Zvednu se z postele a mířím ke dveřím a mé srdce začíná divoce tlouct. Hlavně ať to je ona. Pomyslím si.
Sáhnu na kliku a pomalinku otevírám dveře a v nich stojí ta nejkrásnější žena, kterou sem kdy viděl. Její nepatrný úsměv, který mě obdaří, mi hned zlepší náladu o sto procent. Předkloním hlavu a zadívám se do očí ženě, kterou asi miluju.
"Ahoj, jak se cítíš?" Optá se mě mile a stále mi kouká do očí. Je to jako magnet, neustále se musím k ní přibližovat. "Prosím pojď dále," pozvu jí a rukou naznačím, aby se posadila, mezi tím zavřu dveře a otočím se zpět na ní. Přisednu si na druhý konec postele a za stálého dívání do našich očí mlčíme. Nepotřebujeme slova, naše oči mluví za nás. Vidím v jejích tu bolest a strach co kdysi prožila a co musela prožít znova. Zvedne ruku a jemně mě pohladí po paži, je to jako by mě ovanul lehký teplý větřík.
Nemůžu se držet více dál. Už to prostě nemůžu vydržet. Zruším vzdálenost mezi námi dvěma a chytnu jí za bradu a palcem obkreslím tvar jejích rtů, které mě svadí k neustálému laskaní. Zvednu pohled od jejich rtu a zadívám se jí z blízka do očí. Neodstrčila mě ani neudeřila, tak její sebekontrola taky není nejsilnější.
Už to nevydržím, přitisknu naše rty na sebe, jako kdyby do sebe přesně zapadali, splétají se v nejrůznějších vzorečkách a já nevím, jestli to je jenom sen nebo skutečnost. Propletu si mé prsty s jejími vlasy, a přitáhnu si jí ještě blíže, pořád mi připadá, že jsme od sebe moc daleko.
I kdybych chtěl, nedokážu se zastavit vášeň a láska co k ní cítím, mě celého spaluje. Propadáme se hlouběji a hlouběji a nevnímáme okolí ani čas kolem nás existujeme jen my dva.
Pohlcen láskou k ní cítím vše tak intenzivně. Když se dotýká mé pokožky tak ještě dlouho potom cítím na tom místě teplo. Na chvilku oddělujeme naše rty a já sklopím hlavu a divám se na její ruce, které mi opatrně sundávají tričko, když ho mám konečně dole, sjede pohledem všechny mé svaly a každého kousku se dotkne a pohladí.
ROSE:
Dívám se mu do očí a je to jako by mě k němu přitahovala nějaká zvláštní magnetická síla. Jeho dotek na mé tváři je tak silný a přesto něžný.
Podívám se mu do očí a skousnu si spodní ret. A v té samé chvíli přitiskne své rty na mé.
Miliony jisker ve mně explodují. Každý jeho dotyk a jen sebeletmější pohlazení cítím mnohem více intenzivně. Ten dotek je snad stokrát lepší než morojské kousnutí ba i dotyk od Andrého.
Dobře vím, že je to špatné, ale i když se mi teď líbí Dimitrijův dotyk víc než kdysi Adrého tak to neznamená, že jsem ho nemilovala. Milovala celého srdce, ale každý musí jít dál, ale na druhou stanu jak můžu ??? Jak můžu jít dál po tom všem co se stalo s Andrém?
Náš svět není jednoduchý a Dimitrij není moroj, ale Dhampír náš život je plný nebezpečí. Je pravda, že je nejlepší nováček a má obrovský potenciál, ale to neznamená, že se mu nemůže nic stát.
A to je možná důvod proč se děsím představy se k němu jen na zlomek vteřiny přiblížit. Mám strach ze ztráty.
Né že by to bylo zrovna správné s Dimitrijem. On je můj svěřenec, ale na druhou stranu nemůžu ignorovat naší přitažlivost, kterou k sobě máme. Aspoň teď rozhodně ne.
