Červenec 2012

2 kapitola-výslech

27. července 2012 v 9:34 | Seléna x LussyNda |  VA-Naruby 2
TAKŽE LIDIČKY PO DLOUHÉ DOBĚ DRUHÁ KAPITOLE NOVÉ SÉRIE. NO TED PŘES PRAZDNINY NEČEKEJTE VELKÉ ZÁZRAKY S KAPITOLAMA NENI ČAS JAK NA PSANI TAK NA NIC JINÉHO...JINAK KAPITOLY SE BUDOU PŘIDÁVÁT MAXIMALNE 1X TÝDNĚ A NEPIŠTĚ DO KOMENTÁŘU KDY BUDE DALŠÍ KAPITOLA 1X TÝDNĚ V PÁTEK SE BUDE PŘIDÁVÁT KAPITOLA.. JINAK PŘIJÉMNÉ ČTENÍ.ADMINKY SELÉNA A LUSSY,

ROSE pohled:

Cítím se otupělá. Za poslední dny sem nemyslela na nic jiného než to co se stalo s Arturem.
Ale ne jen na to. Taky na Dimitrie. Kvůli mně se málem nechal zabít. Kvůli mně se Artur stal Strigojem.
Všechno jen kvůli mně. Možná by bylo vůbec nejlepší, kdybych umřela společně s Andrém. Nikomu bych neubližovala a všichni by měli od mě pokoj.
Cítila se jako ve špatném snu. Po nocích nemůžu spát. A když se mi náhodou povede usnout, pronásledují mě vzpomínky na Artura a přes den si vyčítám, co se stalo.
Vidím jak Lissa má o mě strach, ale co mohu udělat? Zaslouží si lepšího strážce, než jsem já. Stejně jako André. Snad ani po jeho smrti sem nebyla tak zlomená jako teď. To co se stalo Arturovi, je strašné. Lissa říká, že to není moje vina, ale já si nemohu pomoct.
Kdybych byla k němu milejší nebo ještě líp kdybych si s ním nic nezačala, byl by tady a nic se nestalo.
Vše je moje vina.
Dimitrie málem zemřel a to jen kvůli mně. Nemůžu si pomoct, ale mám strach, co se stane, až se objevím v Americe.
Nevím co to Lissa měla za pitomý nápad se vracet na pár týdnu.
K čemu to vlastně bude?

A co já? Jak se sakra podívám do očí Paní a Panovi Dragomírů? Nebo svým rodičům?
Jak se vlastně můžu podívat do očí Dimitrijovi po tom všem?
No nejspíš to zjistím hodně brzo. A jen doufám, že mě všichni nebudou nenávidět za to, co se stalo.
Vzdychnu a obléknu si svojí bundu a vydám se přes kampus do Administrativní budovy ke kanceláři ředitele.
Ten mě vynese v zubech, ale přijmu jakýkoliv trest.
Je to nic ve srovnání s tím co mám na svědomí. Aspoň budu vědět, že sem nevyvázla jen tak lehce.
Stojím před dveřmi do kanceláře. Zhluboka se nadechnu a zaklepu na dveře.
"Pojďte dál." Slyším ředitelův hlas. Nadechnu se, otevřela dveře a vstoupím dovnitř.
"Zdravím." Řeknu přiškrceným hlasem.
"A Strážkyně Mazurová." Pronese ředitel. "Čekám vás. Prosím posaďte se." Dořekne a pokyne mi, abych si sedla.
"Děkuji." Sdělím a posadím se naproti němu do křesla.
"Tak …" začne ředitel a pořád mě pozoruje. "Pozval sem si vás slečno Mazurová, aby jste mi objasnila, co se stalo. Mám výpovědi od Pana Zeklose, Pana Ozery a slečny Dragomírové a Pan Belikov nám sice také něco řekl, ale bylo to spíše chaotické. Vzhledem k jeho stavu." Poví a dívá se na mě. "Tak můžete mi říct, co se vlastně stalo v domě našeho hlavního strážce?"
Natáhnu vzduch do plic a podívám se na něj. Jasně, že bude chtít vědět, co se stalo. Je ředitel a Artur byl jeho zaměstnanec.
"No určitě víte, že já a strážce Schonenberg jsme měli.. jak to říct." Zamyslím se. "Něco více než jen přátelský vztah." Vydechnu nad začínající trapnou situací.
"Ano, strážkyně Mazurová, ale to tady ví každý." Pronese nezaujatě.
"Ano to je pravda. Jde o to, že od té doby se Artur začal chovat opravdu zvláštně a pozorovali to i jeho kolegové a studenti." Zadívám se na ředitele a zahlédnu, jak se mračí.
"Jak myslíte zvláštně?" Zeptá se.
"No ze začátku šlo o malé věci jako třeba špatná nálada, hádka nebo tak, ale po par týdnech to přešlo i v něco fyzického." Řeknu a podívám se z okna.
"Chcete mi říci, že pan Schonenberg." Všimnu si, že přestane používat Arturův titul strážce. "Používal fyzické násilí, aby získal to, co chtěl?"
"Ano." Vydechnu. "Ale to nebylo jen to. Byl jak vyměněný a všimli si toho všichni. Začal se stranit svým kolegům. Čehož jste si možná všiml." Dívám se mu do tváře a on jen přikývne. "A nakonec to vyústilo v to, co se stalo."

"Chápu." Vysloví jen ředitel. "Chápu, že to pro vás muselo být těžké strážkyně Mazurová. Tohle co se stalo, by nemělo potkat nikoho z nás. Artur byl jedním z nejlepších. Neříkám, že jako Dhampýra ho nemohlo potkat štěstí nebo bolest, ale rozhodně se neměl zachovat tak jak se zachoval. To nebyl jeho styl." Řekne a kouká ven z okna.
"Já vím. Není den, abych si nevyčítala, že to tak nemuselo být." Vydechnu a propletu si ruce.
"Podívejte se strážkyně Mazurová, ať se stalo, co se stalo. Nic z toho nebyla vaše vina. Všichni děláme rozhodnutí. Někdy správné a někdy bohužel ty špatné a Artur se rozhodl špatně."
"Já vím. Děkuji." Usměju se křečovitě. "Chci se zeptat." Zadívám se na ředitele. "Jaký dopad bude mít to, co se stalo na pana Belikova?" Po tom všem nechci, aby měl kvůli mně nějaký problém.
"No to je další věc. Pan Belikov to sice myslel dobře, ale stále neměl jednat tak ukvapeně a utíkat ze školy a ještě ke všemu s třemi Moroji. Ještě jsme s radou školy o tom nerozhodli, ale myslím, že tentokrát už nemám jinou možnost než podat návrh na jeho vyloučení z naší akademie." Řekne a podívá se na papíry před sebou.
Zalapám po dechu. Sakra kvůli mému blbému životu zničím ještě Dimitrijův? Ne!!! To nemůžu dovolit. Nemůžu zničit ještě jeho budoucnost, to bych si nikdy neodpustila.

