2.KAPITLA první změna v osudu

18. května 2012 v 16:21 | Seléna x LussyNda |  VA- Naruby
Doufáme, že se vám další kapitolka bude líbit... Jinak byl tu dotaz co bude na tomhlo blogu mimo téhle povídky určitě tu najdete později i zajímavé članky...atd, ale te´d už vás nechám abyste si to mohli v poklidu přečíst...Adminky vám přejí přijemné počteníčko.




ROSE

Další noc, při které jsem nezamhouřila oči. Vím, že bych s tím měla něco dělat, ale nemůžu se přes to přenést. Ztratila jsem moc na to, abych to normálně přešla. Ne jen Andrého, ale i něco, o čem nikdo neví. TO byl taky důvod, proč André nechtěl, abych byla v první linii. Ale třeba by se to nestalo. Prostě jsem ho tehdy neměla poslechnout.
Vstanu a jdu si dát dlouhou sprchu, která mě trochu uklidní. Obléknu si červenou košili a černé kalhoty. Své dlouhé kudrnaté vlasy, které mam až pod zadek, si spletu do copu. Dam si trochu make-upu a odcházím do kanceláře Artura.
Zaklepu a čekám.

"Vstupte prosím!" zařve přes dveře.

Povzdechnu si a otevřu dveře. V ruce svírám složku.
"Dobré ráno, Strážce Schonenbergu. Doufám, že neruším," podívám se na něj a mile se na něho usměju.
"Dobré ráno i vám, strážkyně Mazurová. Jsem rád, že jste přišla. Vy nikdy rušit nebudete." Vidím dobře? On na mě mrknul? "Nemohli bychom si tykat, prosím?" Zeptá se nečekaně.
Podívám se na něj. No dobře, chová se divně, ale asi si na to budu muset zvyknout. Přece jen, snaží se být přátelský a je to milé. Usměju se na něj.

"Samozřejmě. Jsem Rose," odpovím a podám mu ruku, kterou on vezme a políbí ji na horní část. Usměju se a začervenám. Bože to já tomu, ale dávám!

"Ehm, přinesla jsem ti tu složku pana Belikova," řeknu. On pořád svírá mou ruku ve své.
"Děkuji, jsem Arthur." pouští mou ruku a pokyne svou, abych si sedla na židli naproti jeho stolu.
"Takže co říkáte na jeho potenciál?" Chvilku mlčím a dívám se na jeho obraz na stěně.
Podívám se zpět na něj a pokrčím rameny.
"Jistý potenciál tu je, ale pokud mohu žádat, chtěla bych se přesvědčit na vlastní oči. Pokud je to tedy možné. Protože jestli ho mám začít trénovat, potřebuju vědět přesně, co umí, abych mohla pokračovat dál. A pokud jde o jeho chování. No, každý jsme byli v tomhle věku nějaký a myslím, že to nebude zase takový problém. Podle mě mu nesvědčí pobývat v kruhu jeho Morojských královských přátel. Měl by mít i nějaké jiné zájmy. Třeba přátele dhampýry, kteří by byli s ním. Podle toho, co jsem se dočetla, pobývá moc času s Moroji," řeknu jen. Popravdě jsem se nezaměřila na jeho schopnosti jako dhampýra, ale spíš na něj, jako na člověka. Stejně jsem to udělala i s Andrém. Neviděla jsem v něm jenom to zlé. I když vím, že André udělal hodně špatných věcí. V hlouby duše byl úžasný Moroj. Při těchto vzpomínkách sebou trhnu a podívám se mimo. Vážně s tím budu muset přestat a zaměřit se na něco jiného…

"Dobře tedy. Tak prosím běž do tělocvičny a připrav si, co potřebuješ. Já ho za třicet minut za tebou přivedu." Vstoupne si a mírně se ukloní.

"Velmi dobře," usměju se na něho. "Děkuji." Rozloučím se s ním a odejdu do tělocvičny. Převléknout se a připravit.
Natáhnu si na sebe černé sportovní kalhoty a bílé tílko na ramínka. Sice to není standardní cvičební úbor strážce, ale Andrému se vždycky líbilo, jak se oblékám. Vždycky říkal: Vražedně sexy.
Ach, jak ráda bych si tyto dny zopakovala.
Povzdechnu si a začnu se připravovat věci na první trénink.


Pohled Dimitrie

Pomalu vstávám z postele a vzbouzím Ivana. Nereaguje, nechám ho ještě spát. Stejnak je sobota a on může spát až do oběda.
Jdu směrem ke koupelně, když uslyším klepot na dveře. Otevřu a tam stojí sekretářka od Arthura.
"Máš se do pěti minut stavit v kanceláři U hlavního strážce." S posledními slovy se otočí na patě a jde pryč.
"To je skvělý a to jsem se chtěl v klidu nasnídat," povzdychnu si a jdu do té koupelny. Rychle se obléknu a vyjdu směr kancelář.
Stojím před dveřmi a váhám. Co po mě zase chce? Dokud tu budu stát, tak se to rozhodně nedozvím. Protočím oči a zaklepu.
"Vstupte, pane Belikove," řekne Artur skrz dveře.