Naše rty spolu soupeří od nadvládu a mé ruce zavadí o lem jeho trička, které mu přetáhnu přes hlavu. Můj pohled spočine na jeho vypracované hrudi. Skousnu si spodní ret a podívám se mu do očí, které se na mě dívají s láskou a plné vášně a touhy.
Konečky prstů přejedu po jeho hrudi a opět spojím naše rty v jedny. Líbáme se, jazykem přejedu jeho spodní ret a prohloubím polibek. Prsty mu přejíždím po jeho hrudi a on si mě k sobě přitáhne více k sobě a zajede mi rukou do vlasů.
Nějakým zázračným způsobem se ocitnu rozkročená nad jeho klínem a naše líbání se stane daleko divočejší, než to v první chvíli vypadalo. Je to, jako by byl voda a měla obrovskou žízeň. Dobře možná je to špatné je to technicky vzato můj svěřenec, ale na druhou stranu musím říct, že… No wou líbá fakt dobře.
Možná budu znít jako puberťačka, ale na druhou stanu, kdo může soudit, když je to čisto čistá pravda.
"Dimitriji." Zasténám mu do úst, když jeho ruce sjedou k mým ňadrům a jemně je zmáčkne přes látku.
Stejně jako jeho ruka pokračuje ke knoflíkům mé košile tak stejně tak má ruka přejede po jeho hrudi, až k jeho opasku kde jemně přejede po textuře džin.
Dimitrie:
Sem v nebi prozatím cítím, že dnes bude jenom moje, jenom moje, dotýkám se každého kousku jejího těla a musím si pořád v duchu říkat, že tohle je skutečnost. Rozepínám knoflík po knoflíku, až rozepnu poslední a vidím ty nejhezčí prsa. Jemně přes ně přejedu a znova se jí zadívám do tváře, z očí jí lítají jiskry touhy a zemně přímo šlehají. Dnes to bude pro mě poprvé a stejnak vím přesně co dělat.
Odhazuji na zem její košili a mé ruce se pomalinku přesouvají j džinům, velice opatrně rozepínám skobu od opasku a za stalého dívání do očí jí hluboce políbím a ještě prohloubím polibek.
Nevím, kdy to stihla, ale jsem už bez kalhot a ležím na ní jen v boxerkách, které sami o sobě začínají být pěkně těsné. Na chvilku se od mě odtáhne a hluboce se mi podívá do očí. Zhluboka se nadechuje vydechuje a snaží se trošku probrat z toho vzrušení, ale mě už brní rty a rychle vysychají, protože jsou dlouho bez jejich.
"Dimko" řekne udýchaně a já přestanu putovat rukama po jejím těle.
Pohladím jí po tváří a přibližují se k jejím rtům, ale když se jen nepatrně dotknout, někdo vejde dovnitř a vřískne.
"No do prdele, to sis tam nemohl dát ponožku." Piští ivan nepřirozeným a vysokým tónem. Hned jak to registrujeme a lekáme se ho zároveň. Nevím, který se má přikrýt první.
"Ivane, vypadni a dojdi za 10 minut." Přikážu a slyším už jen zavření dveří za sebou.
Rozsvěcuji malou lampičku u postele a zjišťuji, že jsem červený snad, až na zadku nejsem sám, za 10minut přijde Ivan a už zaklepe a vejde, uvidí mě a Rose posadí se na protější postel a stále se na nás usmívá.
Nenápadně pohladím Rose po zádech a ona stočí hlavu mým směrem a nepatrně se usměje.
Když se zvedne, už teď mi to je líto a proklínám Ivana, že nás přerušil.
Stojí u dveří a ruku má položenou na klice, když se náhle na nás otočí.
"A mimochodem od dnes za tři dny odjíždíme do Ameriky." S těmito slovy odchází a my s Ivanem se na sebe nevěřícně podíváme.