"Počkejte, pane řediteli." Řeknu a podívala se mu do očí. "Sam jste před chvíli řekl, že všichni děláme špatné i dobré rozhodnutí. Uznávám, že počínání pana Belikova bylo unáhlené, ale na druhou stranu. Cesta odtud do Baie není zrovna blízka a za tu dobu zvládnul je všechny tři uhlídat. A to co se stalo, s Arturem nebyla jeho vina." Vyslovím dlouhou větu na jeho obhajovu.

"Tak co navrhujete, abychom udělali? Má jít bez trestu?" Zeptá se, ale v očích mu jiskří pobavení.
"Ne samozřejmě, že ne." Zadívám se na něj. "Mám na mysli. Dát mu jakýkoliv trest nebo hodiny boje navíc, kterých bych se s radostí ujala, protože vidím v něm obrovský potenciál daleko větší než je ten můj." Usměju se na něho.

No možná v něm cítíš taky něco jiného. Sakra za tyhle myšlenky, bych měla skončit v pekle.
"Dobře to je celkem dobré rozhodnutí, ale sama dobře víte, že za pár dní odlétáte na několik týdnů s princeznou do Ameriky k její rodině a naše akademii nemá tolika zaměstnanců, abychom mohli někoho přiřadit k trestům pana Belikova." Pronese ředitel s hraným smutkem.
"A to je právě to o co sem vás chtěla požádat." Vydechnu a ředitel se na mě podívá se zaujetím. "Jelikož slečna Dragomír má v plánu navštívit akademii sv. Vladimíra a zůstat tam na pár dnů. Lissa by taktéž chtěla ráda sebou vzít i Pana Ozeru." Usměju se a dívám se na ředitele. "Chci vás požádat o puštění pana Ozery, stejně tak jako pana Belikova a Zeklose s námi do Ameriky." Vydechnu .
"A proč právě pana Zeklose?" Zeptá se a zadívá se mi z přímá do očí.
"Protože pan Belikov by jinak bez něj nikam nejel. A ujišťuji vás, že tahle cesta bude čistě studijní, jak Pro pana Belikova tak i ostatní jeho přátele stejně jako u Lissy. A Dimitrij se bude moc naučit něco navíc a bude to mít i součástí trestu."
Ředitel se vítězně usměje, asi se mu můj nápad začal zamlouvat a koho ne? Když se zbaví na několik týdnů neposlušných žáků.
"Dobrá tedy ať je po vašem na vaší cestu se tedy připojí pan Belikov s panem Zeklosem a panem Ozerou." Řekne a já se na něj sladce usměju.
No dobře řekla sem, že to bude čistě studijní cesta, ale kdo říkal, že si nemůžeme užít trochu zábavy

1 Kapitola - STRACH

18. července 2012 v 10:49 | Seléna x LussyNda |  VA-Naruby 2
TAK ATADY JE KONEČNĚ PRVNÍ KAPITOLA DRUHÉ SÉRIE PROMIN TĚ ŽE TO TAK DLOUHO TRVALO, ALE HOLD NENÍ VUBEC ČAS.. PŘED DEN JSEM V JEDNE PRACI A K VEČERU VALIM HNED DO DRUHÉ A PAK PŘIJDU AŽ NAD RANEM DOMU A JSEM KAPUT A OPRAVDU NEMÁM NALADU NA PC...ALE NEBUDU ZDRŽOVAT..UŽÍTE SI PRVNÍ KAPITOLU JE TO ODDYCHOVÁ..VAŠE SELÉNA A LUSSYNDA