"Dobrej," pozdravím drze a bez vyzvání se posadím na židli. "Takže o čem je to dneska? Co jsem udělal?" zeptám se ho ještě dřív, než začne mluvit.
"Dneska začíná tvůj první trénink." Podívá se na mě Artur. "A byl bych rád, abys to bral vážně. Je to tvoje poslední šance a navíc se můžeš mnoho věcí naučit a zlepšit." Říká to tak zaujatým tónem, že nestačím zírat.

"Aha, zlepšit jo, ale já už jsem nejlepší mezi novicema. A proč budu navíc trénovat, když máme tréninky v hodinách?" zeptám se ho a čekám na odpověď.

"Ty to víš. Tvoje chování přesahuje veškeré meze a navíc si myslím, že budeš koukat, koho jsem ti vybral za trenéra. Po první tréninku budeš mluvit jinak," říká mi pobaveně a jiskří mu v očích. "Tak půjdeme."

"Dobře teda." Kdo to může být, všechny strážce tady znám. "Kam jdeme?" ptám se.

"Do tělocvičny."
Doprovází mě přes celý kampus až k tělocvičně, pak mě chytí za ruku a přísně se na mě podívá. "Pokud uslyším jediný špatný slovo, nepřej si mě. Musel jsem skoro prosit za tvůj trénink, tak tě žádám, kvůli tvé rodině, aby si to bral vážně." Ten chlap prostě ví, jak uhodit do černého. Přikývnu a vydám se sám dovnitř. Rozhlednu se, ale nikdo nikde.
"No kurva, to budu čekat?!" řeknu víc nahlas, než jsem měl v plánu.

"Myslím, že byste si měl dávat pozor na ústa, mladý muži." Ozve se hlas za mnou.
Sakra, pomyslím si.
Otočím se a vidím nějakou hnědovlásku. Na tváři se mi rozlije nevěřící škleb a podívám se na Arthura.

"Tohle nemyslíte vážně! Má mě trénovat ženská? A vy jste ji musel prosit? A to proč?" Musím se zachechtat. Takže ženskou na mě… Takže ona už je strážkyně. Stále čekám, jestli se otočí a já uvidím kolik značek má. Hádám, že jen značku slibu.
Změřím si ji pohledem od hlavy až k patě. Pokroutím hlavou a vzdychnu: "Ženská," zamumlá a dívám se na Arthura, aby mi to vysvětlil.

Artur po mě střelí naštvaným pohledem.
"Dimitriji!!" zavrčí, ale ona ho přerušuje.
"To je v pořádku, Arture." Moment, ona mu tyká?!

"Myslím, že si poradím. Pro začátek bych očekávala třicet koleček do deseti minut," velí.
Arthur jde za hnědovláskou, jak že se vůbec jmenuje? Ještě jsem neviděl, že by Arthur dovolil, aby mu někdo tykal.
Oba se podívají mým směrem a ona zavolá: "Na co čekáš?! Hned začni běhat, nebo ti ještě přidám a večer si ani nesedneš!" Arthur na mě hodí nasraný pohled, ať neodporuji a jdu. Tak ho tedy poslechnu.
Běžím už dvacáté deváté kolo a začínám mít dost. Na tolik koleček za tak krátký čas nejsem zvyklý.
Poslední kolo běžím s jazykem skoro na zemi. Když zamířím zpátky k tělocvičně, vidím, jak Arthur sedí u stěny a o něčem se spolu baví a smějí se. Stále se ke mně neotočila, sakra. Pak si mě všimnou. Jsem celý červený a zadýchaný. Hnědovláska se postaví.

"No docela to šlo, ale říkala jsem deset minut, máš minutu a pět sekund zpoždění," oznámí s úsměvem na tváři.

"COŽE!" vyštěknu na ní "Děláte si ze mě srandu?!"
"Nech toho a poslouchej!" zakřičí Arthur a já se pod tíhou jeho hlasu trochu přikrčím.
"Co teď?" zeptám se.

"Je na čase, aby ses předvedl," poví a stoupne si doprostřed tělocvičny a čeká.
Vlasy má pořád svázané do pevného copu, který má spletený až do pasu
"To jako myslíte vážně? Vždyť jste menší a hubenější," zasměju se komentáři, co mi zní v hlavě.
Podívá se na mě stejně pobaveně, jako já na ni.
"Zkus to," vyzve mě a mrkne.
Stojí u poskládaných žíněnek, kam se i postaví a čeká jako socha na můj výpad. Já se jen zasměju a zakroutím hlavou. Vyběhnu proti ní a chci ji udeřit. Ale ona můj úder odráží.
Kurňa ta ženská je rychlá!
Ušklíbne se na mě.

"Čekala jsem víc. To je všechno?" optá se a podívá se na Arthura.
Tak teď mě nasrala, nesnáším, když mě někdo podceňuje. Rychle na ní vypálím všechny chvaty, co znám, ale ona je vždy suverénně odrazí a sykne po mně.
"Necháváš se ovládat svým hněvem. První chyba při boji" Arthur se skvěle baví, občas i zatleská. Když už to nevydržím, hodím po něm hnusný pohled, ale to je chyba.
Končím připlácnutý na zemi. Není těžká, ale má sílu.

"Druhá chyba. Necháváš se rozptylovat!" zavrčí, sleze ze mě a postaví se "Znova!" přikáže.
Tak teď by se ve mně krve nedořezali. Ta ženská je dobrá během, tří minut mě dostala na zem a to se ještě nikomu nepovedlo.
Asi po padesáté opakuje ' ZNOVA', tak si myslím, že to je její nejoblíbenější slovo.
Konečně velí konec.
A já si uvědomím, že mě právě přeprala ženská.
Do toho se ozývá Arthur: "Blahopřeji, Rose. Právě si přeprala nejlepšího novice na škole." Oba se na mě chvíli dívají. Ona začíná mluvit na Arthura, ale to už nevnímám, protože se svou hrdostí odcházím do sprchy.
Přeprala mě ženská.


Pohled Rose:

Musím říct, že má úžasný potenciál a jde mu to. Možná jsem byla trochu tvrdá, ale na mě taky nikdo nebral ohledy, když jsem byla v jeho věku. Kdo by taky bral, když mě od mých šesti let trénovala vlastní matka. Co říct, jsem holt dcera Janine Hathaway a známého gangstera Abeho Mazura. Vlastně je to docela zvláštní pro všechny. Když mě můj Morojský otec uznal za vlastní, dal mi svoje příjmení a všude se se mnou chlubí.
Usmívám se na Artura a přecházím k němu.

"Myslím, že má mnohem větší potenciál, než si myslíte," povídám mu cestou do jídelny.
"Jestli to říkáš ty, tak to bude pravda."
Jdeme na Morojskou kolej, kde na mě Arthur čeká před dveřmi, než se osprchuji a převleču, abychom mohli jít na oběd. Když vycházím z pokoje, řekne mi: "Sluší ti to, můžeme jít?"

Usměju se a trochu se začervenám. "Děkuju. Rozhodně."
Dojdeme do jídelny. Po tom tréninku mi dost vyhládlo. Díky bohu, že tu nevaří jen ruskou kuchyni. Sice jsem si na ni zvykla, ale asi bych boršč nesnesla denně.
Nandám si dvojitou porci špaget a k tomu kolu. Jdu si sednout vedle Artura.

Podívá se na mě a prstem naznačí na chlapce v rohu, který se na mě mračí jak deset čertů. "Vidíš to." Dimitrij se mračí a něco říká Moroji vedle sebe, ten se začíná smát.
"Vidím, ale to ještě neví, že to bude horší." Arthur se na mě zazubí a dál pokračuje v obědu. Když všechno sním, tak pohledem vyhledám Lissu. Dojdu pro ni a oznámím ji, že jdeme na pokoj.
"Počkej ještě," vzpomínám si a ona zastaví a kouká na mě. Já se očima zastavím na chlapci, který se na mě pořád mračí, přijdu k němu blíže.
"Zítra ráno buď nastoupený před tělocvičnou. Netoleruji pozdní příchody," varuji ho.
Odcházíme z jídelny a ještě zaslechnu jak se ho dhampýři ptají: Ona tě bude učit? Vole, ty máš štěstí. Vždyť je to Rose Mazur…
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 cassi-fanfantasy cassi-fanfantasy | E-mail | 18. května 2012 v 17:05 | Reagovat

oůůůůůůů, chudák Dimitrij, ta mu dává :-D Honem honem další :-)

2 Katie Katie | Web | 18. května 2012 v 17:24 | Reagovat

Jéééé ... :D Já mám dost, chci co nejdřív další !! :D

3 Alice Shinshekli Alice Shinshekli | 18. května 2012 v 18:18 | Reagovat

U-Ž-A-S-N-É. Tlemila jsem se jako cvok (to celkem sedí, vzhledem k tomu, že jsem cvok), když řekl: "Tohle nemyslíte vážně! Má mě trénovat ženská? A vy jste ji musel prosit? A to proč?" Ale že mu to Rose nandala. :-D Zajímalo by mě, co si vymyslí příště. To bude něco. Navíc mi připadá, že Rose nemá jen značku slibu, ale hromadu tetování. To buded koukat. Už se těším na další. Vidíš, co děláš? Nutíš mě se těšit na pondělí. Sice tohle pondělí je v pohodě, protže je maturita, tudíž máme krátký vyučování a nemusím se učit (což se nedá říct o maturantech, chudáci :-() Ale co to další pondělí? Těšit se na ně není normální.