DIMITRIE
Nic neslyším a nevidím, všude jen tma a prázdno. Kde to jsem? Jsem mrtvý? Ne to snad ne. Slyším vzdálené hlasy, které se pomalu přibližují. "Už se měl dávno probudit. Proč se neprobouzí?" Poznávám hlas Ivana, jak na někoho křičí. Chci otevřít oči, ale nemůžu, jen ležím ve tmě a poslouchám jeho hlas. Jak ho jen upozornit, že jsem vzhůru, ale mám těžké víčka. Zkusím pohnout prstem nic. Dokážu to! Prostě musím! Cítím dotyk na mé ruce a tichou modlitbu."Prosím probuď se, kamaráde," šeptá mi tiše Ivan a já se snažím ještě víc a konečně pohnu prstem.
"On, on pohnul prstem, já sem to cítím," vřískne nadšeně Ivan.
Někdo mi přikládá prsty na víčka a pomalu je otevírá, zasvítí mi baterkou do očí, konečně něco vidím, ale přitom mě ta záře úplně oslepí na chvilku. Zavřu rychle oči a dám si přes oči ruce. "Dost" zakřičím. "už žádné světlo."
Snažím se posadit, ale nejde mi to "Pomož mi Ivane se posadit," poprosím a čekám, přiblíží se ke mne a pomůže mi. "Postarší žena se ke mně znova přiblíží a podívá se na mě. "Dimitrii Belikove dva dny jste byl v bezvědomí. Tady máte prášky od bolesti, kdyby se vám udělalo hůře, ať mě ihned přivolají," řekne a odejde.
Otočím hlavu a zadívám se na svého nejlepšího kamaráda. "Ahoj Ivane," řeknu mu a sem rád, že ho opět vidím.
Ivan se na mě podívá se smutkem v očí. "Bože ty si nás vyděsil." Řekne
"Cože? Vyděsil?"co se stalo?" zeptám se ho vyděšeně a začnu se dívat na své ruce, zvednu k němu hlavu a podívám se mu hluboko do očí. "Je Rose naživu,"
a čekám na jeho ortel.
Ivan se na mě podívá a skousne si spodní ret. "Víš Dimitriji," Začne a podívá se do země a pak na mě. "Musíš mít mysl otevřenou jo a poslouchat mě."
Ne, ne , ne, tohle nemůže být pravda. Uteče mi nepozorná slza, chytnu jeho ramena a zatřesu s ním."Jak se zemřela" řeknu bolestně
Vytřeští na mě oči a chytne mě za ramena. "Sakra Dimitriji řekl jsem ti, aby si mě poslouchal, a měl mysl otevřenou jasně." zatřese semnou.
"Já, já vím, ale to znamená, že je mrtva," odpovím a skloním hlavu. Pak si něco uvědomím, zvednu rychle hlavu a zadívám se na něho. "Nebo je živá?"
"Dimitriji já sem nikdy neřekl, že je mrtva, jen sem řekl, aby si mě bedlivě poslouchal. Musím ti říct všechno, co se stalo, než jí uvidíš jasné?" řekne mi.
Vytřeštím na něho oči a radostně ho obejmu. "Zvládli jsme to. Zachránili jsme jí" Zašeptám mu do ramene a pak ho pustím a svezu se do lehu na posteli. Obrovská bolest v hlavě mě přemůže. "Vodu," řeknu bolestně a vidím, jak se Ivan zvedne a podá mi lahev s vodou. Uchopím ji a zapiju prášek na bolest. Oddechnu si a zadívám se na něho."Prosím, co se stalo? Proč mě tak bolí hlava?"
"No, co si naposledy pamatuješ?" Zeptá se mě Ivan, a bedlivě mě pozoruje.
promnu si prsty spánky, všechno je tak rozmazané. "Vše je jako v mlze. Arthura, mě Rose jak jí přeřezávám provazy. Pak souboj mě a Arthura a Rose a její osvobození. Pak šílená bolest, když sem narazil do zdi. A pak jen když nade mnou stál Arthur. To je vše" odpovím mu zmateně.
"No tak to je začátek. Když si bojoval s Arturem, tak no..." vypraví. "Artur se po tobě ohnal a ty si odletěl asi metr a půl a narazil si hlavou do zdi." Řekne a vzdychne.
"Pak k tobě přišel a chtěl ti zlomit vaz, ale Rose se tam nějakým zázrakem dostala a Artura několikrát udeřila, ale nezabila. Artur nakonec skočil přes zeď a zmizel neznámo kam. Ale ještě jsme slyšeli, jak křičí. "JA SE NEVZDAVAM!!!" pronese a já na něj vytřeštím oči. "Potom co zmizel, jsme šli dovnitř. Našli jsme tě v bezvědomí a Rose nevypadala vůbec dobře. A jakmile jsme k vám přišli Rose se tak trochu zhroutila. Lissa zavolala do školy a přijeli pro nás strážci. Byl si v bezvědomí dva dny no a Rose...." Najednou zmlkne.
"Bože" řeknu jen. "To je jako texasky masakr" řeknu a zasměju se. Zadívám se na něho. "A Rose co?" Optám se ho.
"No Rose se probrala hned potom, co jsme se vrátili do školy. A podle doktoru až na par podlitin modřin a.." Polkne. "Kousanců. Je v pořádku. Aspoň tedy fyzicky." Vzdychne.
"Kousanců?" Zeptám se ho.
"No..." skousne si ret. "Však víš. Na krku a tak.." Pronese.
"On ji ten bastard pokousal. On se na ní krmil," zakřičím a posadím se, ale hned toho lituju, protože se mi šíleně zatočí hlava."Sakra" šeptnu a Ivan mě zatlačí zpátky do lehu.
"Sakra musíš ležet a hlavně se nerozčilovat." řekne. "No jak to vypadá, vůbec ti nebude vadit, když se tréninky přeruší vid, když tě vidím." řekne a já se na něj podívám.
"Jsi se zbláznil, tréninky musím mít. Já je chci mít." zadívám se na něho s hněvem. "Nezůstanu v posteli jako nějaký mrzák" syknu skrz zuby.
"Technicky vzato nejde úplně o tebe, ale taky o někoho jiného." řekne
"Tak o co jde?" Optám se s otázkou v hlase.
"no jde o to, že Lissa říkala, že ..." podívá se mimo.
"Sakra Ivane leze to s tebe ještě hůře než z mrtvého. Už mi řekni o co jde.Jinak mi praskne hlava od přemýšlení nad různými scénáři!"
"No jde o to, že Rose tak trochu nebere dobře to co se stalo. Lissa říkala, že je krapet ještě mimo z těch endorfinu a tak." podívá se na mě s obavou.
"Aha" řeknu a zapřemýšlím."A co škola? Vyhodí mě? Nebo bude nějaký řízení ohledně našeho útoku? Zeptám se ho. Zadívá se na mě. "Víš Rose má zítra soukromý rozhovor s ředitelem, aby se dozvěděl co se vše stalo, a pak se uvidí co se s námi stane." Dopoví a zadívá se z okna. "Ivane, u tebe to bude první napomenutí, ale pro mě tohle bude jízdenka domu, prostě konečná." Řeknu a zadívám se na strop.
Ozve se slabé zaklepání na dveře. "Hele vážení." Uslyším hlas Christiana a podívám se na něj. "Jak to, že si mi neřekl, že je vzhůru?" Podívá se na Ivana. " Promiň" řekne Ivan. "Tak co jak ti je?" Zeptá se Christian.
Otočím hlavu a podívám se na dalšího svého kamaráda. "Dobře chlape, ale sem nějak vyčerpaný. Nebude vám vadit, když mě necháte o samotě a já se ještě prospím?" kouknu na Ivana. "Jistě, že ne," zvednou se a spolu odchází z místnosti pryč. A já sem opět sám ve tmě a samotný. A naslouchám jen svému tlukotu srdce. bum, bum, bum bum. A usínám s pomyšlením, že jí brzo uvidím.

20 kapitola druhá část vše zlé se v dobré obrátí.

9. července 2012 v 21:11 | Seléna x LussyNda |  VA- Naruby
ANO, ANO, JE TO TADY POSLEDNÍ ČÁST 20 KAPITOLY .. TÉDA UF A MÁME TADY I KONEC PRVNÍHO DÍLU NARUBY. TO NÁM RO PĚKNĚ UTEKLO OD ZAČÁTKU BLOGU VIĎTE? TAK DOUFÁME, ŽE SE VÁM PRVNÍ DÍL LÍBIL A, ŽE S NÁMI ZŮSTANETE A BUDETE SE TĚŠIT NA DRUHÝ DÍL NARUBY? TAKŽE NEBUDU ZDRŽOVAT , PŘEJEME VŠEM PĚKNÉ POČTENÍ POSLEDNÍ KAPITOLY..A URČITĚ NÁM ZANECHTE KOMENTÁŘE...VAŠE ADMINKY SELÉNKA A LUSSY..

Pohled DIMITRIE
(Stoupnu si a dojdu k ní."Liss " řeknu jí a ona ke mně zvedne ubrečené oči. "Neboj se udělám vše, abych jí našel")


Sedíme nad hromadou spisu, které jsme získali díky Ivanovi. Nelíbilo se mi to ze začátku, že musel ovlivnit éterem sekretářku, ale jinak by jsme to nezískali.

Arthur Schonenberg hlavní strážce Akademie. Otevírám spis a začnu číst zápisy od doby co byl na škole. Hledáme něco málo přes hodinu. Když najednou Lissa vyjekne.

"Mám to," Vykřikne náhle a všichni stočíme pohled na ní. "Říkali jste, že hledáme usedlost Arthura v okolí. A jednu sem tady našla. Je to jeho sídlo někde v lesích Baie." Sdělí a zesmutní. "Ale píše se, že nikdo neví, kde to je," dořekne a já zavrčím.

"No to je pěkné Liss, teď jen musíme najít kde to muže být, nebo musíme najít někoho, kdo zná tyhle lesy nejlépe." Domluvím a všichni začneme přemýšlet. Plácnu se do čela, proč mě to nenapadlo hned. " Yeva," zašeptám nahlas, Lissa se na mě podívá zmateně a kluci hned pochopí, co myslím.

"Jasně Yeva, ta to zná nejlépe." Řekne Ivan. Postavím se na nohy a podívám se na svoje členy pátracího týmu.

"Jedeme do Baie. Sbalte si věci, za třicet minut odjíždíme." Jak to dořeknu Liss a Christian, odcházejí si sbalit. Ivan se na mě zadívá. "Takže Baia, dlouho jsme tam nebyli, bude dobré zase vidět tvojí rodinu." Poví a já ho obdařím ze svých polovičních úsměvu radosti.

"To ano," prozradím a začnu se opět věnovat balení.
Za třicet minut se setkáváme opět u mě v pokoji. "Takže vážení jste připravení." Optám se a pak se otočím na Liss.

"Liss a Ivane vy se budete držet spíše vedle mě. A ty Christiane, využíváš oheň, ty půjdeš vedle Lissy. Je vše jasné?" Zeptám se a čekám, co odpoví. "Jasně," řeknou sborově. "Ještě nějaké otázky?" Dotážu se všech a zadívám se na Lissu.

"Jo jen." Začne Lissa. "Co budeme dělat, jestli tam nejsou?" Optá se mě se smutkem v hlase.

"Tak i kdyby jsme měli prohledat celou Baiu, tak to uděláme, a hlavně kam by šel? Nemá kam jinam jít. Než do sídla, kde nikdo neví kde je, dokonalá skrýš," Domluvím a čekám, jestli ještě něco.

Lissa si povzdechne. "Tak fajn." A Christian jí obejme. "Neboj, bude to v pořádku." Políbí ji do vlasů. "Tak půjdeme, než nás někdo chytí?" Rozkážu a vydáváme se na cestu.
Ze školy se dostáváme za pomoci Ivana a Lissy, kteří použijí éter na strážné, aby nás pustili. Odcházíme a jdeme několik kilometru, než dojdeme na zastávku.

Musíme deset minut čekat, než přijede autobus, který nás odveze do Baie. Zrovna řešíme strategii, když uvidíme autobus, který se k nám blíži. zastaví a my nastoupíme. Jedeme snad hodinu a půl, když konečně dorazíme do našeho cíle.

"Kam vlastně jdeme." Optá se Lissa a Ivan se s úsměvem na mě podívá. "Jdeme navštívit mojí rodinu," prozradím a úsměv mám pořád na tváři. Blížíme se před náš dům, když Ivan zpozorní a podívá se na mě.

"Hele Dimko, kdo na nás čeká," vyhrkne Ivan a ukáže na osobu před domem. "Babuška Yeva," řeknu a usměju se na ní. "Gde ty byl tak dolgo" optá se mě babuška a podívá se na ostatní. Ukáže rukou na dveře a vchází do nich. Vejdu první a zamnou ostatní.

"Dimko," zařve na mě malá Vita, která mě přijde pozdravit. "Mamuška," pozdravím mamku, která se na nás všechny usmívá. Pohledem vyhledám Yevu, "Babuška musíme s tebou mluvit," naznačím jí s naléhavosti v hlase.

Na mě se stále ani nepodívá a stále sleduje Lissu. "Já vím, pojďte do tvého pokoje Dimko," sdělí a odchází po schodech nahoru.

LIssa se na mě podívá a pak se otočí na Christiana. "Jeho babička mi nahání husí kůži." Šeptne mu a Ivan s Christianem se rozesmějí. "JO to nejsi sama." Poví Christian a pak odcházíme za babičkou do mého pokoje.

"Hledáte něco, co jste ztratili? A je to žena," vysloví a zadívá se na Lissu, která překvapeně na ní kouká.

"Jak to víte?" Zeptá se Lissa šokovaně.
"Já vím, mnoho věci děvuška." Prozradí Yeva a zadívá se na mě. "Babuška, hledáme staré a opuštěné sídlo v lesích?" řeknu a zadívám se na ní.
"A hodně to spěchá." Vychrlí Lissa. "Lisso." Řekne mírně Christian a obejme jí. "To bude v pořádku." Šepte jí Christian do ucha. "CCC jak to může byt v pořádku sakra!!!" Vykřikne Lissa. Ivan se na mě podívá a v mé mysli, řekne jen TMA ..

Podívám se na Ivana, "vyléč jí," rozhodnu a podívám se na babušku. "Yevo prosím," poprosím a podívám se na Yevu, která zavře oči a jakoby sebou trochu cuká. Zadívá se mi do oči. Běžte k jeskyni u řeky a tam se dejte po cestě vpravo, jdete tak dva kilometry a za kopcem najdete to sídlo, ale spěchejte, ta žena nemá už moc času." Řekne a postaví se, vždy je z tohohle unavená, nikdy nepochopím co to má za moc. "Dimko," zašeptá a já se na ní otočím. "Dávejte si pozor na červenookého hada," sdělí a odejde z místnosti.
"Takže odcházíme vážení," rozkážu a sejdu schody. "Dimko," vyhrkne mamuška a podívá se na mě nesouhlasně. "Kam chcete jít, bez toho, abyste se najedli." Jídlo tak na tohle jsme opravdu zapomněli."Mamuška, ty jsi poklad," přijdu k ní a vlípnu jí pusu na tvář. Všichni odcházíme do kuchyně, kde na nás čekají talíře s chleby a sklenici mlíka.
Vezmu své dva namazané krajíce chleba a přiložím je k sobě.
Když se konečně posilníme a vezmeme si sebou piti do lahví, které nám připraví mamuška, odcházíme z domu.
Jdeme dvě hodiny, až dojdeme v lese k jeskyni u řeky. Tam si na chvilku odpočineme hlavně morojové a Lissa a za pět minut opět vyrážíme.
"Co budeme dělat, až se tam dostaneme?" Optá se mě Lissa. "Hele co tvoje babička říkala o tom hadovi?" Zeptá se mě Christian.
"Liss ty a Ivan zůstanete venku, najdeme tam přijatelné místo pro vás a vy budete hlídat, aby nikdo neutekl, a kdyby ano, ovlivníte ho éterem. Jasné," Požádám je a oni kývnou na souhlas, dobře vědí, že dovnitř nemůžou. Zadívám se na Christiana. Ten had co říkala babuška, na to nemůžu přijít. Dávej si pozor na červenookého hada. "Co to může být?" Vyslovím a všichni přemýšlíme. "Nic, jdeme" rozkážu a postavím se na nohy. Další 3 hodiny, když za kopcem uvidíme mohutné sídlo a automobil Arthura tak se podívám na Lissu. "Jsou tady" povím tichým hlasem a blížíme se blíž k nim.
"Tak na co čekáme." Vykřikne a chce běžet dolů, ale já jí chytnu za ruku. "Co to děláš, musíme jít!!" vykřikne na mě.
"Liss, " zašeptá bolestně Christian, vezme si jí od mne a podívá se jí do očí. "Kdyby jsme tam začali utíkat, jen by jsme na sebe upozornili a oni by jí mohli ublížit, dřív než se tam dostaneme. Musíme opatrně, můžou mít tady i nějaké pasti." Prozradí Christian, a Lissa svěsí hlavu. "Promiň " zašeptá a dívá se na mě provinile. Kývnu hlavou a rukou naznačím, ať jdou za mnou. Stojíme už kousek od hlavních dveří. Jsme schovaní za křovím zahrady. Podívám se na ně. "Počkejte tady, jdu si obhlédnout okolo domu, jestli tady není jiná cesta," sdělím a odcházím od nich.
Sem tak v půlce domu, když uslyším křičení Arthura, ale je nějaké jiné takové hlubší. "Ty děvko" a pak uslyším ránu. Sakra nemáme moc času. Oběhnuto a divám se všude, jestli tady něco není. Vidím první patro otevřené okno. Nakouknu tam a je to pokoj. Sem na straně kde na mě vidí dobře i ostatní. Naznačím, aby za mnou přiběhli.
Ivan s Christianem a LIssou přiběhnou ihned za mnou. "Co se děje?" Optá se mě Christian. A pak znovu uslyšíme Rosin bolestivý křik.
"Půjdeme dovnitř a vy zůstanete tady v místnosti, Christiane ty je budeš hlídat a na cokoliv zaútočíš ohněm, je to jasné?" Zeptám se ho a dívám se mu do očí, aby pochopil, že tohle je velice vážné, když tady s nimi nemůžu zůstat.
Všichni přikývnou. "Dobře." Přikývne Christian. Podívá se na mě a Ivana. "Hlavně dávej na sebe pozor." Poprosí a potřese si semnou rukou. Fajn. Tak jdeme na to. "Hlavně pozor nevíme, co Artur dokáže:" řekne Ivana a v hlavě se mi rozezní jeho hlas a´t na sebe dávám pozor, že mě nechce ztratit.

"Jistě," zašklebím se na něho. " Já se o sebe postarám, ale vy tři na sebe dávejte pozor a nedělejte ze sebe hrdiny," požádám je a odcházím od nich, jdu halou přes schody nahoru, odkud slyším hluk, přicházím k velkým dveřím a pomalu je otevírám, slyším Arthura a Rose, jak na něho křičí. Stojím v rohu a vidím Arthura, který momentálně stojí u okna a kouká na nebe. "Navždy budeš moje družka" vysloví hrubě a na chvilku se na ní otočí. No sakra červený oči a bledá kůže on je strigoj. Tak tohle myslela červenookým hadem Yeva. Pomyslím si v duchu. Ale já tady nemám nic, abych zlikvidoval strigoje, jen menší nožík. Zatím co přemýšlím, jak ho dostat postřehne mě Rose a vytřeští oči a kývá hlavou na nesouhlas. Všimnu si, že z očí jí začínají téct slzy. Přiblížím se k ní po zemi a snažím se nedělat žádný hluk. "Vždy budeš moje, už brzy budeš znovuzrozená." řekne Arthur, a když už sem začnu, otevírat nožík udělá hluk, který přiláká Arthura, rychle se otočí. "TY" zařve a já rychle rozřežu Roseniny provazy, ale to je vše co stihnu. Rychlosti se ke mně dostane a chytne pod krkem.
Hodí mě proti zdi a podívá se na Rose. "Nikam neodcházej, ty si mé hlavní číslo" řekne jí a vrátí se ke mně, snažím se rozdávat chvaty co mě naučila Rose a chvilku jsme vyrovnaní, ale on je novorozený a má větší silu. Opět letím na druhy konec místnosti a slyším křupnutí a tupou bolest hlavy. Sakra. Protřepu hlavou a narovnám se, "ty hajzle" vykřiknu a podívám se na Rose. Je vyčerpaná a ztratila mnoho krve. Arthur se zasměje a je opět u mě. Rose mezitím vytáhne svůj kůl a hodí ho po mě. Chytnu ho a podívám se na Arthura. Ten ztuhne a v očích se mu zachvěje strach z konce. Přiblížím se k němu a on ustupuje před mnou a chce zachytit rukou Rose, ale rychle se k němu dostávám a kůlem ho škrábnu do ruky. Usykne a podívá se na mě. "Tímhle to ještě nekončí! My dva máme spolu nevyřízený účet, Dimitrie" křičí na mě Arthur a proskočí zdi domu.
Slyším dupot a pak pár zalapání po dechu. Zhroutím se na zem, utrpěl sem mnoho nárazu. "Dimitrie" vykřiknout všichni naraz, ale já už nic nevnímám. Protože se propadám do tmy.

20 kapitola první část-TO JE SNAD ZLÝ SEN!

6. července 2012 v 10:50 | Seléna x LussyNda |  VA- Naruby
Tak a tady je poslední kapitola, kterou máme speciálně rozdělenou na dvě části.. tu uplně poslední dostanete v pondělí. Doufáme, že se vám bude líbit..Příjemné počtení vám přejí adminky:-)



ROSE

Vzbudí mě facka na obličeji a smích. Otevřu oči a zadívám se do jeho rudě červených oči, ale to mě nesedí je to Arthuruv obličej, a hned si začnu všímat změn pobledlá kůže a vystouplé lícní kosti a rudě červené oči, které září krvelačnosti. Začne se ještě více smát, když si přečte v mém obličeji šok.
"Tohle jsi moje milovaná nečekala?" Řekne a odejde k oknu, kde se z něho zadívá na nebe. "Krásná noc" Naznačí a otočí se na mě. " Ještě netušíš, jaké mám velké plány s tebou," dopoví a dojde ke mně.
Dívám se na něj s vykulenýma očima. "Bože můj. Co si to udělal?" Zalapám po dechu. A přikrčím se ještě víc na židli. Panebože co teď budu dělat?

"To co udělám i tobě, a pak už navždy budeš moje," prozradí a začne se smát a rozhazovat rukama. " Pak budeš jenom moje, a my dva budeme nejmocnější na světě. S tvojí silou a mým mozkem si zotročíme všechno," sdělí a vidím, jak si to zvráceně představuje a usmívá se tomu.

Zamračím se a vydechnu ještě víc v šoku. "Tak na to zapomeň.!!!" Vykřiknu a dívám se na něj s odporem. "Nikdy se nestanu, tím čím ty! To bych radši potom vyšla na denní světlo a nechala se zabít." Dívám se na něj, a znovu mi přilítne facka. "Hnusíš se mi." Vykřiknu a plivnu mu do tváře.

"Nejsi v pozici, kdy si můžeš vybírat, ale jedno můžu udělat já a hned." Vysloví zasněně a zadívá se mi na krk. "Cítím, jak ti koluje krev v žilách a jak mě vábí." Sdělí a dojde ke mně blíž. Pohladí mě po krční tepně. "Napiju se jen trochu." Zašeptá.

"Ne!!" Vydechnu a snažím se od něj dostat co nejdále. "Prosím nech mě jít." zašeptám zoufale. Bože tohle nesmí udělat. Vím, jak reaguju na endorfiny.

Samozřejmě díky Andrému, ale to nikdo neví. V našem světě je to tabu, ale na druhou stranu spojení láskou a krví dávalo našemu vztahu daleko větší jiskru.

"NE" Křiknu a on mě tvrdě chytí za hlavu a otočí stranou. "Já se tě tady neptám, ale oznamuji." A hned jak to dořekne, se do mě zabodne svými špičáky.

Vykřiknu, jak jeho špičáky projedou mojí kůží, ale v té samé sekundě mě zaplaví vlna endorfinu. Mnohem výraznějších než mi dával André. Zasténám v potěšení a Artur přestane sát a podívá se na mě.

"Ale ty jsi, ale pěkná krvavá děvka." Řekne a znova se do mě zabodne a začne opět sát. Po chvilce přestane a zadívá se na mě. Mám zakalené oči v rauši. "Za par hodin si přijdu pro další dávku." Zamračím se.

Moje mysl je omámená a nevím co se kolem mě děje. Milovala sem Andrého, právě proto sem mu to dovolila. Můj otec mi to Kdysi vysvětloval. Pokud má moroj milostný vztah s dhampýrem a milují se tak sdílení krve jejich vztah posílí. Asi proto sem ho milovala tolik. "André..." vydechnu a moje mysl de do černa.

DIMITRIE

Bušíme s Lissou na Arthurovy dveře, mezitím se k nám připojí Christian a Ivan. Ještě nevědí co se děje, nemám čas jim něco vysvětlovat. "Asi tady není" řekne mi Lissa a trochu mě chytne za rukáv košile, když chci znova zabušit.

"Co budeme dělat, tohle není normální. Rose by nikdy neodešla, aby mi to neřekla," poví Lissa a já vidím, že se jí začínají slzet oči. "Jdeme se ještě podívat do té chatky, jestli nejsou tam," prozradím a rozejdu se ke dveřím.

"Kruci, řekne mi tady někdo co se děje." Zeptá se nás Ivan. "Rose unesl Arthur," Naznačím jen a Ivan se zatváří šokovaně. "Já to věděl, že to je špatný člověk." Vysloví a já už kráčím rychlým krokem ven. Nevšímám si toho, že mi ostatní nestačí. Musím jí najít, prostě musím.

Konečně dorazím k chatce a v těsném závěsu se ke mně přidají ostatní. "Nic tam neslyším, a je tam tma," sdělí plačtivě Lissa. Rozrazím dveře a rozvitím světlo, ale je tu prázdno, "Sakra," vyslovím a vyjdu z chatky.

"Co teď, kam jí mohl unést?" Řeknu a začnu přemýšlet co dělat a co vím o Arthurovi.

Otočím se na ostatní, kteří čekají, co budu dělat. "Jdeme," zavelím a vydám se směr do ředitelny. Procházíme celý kampus až do hlavní budovy, projdeme celou halou a staneme u ředitelovy kanceláře. Zaklepu na dveře a čekáme.

"Dále." Uslyším říct ředitele a tak vstoupím rychle dovnitř a zamnou všichni ostatní. Ředitel se po nás podívá překvapeně. "Pane Belikov. Co .." poví, ale nedořekne a pak se podívá na Lissu, která pořád pláče. "Co se stalo?" Optá se a přimhouří oči.

"Pane řediteli," promluvím a podívám se na Christiana a kývnu směrem na Lissu, aby ji uklidnil. "Máme podezření, že Arthur unesl Strážkyni Mazurovou." Sdělím a podivám se na něho, jak se zatváří nevěřícně.

Koutkem oka vidím, jak Christian obejme Lissu, která mu zaboří obličej do hrudi, a opět vzlyká. Obrátím se zase na ředitele, který mě zkoumá pohledem.

"Co prosím, pane Belikov? Kde jste na to přišel?"

"Pane řediteli, vím, že mě potrestáte a přijmu trest, ale teď mě vyslyšte prosím" Prozradím svou žádost a čekám na jeho reakci.
Podívá se na mě v šoku. Asi je překvapený mým jednáním. "Dobře pane Belikov." Řekne ředitel. Otočím se na Christiana a Lissu. "Odveď jí a uklidni, než to tu vyřešíme." Naznačím a Christian přikývne a odvádí Lissu ke mne na pokoj.

"Tak prosím mluvte, pane Belikov." Požádá mě o slovo ředitel.

"Pane řediteli jistě víte, že dříve semnou byli potíže, a vzala si mě na starost Rose Mazur jako osobní trenérka a od té doby sem se zlepšil, jak v boji, tak v chováni?" Zeptám se ho na začátek.

Podívá se na mě a přikývne. "Také už bylo na čase po těch vašich výstupech." Poví a zamračí se na mě.

"Ano já vím a za to se omlouvám, ale včera sem měl další hodinu s strážkyni Mazurovou jako každý den, ale musela si jít něco zařídit. A já zůstal trénovat v tělocvičně sám, ale bohužel sem zapomněl na čas, a vracel se zpátky po večerce," Povím a zadívám se na něho. "Ano vím, měl sem si dávat pozor, ale byl jsem zabraný do trénování, že sem zapomněl hlídat čas. Přijmu trest, tohle sem vám říkal i na začátku. Ale k hlavní věci. Včera, když sem odcházel s tělocvičny všiml sem si dvou postav u budovy, Strážce Arthura a strážkyni Mazurovou, jak se spolu bavili." Prozradím, zadívá se na mě. "Ale tohle je normální." Sdělí mi a já zakroutím hlavou. "Ano vím, ale odcházeli spolu do lesa a já pak odešel do svého pokoje, ale dnes ráno sem měl mít další hodinu se strážkyni Mazurovou, ale nepřišla a Lissa říkala, že v noci se neukázala ani v pokoji, a Arthur taky zmizel a od včera se neukázal." Naznačím mu a čekám na jeho zareagování.

Ředitel se na mě podmračí a pak promluví. "Pane Belikove sám jste teď řekl, že odcházeli spolu. Kde máte důkaz, že jí unesl? A proč by to také hlavní strážce naší školy dělal hm?" Optá se mě a já se podívám na Ivana a pak zase na ředitele.

"Protože to víme, pane řediteli. A rose jako osobní strážkyně by nikdy neodešla bez Lissy, nebo bez vysvětlení kam jde, a sehnala by někoho, kdo by prozatím chránil Lissu, nezdá se vám?" Řeknu mu naštvaně nad jeho tuposti.

"Pokud si dobře vzpomínám, pane Belikove. Jsme na akademii, která má jako jediná absolutní bezpečnost. A Strážkyně Mazurova to ví moc dobře." Vysloví a chvíli nás pozoruje. Mám už toho plné zuby. Copak nechápe, že takhle jenom ztrácíme čas?

"Proč se o to vůbec staráte, pane Belikove."
Zamračí se na mě. "Bohužel, pane Belikov. Strážkyně Mazurová není zaměstnancem naší školy. Nemohu s tím nic udělat."

"Dobře pane řediteli" řeknu a postavím se. "Ale děkuji, že jste mě vyslechl" Dořeknu a vyjdu z místnosti. Jdu rovnou k nám na pokoj, kde čeká Lissa s ostatními. Vejdu dovnitř a všichni se postaví. "Tak co," vykřikne Lissa. "Tak nic." Sdělím a svalím se na postel. "Cože?" Rozkřikne se Lissa, chápu jí má příšerný strach a já taky. "Prý nám nemůže pomoct, protože není zaměstnankyně školy," prozradím a Lissa začne opět brečet. Stoupnu si a dojdu k ní. "Liss, " zašeptám jí a ona ke mně zvedne ubrečené oči. "Neboj se, udělám vše, abych jí našel."

19 kapitola Zlá předtucha?

1. července 2012 v 19:16 | Seléna x LussyNda |  VA- Naruby
Nazdárek tak vám přináším předposlední kapitolu...jak nám to uteklo viďte a my pomalu končíme s první části, je to možné? zdá se mi to jako včera, když jsme spolu s Lussy začali vymýšlet...a te´d ukončujeme první díl.. wow..No každopádně sem slíbila, že když tu budou komentáře bude místo Pondělí v neděli kapitola, takže Kapitola přichází o den dříve. A další bude až v pátek.. No nebudu vás zdržovat, protože ste zde přišli,a by jste si to přečetli a ne četli moje bláboly:D Takže příjemné čtení přeji Adminky:-)

DIMITRIE:

Jsem v tělocvičně přes několik hodin a jen tak mlátím do boxovacího pytle. Kouknu se na hodiny, sakra za chvilku bude svítat, už je po večerce. Sbalím si všechny věci a dám je na své místo, zajdu do šatny a jdu do sprchy. Po dokončení zhasnu tělocvičnu, a jdu konečně na pokoj přes zahradu, vidím dva lidi, jak se baví u budovy ve stínu poznávám Rose a Arthura, bohužel neslyším co říkají, ale Arthur ukazuje rukou do lesa a Rose za chvilku s ním odchází.

Sakra zase s ním je, a já myslel, že má toho dost, když jí posledně tak zmaloval. Chci je jít pozorovat do lesa, ale všimnu si straže, neslyšně a nepozorovaně se do stanu na kolej Moroju a kolem vychovatelky, která opět spí, se vydám do našeho poschodí. Potichu otevřu naše dveře a vejdu dovnitř, Ivan spí jak nemluvně. Shodím ze sebe všechny věci a lehnu taky do postele.

"Vypni to, Sakra," zařve na mě Ivan, abych vypnul budík, který mám nařízený, chci si jít ještě zaběhat dřív než dorazí Rose na náš další trénink. Vejdu do koupelny a udělám ranní hygienu. Když se vrátím do pokoje, Ivan už sedí na posteli a mžourá očima.

"Co je?" Zeptá se mě rozespale. "Kam se chystáš tak brzo? Máš ještě hodinu času?"

"Ale ty naše broskvičko," zasměju se mu, protože vím, že tuhle přezdívku od mne nesnáší a hned podle toho dostane barvu obličeje. "Nech toho laskavě a odpověz mi," jaj má nějak po ránu špatnou náladu pomyslím si. "Ale chci ještě dřív zaběhat kolečka, než přijde Rose, a chci si s ní ještě promluvit." Odpovím a radši se zadívám bokem, o včerejší scéně neví a myslím si, že si to ještě nechám pro sebe. Teda jestli mi zase nekoukal do hlavy, když jsem byl s Rose.
Podívá se na mě docela zadumaně, ale k mému štěstí, je ještě ospalý což svědčí v můj prospěch. "O čem s ní chceš mluvit?" Položí otázku, ze zájem.
Tak a jak z toho ven on se nenechá jen tak odradit na toho znám až moc dobře. "Ale znáš to, strážcovské údery, které se ve škole neučí. A taky mi ukazuje jak pracovat s kůlem, tak sem chtěl s ní o tom mluvit? Proč se ptáš?" Zeptám se a dělám, že o nic nejde, hlavně ať nic nepozná.

Pokrčí rameny. "Já nevím. Víš co, nesvědčí ti láska." Prozradí a zívne. "Stává se s tebe páprda a není už s tebou žádna sranda." Znova si lehne do postele. "JO a zhasni za sebou." Dořekne a otočí se ke mne zady
Pane bože, on mě odhalil vždyť ani já nevím, co k ní cítím a láska, je to možné? Opravdu sem se do ní zamiloval? "Co to tady meleš, jaká láska. Ivane, uvědom si, že jestli neodmaturuji s nejlepšími výsledky, tak mi nepomůže ani naše pouto, abych se stal tvým strážcem. Dobře víš, že tvoje rodina si přeje toho nejlepšího, a já se jím musím stát. A ty prohřešky všechny mi ubírají." Povím a zhasnu světlo. Pomalu jdu ke dveřím a ještě uslyším, "jasně, jasně" zamumlá a už skoro zase spí. Ten kluk vždy usne, na každém místě, jak to dělá?

Jdu chodbou koleje směrem do jídelny. Když dorazím, nandám si croissant a čerstvou kávu bez které bych ani nefungoval. Sednu a rychle vše sním, abych byl co nejdříve u tělocvičny. Na snídani jsou jen dhampýři a málo moroje, a sakra zrovna tuhle morojku sem vidět nemusel, výborně sem se jí pár dní vyhýbal, ale dnes už neuteču.

Stoupne si před mě, a zadívá se mi do očí a přitom mrká tak rychle, že nevím jestli vůbec něco vidí.

"Ahoj Dimko." Řekne zpěvavým hlasem. "Dlouho jsme se neviděli, jak se máš?" Usměje se a viditelně semnou koketuje.

"Ahoj Tasho," pozvednu nuceně koutek úst do nuceného úsměvu. Ano vím, je to kamarádka, ale poslední dobou nevím. Snažím se jí vyhýbat, když vím, že se do mě zamilovala. "Dobře a ty?" Dotážu se a začnu se pomalu zvedat, ale ona se posadí a položí mi ruku na moji. "Počkej chvilku."

Povzdechnu si a podívám se na ní. "Co chceš Tasho?" Optám se znuděně. "Chci s tebou mluvit. Hele už si přemýšlel o vánočním plese?" Usměje se na mě.
"Hm Jo, já tady nebudu, jedu na ten víkend ke své rodině. Dlouho sem je neviděl. Proč?" Bože tohle mi ještě chybělo, abych s ní šel na ples, ne ne ne prosím někdo prosím zachraňte mě. "Dimitrie ztiš si ty myšlenky sakra a přestaň, zařve na mě Ivanův hlas v hlavě.
"No myslela sem, že by jsme mohli jít spolu, ale když jedeš domů tak se holt nedá nic dělat." Pokrčí rameny. "Jo slyšela sem, že bylo požádáno o tebe, jako náhradní tělesna stráž, gratuluju." usměje se na mě a já se na ní nechápavě podívám.
"No to je hezký" Povím a zamračím se." zrovna když chci jed po 3 letech za rodinou" odpovím a zadívám se na stůl učitelů, chybí Rose a Arthur. Sakra co asi včera dělali? A kde je vůbec Rose, vždy jsem jí tady vídal. A dnes nikde. Začíná se ve mně burcovat vztek. Vstoupnu si a podívám se na Tashu. "Promiň Tasho, ale musím jít za Rose a najít Arthura." Sdělím jen

Tasha se po mě jen sklesle podívá. "Dobře tak se měj, uvidíme se potom." pokusí se o úsměv a já odcházím z jídelny. Možná už je v tělocvičně a čeká na mě.
Proběhnu celou halou a utíkám přes hřiště do tělocvičny, mám zpoždění jako vždy. Tasha mě trochu zdržela, dojdu k tělocvičně a vezmu za kliku, ale je tam tma a je zamčeno. Zavrtím hlavou, asi taky zaspala. Odejdu a protáhnu si svaly a začnu běhat svých 30 kol jako vždy na výdrž, ale když je doběhnu, stále tady není. Sednu si ke dveřím a čekám. Je to snad půlhodina naštvaně zvednu se, zavrtím hlavou.
"To udělala naschvál, aby se mi vyhnula." Odcházím a jdu k Lisse na pokoj který sdílí Rose s ní. Když stojím před dveřmi, zaklepu stale nic, zaklepu znova silněji.

Čekám ještě nějakou dobu, když uslyším zámek a dveře se otevřou. Ve dveřích stojí Lissa a její vzhled vypadá, že se teprve probudila. "Dimitriji? Co tady děláš?"

"Ahoj Liss, zavoláš mi Rose prosím tě, nepřišla na trénink"
Vyslovím a zkouším nakukovat dovnitř, jestli se neskrývá před mnou.
"Co?" Optá se mě, otočí se a zaklepe na dveře Rosové místnosti. Chvíli čeká, když nikdo neotevře, vejde dovnitř a pak se na mě v šoku otočí, "Ale ona tu není." Naznačí a dívá se na mě trochu vyděšeně.

Dojdu až k ní do pokoje a podívám se do její místnosti, pak se otočím na ní. "A kde je?" zeptám se
Lissa pokrčí rameny a dívá se na mě stále v šoku. "Já...Já nevím...Včera sem jí viděla naposledy, než sem odcházela za Christianem a to nevypadala zrovna moc v dobrém stavu." Řekne a mne si nervózně ruce.

Svraštím čelo a zadívám se na Lissu. "Já jí viděl před svítáním z dálky, jak mluví s Arthurem a jdou spolu do lesa." No jasně šli si užít spolu do chatky. A teď se mi krásně směje, že jsem se do ní zamiloval. "Liss ona chodí s Arthurem, že ano?" podívá se a určitě vidí, jak to říkám bolestně.
Jenom ta myšlenka mě trhá na kusy.

Zadívá se na mě a zakroutí hlavou. "Ne, ale mají takový zvláštní vztah, i když u ní je to spíš přátelské než u Artura." Pokrčí rameny. "Má strach pustit někoho do svého srdce po tom, co se stalo s mým bratrem." Podívá se na mě. "Ale rozhodně pochybuju, že po včerejšku. Jak vypadala a jak plakala, by s ním strávila noc."

"Liss půjdeš semnou za Arthurem. Musíme jí tím pádem najít, a jestli nebude u Arthura, půjdeme se spolu podívat do té chatky trošku v lese." Sdělím a podívám se na ní, jak sem vyslovil v lese, trochu nahodila vystrašená výraz. "Neboj Liss, já tě ochráním, semnou budeš v bezpečí mám tu nejlepší učitelku," prozradím a Lissa vydechne "Rose" usměje a kývne na souhlas a oba dva se vydáváme směrem ke kanceláři Arthura.