4 Liss Liss | Web | 18. května 2012 v 19:25 | Reagovat

Skvělá kapitola, Arthur bude asi docela důležitá postava. Těším se na další!

5 Ája Ája | 18. května 2012 v 21:52 | Reagovat

skvělá kapitola, je to velmi zajímavý :-D  :-)

6 nes nes | 18. května 2012 v 22:26 | Reagovat

Pěkný prosim rychle další.

7 Alice Shinshekli Alice Shinshekli | 18. května 2012 v 22:56 | Reagovat

[4]: Taky si myslím. Trochu mi připomíná Tašu.

8 Alice Shinshekli Alice Shinshekli | 18. května 2012 v 22:58 | Reagovat

[7]: Mimochodem. Ta se tam taky objeví? To by totiž bylo zajímavý. Taša jak jede po Dimitrijovi.

9 cassi-fanfantasy cassi-fanfantasy | E-mail | 19. května 2012 v 0:29 | Reagovat

[8]: Bože né, Tašu né, takovou mrchu....

10 Alice Shinshekli Alice Shinshekli | 19. května 2012 v 10:02 | Reagovat

[9]: No právě. O to by to bylo zajímavější.

11 Seléna Seléna | E-mail | Web | 19. května 2012 v 10:18 | Reagovat

[6]: No musíš si počkat na pondělí neboj víkend rychle uteče:-)

[7]: Alice tvoje komentáře stojí opravdu za to...

Jinak vás uspokojím jistě, že tam bude Taša, ale trošku jinak.. ale samozřejmě...No to si nechám pro sebe.. Ale prozradím, že Taša se objeví až v pozdějších dílech:-)

12 Erin Erin | E-mail | Web | 19. května 2012 v 11:45 | Reagovat

A kdo má privilegium mít kapitolu už teď ve své emailové schránce? :-D :-D

13 cassi-fanfantasy cassi-fanfantasy | E-mail | 19. května 2012 v 12:58 | Reagovat

[12]: Coo? O_O

14 Lessa Raven Lessa Raven | Web | 19. května 2012 v 13:49 | Reagovat

Aaaaa...! Krása! VA už jsem četla a hrozně mě pobavilo, jak je to napsaný. Malý a drzý Dimitrij... Hahaha. To je sladký! (hm... asi si jdu dát čokoládu...) A Rose jako dospělá... Opravdu, to je vražedná dvojice. Teď Rose zase "vrací" Dimitrijovi ty jeho tréninky. Ooooh! Vážně je to dokonalý. Tleskám, chechtám se a jdu si pro čokoládu.

(Navíc obdivuju tu návštěvnost...)

15 mončička mončička | 19. května 2012 v 19:36 | Reagovat

niečo mi vŕta v hlave, kedže je to VA na ruby...
Dimitri nakoniec bude s Rose, však??? ???

16 Seléna Seléna | E-mail | Web | 19. května 2012 v 21:32 | Reagovat

[15]: Ale ale vy chcete vědět více a hned na začatku..to jestli to chcete vědět tak vám to můžeme proizradit rovnou anic nepsat:D protože takhle přidete o všechny kapitoly s humorem:-) A hlavně já nic neřeknu musíte počkat apřečíst si to:D v dalších kapitolách na to přijdete sami:D a myslím, že nekteří budete zaskočení a nekteří. no uvidime:D

17 cassi-fanfantasy cassi-fanfantasy | E-mail | 20. května 2012 v 20:26 | Reagovat

V kolik zítra dáte další kapitolu? Už se nemůžu dočkat

18 Seléna Seléna | 20. května 2012 v 20:49 | Reagovat

[17]:večer až...dřív ne

19 Erin Erin | E-mail | Web | 21. května 2012 v 16:15 | Reagovat

Bude každou chvíli, slibuju, pracuju na tom :-)
JInak ta kapitola je drsná!

20 Arwen Arwen | Web | 7. března 2013 v 20:03 | Reagovat

"Myslím, že si poradím. Pro začátek bych očekávala třicet koleček do deseti minut," velí. a "No docela to šlo, ale říkala jsem deset minut, máš minutu a pět sekund zpoždění," oznámí s úsměvem na tváři. To bylo něco. Málem jsemse udusila smíchy :D. Jo a souhlasím Artur bue určitě důležitý - že by pozdější Dimitiho konkurence?

21 tyna tyna | 7. dubna 2014 v 11:43 | Reagovat

Naprosto super umiram u toho smichy :-D :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama